Psychopatíkův Blog :33

Najdou se i hodní lidé

Tenhle článek jsme chtěla napsat už tak 2-3 týdny zpět, ale kvůli mému momentálnímu pobytu to nešlo...každopádně ted mám na víkend vycházku, tak ho napíši teď.

Nedávno mě potkalo docela hezké překvapení. Někdo úplně cizí mi jen tak pomohl, na ulici, ve chvíli, kdy jsem to potřebovala.

To jsme takhle jela z první vycházky zpátky do Černovic, s kabelou a zrovna něco opravují, takže jezdí náhradní doprava a autobus do Černovic nejel ze stejné zastávky, jako vždy.

Dala jsem si sice časovou rezervu, ale ten den se se mnou ale rozcházel přítel přes telefon, takže jsem si místo času hleděla víc telefonu a psaní rádoby nadějných zpráv ve stylu, jak to spolu můžeme ještě všechno zvládnout... a pláči.

Takže jsem si ani nezjistila, z kama mi to jede. A najednou jsme na nádraží, za 20 minut mám být vrácená z vycházky a pobíhám po hlavasu a netuším, jak se tam dostat XD Samozřejmě z těžkou kabelou, ubrečená a úplně mimo.

Tak jsme se ptala lidí, jestli neví, odkud to jede, samozřejmě nikdo nevěděl, byl tam dost zmatek...

Už jsem se viděla, jak ještě ke všemu přijedu pozdě z první vycházky a zapíšu se jako nespolehlivá a problémová...

Tak jsem se ptala dalších lidí a mimo jiné i jednoho pána s baťohem a sluchátkama...

A právě tenhle pán sice  nevěděl, kde je ta náhradní zastávka, ale šel jí se mnou hledat. Viděl, že jsem totálně v háji, ale neptal se. Ale dal se se mnou do řeči. když jsem mu řekla, že potřebuju do Černovic, domyslel si to a jak jsme se tak zapovídali, tak jsem mu všechno řekla...

Zastávku jsme nenašli, ale řekl, že ví, jak se tam dostat a že mě doprovodí... až tam. Úplně cizího člověka, jen tak, hned. Vzal mě na trolejbus, který taky zastavuje poblíž a dovezl mě nejen tím trolejbusem, ale ještě mě doprovodil až k bráně. 

byla jsem vážně překvapená. Úplně cizí člověk a jede se mnou kus cesty, ze svého času jen proto, aby mi pomohl. Skoro mě to až dojalo a v ten den, kdy jsem byla jinak úplně v háji to byla taková hvězdička v temnotě.

Dnes to opravdu není zvykem. Lidé spolu nekomunikují, každý si hledí svého a  hlavně si nevěří. Kdo by proboha někam chodil s cizím člověkem, že? Nebo kdo by si jen tak začal s někým na ulici povídat. 

Byla jsem mu opravdu vděčná, v tu chvíli mi ho přivolalo do cesty samo nebe, protože jinak bych asi nedojela, ale hlavně jsme viděla, že i dneska se ještě najdou hodní lidé, kteří něco udělají jen tak a pomůžou, když můžou.  

jen škoda, že jich není víc

+18

Zajímavosti

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 14.07.2018   |   Zobrazeno: 629x