Olaola

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

pokračování kapitola 3.

- ZHRUBA OD PŮLKY DOPORUČUJU MLADŠÍM 13TI LET NEČÍST ABY ZASE NEBYLY KECY :D :P

Není to porno!, ale pece jenom... no znáte Psychouška

Zatímco Matias ze vzteku na siňoritu Paulinu doma přemýšlel jak Charlotte svede a na truc Paulině si ji pokud možno i vezme, Charlotte se ho snažila vší silou dostat z hlavy. Ale jak by mohla zapomenout na ty smutné modré oči, které na ní celý den tak prsebně hleděly, na černé pramínky vlasů poletující všude podél obličeje a na prosbu, aby za ním co nejdřív přijela.

Už dlouho v sobě nechovala tak silné pocity. A korunku tomu nasadil dopis, který od Matiase obdržela. Když si v něm přečetla dopodrobna rozepsaně jak strašně je Matias kvůli všemu smutný a jak strašně jí potřebuje, první sobotu, kdy neměla výuku se sebrala a prvním kočárem, který chytila odjela do Esvitávies, obce vzdálené asi hodinu od jejího města.

Matias zářil nadšením, že za ním Charlotte přijede. Oblíbil si jí. Byla hodná a měla v sobě něco kouzelného. Pečlivě rozestal postel......

Když došel Charlotte naproti, už tam čekala. Vrhla se k němu a pevně ho objala. ,, Tak ráda tě zase vydím, ty má hromádko neštěstí, tak jsem tady!" Vyhrkla. ,, Charlotte, jsi první, kdo sem za mnou přijel." ,, A kde máte kočár s koňským aspřežením sinore Glazzur?" Zeptala se Charlott z legrace. ,, Nic takovýho, jdeme pěšky." Ubezpečil jí Matias a vzal jí kolem ramen. Nebránila se.

Celou cestu si povídali o všem možném, Matias se najednou nezdál tak smutný a bezbraný, ale to si Charlotte uvědomila až dodatečně :D přesto však na ten okamžik vzpomíná jako na nejštastnější chvíli svého života...

Asi v půlce cesty, kdy se navzájem pošťuchovali, né jako dospívající šlechtic a měšťanka z dobré rodiny, ale jako děti na hřišti, zkroutil Matias Charlotte ruku za záda. ,, ták, a ted se nemůžeš bránit, odtáhnu tě do křoví a tam tě znásilním!" Ale Charlott se nedala. ,,Už zase začínáš?!" symbolicky ho praštila taškou. Matias se zasmál a pokusil se Charlotte políbit. ,, Co blázníš, to přece nejde, jsme jenom přátelé, ne?" zpanikařila. ,, No jasně." řekl až moc blízko jejího obličeje. ,, Dobřee, řekla Charlotte a dál už se polibku nebránila.

Okamitě ucítila, jak prudce nasál její jazyk. Bylo jasné, že nebudou jen přátelé. Když se od ní odtáhl, řekla. ,,Aby bylo jasné, to jen proto, že jsi moc smutný a potřebuješ utěšit." ,, No dyt jo." řekl ležérně, ale neš došli domů, byli do sebe už zase zavěšení.

,, Utíkej po schodech, můj pokoj je nahoře. Poslední." Charlotte proběhla celým malým sídlem až k pokoji úplně vzadu. Cestou letmo zahlédla dívku o něco málo starší než obna sama a malého chlapce. Nebyli však Matiasovi vůbec podobní....

Matias za ní za okamžik přišel a povalil jí na postel. Hned si skočil za ní a popadl jí do náruče. ,,Ani nevíš jak jsem rád, že jsi ke mě přilela." Zase na ní dělal psí oči. ,,Já jsem taky ráda. Máš to tady moc hezké." Prudce zarazila prsty do povlečení z čistého saténu. Nikdy neležela v tak hebkých peřinách.

Pár vteřin na to si ji Matias položil pod sebe a začal jí divoce líbat. ,, Ale Matí, co to zase vyvádíš?" řekla téměř zoufale Charlotte. ,, Copak, co je"? hladil jí ustaraně po tváři. ,, Nic, ale tohle přece nejde."

,,Proč?" ,, No proto, že se vidíme podruhé v životě, to je ten hlavní důvod a pak, se, se to nehodí a navíc.. necítím se, nejsem si jistá..... prostě ne a posun tu ruku o trochu výš prosím." Začala to ogranizovat. ,,Sem?" Zeptal se a položil ruku výš asi jen o půl centimetru. Charlott si povzdechla. ,,Ne, ještě výš. sem." Vzala jeho ruku ja opřela si jí kolem pasu. Ne že by jí doopravdy chtěla dát pryč, ale slušnost je slušnost.

AleMatiasova neodbytnost byla připravena na víc. Začal si nenápadně hrát s tkaničkou od korzetu. ,, Necháš ti tkaničku!" řekla laškovně ale jak na zlobivého psa. ,, Já nic nedělám!" Lhal Matias. A zase se snažil rozvázat jí šněrování, ale to ne a ne povolit.

Tomu se Charlotte musela smát. ,, No dobře, pokud se ti to podaří rozvázat, dělej si co chceš." řekla, protože byla přesvědčená, že nemá šanci. Matias se do šněrování hned pustil s dvojinásobnou vervou. ,, já si na to snad vezmu nůžky!" Hudroval. ,, Nenene, žádný podvádění. Chtěl, aby mu s tím Charlotte pomohla, tak se začal svým jazykem věnovat jejímu krku. ,, Zlato, dokázal by jsi mě, umm, neprovokovat?" Potlačila Charlotte povzdech.

,, Ne, nedokázal, tebe ne." Vtom Charlotte cítila, jak se jí šněrovačka svezla dolů. ,, Výborně, šikulka, a ted jí zase nasad zpátky." Oznámila trochu vylekaně. ,, To- teda- ne!" Zakousl se do ní, jako kdyby byl lev a ona maso. ,, Dobře dobře... ale to stačí, prossím..." Začala Charlotte tzase. ,, No a ty jsi, no jsi ještě, mno, víš že jo. " Položil Matias otázku hrozně inteligentně. ,, Panna? No jistě. " ,, Jakto?" vyjevil se ale hned dodal : ,,taková hezká." ,, No není mi ještě šestnáct a jsem svobodná, co se divíš." ,, Tak to napravíme." Řekl spěšně a zdoloval z ní šněrovačku úplně.

,, ne, ne nic se napravovat nebude...Mati..Ach můj bože! ne tu ruku, řekla jsem ti at jí dáš výš a ne tam výš ale... notak ale, AU! tohle už trochu bolí!" Charlotte se tentokrát cukla dobrovolně. ,, Promin. Kde přesně to bolí?" ,, To je jedno protože tohle nejde. A nezáleží to na mě, ale známe se moc málo a matka by mě zavařila do marmelády, kdyby to zijstila..." Vymlouvala se Charlotte, spíš proto aby zaměstnala jeho než sebe.

,, Tak si se mnou pohraj." pošeptal jí provokativně a lehce zkousl její ret. ,, ne ne" Ošívala se pořád. ,, Notak, dělej, je to jenom ruka -

ty seš normální šílenec! to je přepadení.-

ne když u toho pláčeš štěstím.-

No tak jsi mě i rozplakal, víc zdivočelá už být nemůžu tak mě nezlob a už dost -

nemůžeš, to se uvidí....-

at tě to ani nenapadn éééé, je e-

hraj si, prosssím!-

ne e chovej se slušně-

prosím budu prosit dokud nesouhlasíš!-

tak to tu budem do zítra, protože já nesouhlasím, proboha, no tak jo! dej sem tu věc!" Souhlasila nakonec.

,, Dělám to aspon dobře?" ,, Um, ne.ne jak když ždímáš hadru, prosimtebe." čechral jí rukou vlasy, které jí rozcuchal a se kterýma se kvůli němu pantažírovala půl hodiny.

,, Lepší. šikovná." chválil jí tentokrát strašně zvědavě něco hledal tam, kde před tím byl korze a okusoval její ouško. ,, Ne, ucho ne nebo škubnu! Vyhrožovala. Proč mě trápíš to mi děláš schválně." Začala Charlotte zase. ,, Tak se netrap, proč se trápíš, trdlo moje." Začal jí zlobit ještě víc. Stočila se mu do náruče. ,, že tě asi miluju nemění nic na tom že se vidíme podruhé v životě." ,, Asi?" Nadzvedl se. ,, Jo, asi. Teda neměla bych vůbec ale asi jo.." Věř, že já tebe asi taky.Pošeptal jí do ouška a zase ho začal cumlat.

, ahhh ty se nepoučíš!" ,, Nepoučím, neboj." Ale když viděl, jak je vyřízená, slitoval se a dál jen tak ležel a hřál jí. Příště už to dopadne tak, jak plánovat. Určitě. Při té myšlence ho zaplavila vlna štěstí. Ale jeikož nevěděl co s rukama, začal jí pro změnu popotahovat za vlasy. Charlote ho co chvíli cvrnkla do čela.Před odchodem jí pověsil na krk známku, která se za války dávala dětem a vojákům, aby se vědělo kam patří...

Když se večer loučili, propukla v pláč. ,, Já nikam nejdu, nechci od tebe pryč!" ,, Tak zase přijed, nesmíš na mě zapomenout!" Začal taky natahovat. ,, Nezapomenu, nikdy.." Mezi vzlyky si začala zase vylévat srcde. Matias si sundal svůj ozdobný opasek a obmotal jí ho okolo šatů. ,, Tohle si nech. Dárek na cestu" řekl a sám bojoval s pláčem. Nakonec to byl ale on, kdo musel strčit Charlotte do kočáru, aby byla schopná odjet....

Pokračování příště! A tentokrát si dám záležet :3 4:)