Jackie - vlastní creepypasta - Psychopatíkův Blog :33

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Jackie - vlastní creepypasta

Ahojky, napadlo mě zkusit vymyslet vlastní creepypastu.

Bylo mi 19, když rodiče umřeli při autonehodě a já zůstala sama se sestrou a bratrem. Neměli jsme peníze ani na jídlo, tak jsem musela vzít práci v nočním klubu. Tu práci jsem nenáviděla a styděla jsem se, ale hrdost musí jít stranou, když doma hlady pláčou vaši dva malí sourozenci. A byla to jediná šance jak si vydělat dost peněz a ještě moct pokračovat ve studiu.

Se vším jsem se svěřila pouze jedné své kamarádce. Jackie. Taky byla z chudé rodiny, navíc přišla o otce, když jí bylo jedenáct. S Jackie jsme si vždycky byly velmi blízké. Jackie byla oblíbená, energická a moc krásná dívka jen o něco málo mladší, než já.

Ona mě kvůli mému osudu nesoudila, ještě mi pomáhala, jak se dalo.

Kromě ní jsem měla jen dva své sourozence a ještě jednu holku, co pracovala jako striptérka v nočním klubu. Rodiče jí vyhodili z domova, když jí bylo 16 a protloukala se, jak se dalo.

Byla jsem v šoku, když se začala pohřešovat a ještě smutnější bylo, že jí za pár dní našli v konterjneru rozřezanou na kousky.

Nejhorší na tom ale bylo, že nebyla jediná. Podobný osud potkal několik lidí od nás z ulice i pár dalších. Všechny vraždy byly vykonány stejně a jen v naší čtvrti. Odneslo to i pár holek z našeho bordelu, takže jsem se bála.

Vždycky, když jsme se vracela pozdě večer domů, drtila jsem v ruce pepřový sprej a ve druhé jsme měla kapesní nůž. Policie ne a ne vraha dopadnout.

Oběti byly čím dál krvavější a bylo jich čím dál víc. Těla byla často nalezena v kontejnerech a nebo jen tak pohozená a zohavená na ulici.

Jednou jsem se takhle vracela, když jsem zahlédla stín. Stín se ke mě pořád přibližoval, tak jsem se rozběhla a utíkala do postranní uličky. Tak jsem strnula. Na drátech tam bylo oběšené a zohavené tělo holky asi v mém věku. Měla na sobě cáry oblečení, které jí někdo roztrhal, vlasy ostříhané na krátko, nepravidelně a střapatě, jako kdyby jí je někdo odřízl nožem a od koutků úst po břicho rozpárané tělo. Pod ní ležela kaluž krve.

Zaječela jsem a přikryla si obličej rukama. Ale pak jsem za sebou uslyšela kroky. Pepřový sprej jsme teď přímo držela v ruce. Do očí se mi draly slzy, představa, že mě potká stejný osud, mě vyděsila k smrti. Dala jsme se na útěk a slyšela jsem, jak někdo běží za mnou. když jsme se otočila, nikdo tam nebyl.

Utíkala jsme dál a zdálo se, že jsem toho, kdo mě sledoval, setřásla. Pak jsem ale uviděla stín vycházet z poza rohu před sebou. Napřáhla jsem před sebe ruku se sprejem a vykřikla:

,, Kdo je tam? Mám zbraň!"

K mé obrovské úlevě zpoza rohu vyšla moje kamarádka Jackie. Tvářila se vyděšeně.

,, Nino!" Vykřikla a objala mě. ,, nechtěla jsme tě vyděsit! Promiň!"

,, jackie... jsem tak ráda, že jsi to ty. Ale někdo tu byl. Viděla jsem něco hrozného, já, já..." Blekotala jsme a třásla se.

,, já vím, taky jsem jí viděla. Je to hrůza, že? Horší než z hororu."

,, Jackie, někdo tu je!"

,, já vím, taky jsem někoho slyšela. někdo mě sledoval, ale setřásla jsem ho! Pojď, kousíček odsud je policejní stanice, nahlásíme, co jsme viděli i to, že tady někdo je a pronásleduje nás!"

Sice jsme byla polomrtvá strachy, ale ve dvou na tom jsme líp, než kdybych byla úplně sama. Mlčky jsem přikývla a nechala se Jackie vést směrem k policejní stanici." Šly jsme rychlým krokem a pořád se ohlížely."

,, Máš něco, čím se můžeme bránit?"

,, Pepřák a kapesní nůž."

,, Pepřák by byl na nic. Puč mi ten nůž, půjdu první." Řekla, když viděla, jak jsem vyděšená. Vděčně jsem jí nůž dala a byla ráda, že dokáže nás obě podržet. Vždycky byla taková. ona z nás dvou byla ta silnější. Vždycky byla statečná, ničeho se nebála.

Držela mě za ruku a vedla směrem k policejní stanici. Držela se mě dost křečovitě, sama musela mít hrozný strach, i když to nedávala najevo.

,, Je to ještě daleko?" Ptala jsem se.

,, Za rohem. už tam budem. Oni nám pomůžou." Ujišťovala mě.

Vtom jsem vykřikla. naproti nám se cosi plazilo. Vypadalo to jako menší zvíře, ale pohybovalo se to plazivě po zemi. Jackie zaječela a táhla mě pryč. Utíkaly jsme asi pět minut, než jsme konečně doběhly před bytovky, kde jsme se díky velkému osvětlení cítily bezpečněji.

,, Co to sakra bylo?" Ptala jsem se.

,, Bezdomovec." Řekla Jackie naprosto klidně.

,, Víš, kde jsme? Trefíme zpátky na policii? nemáš mobil? Měli by jsme tam zavolat."

,, Nemám. Ale vím, kde jsme, nejsme daleko, tudy přijdeme ke stanici z druhé strany asi za dvě minuty." Usmála se na mě.

,, Pojď. Bude to v pořádku. Zase mě vzala za paži a vedla. byla jsem jí vděčná a skoro jí uctívala, když jsem zahlédla policejní stanici.

,, Tak jsme tady." Řekla jsem a oddychla si.Podívala jsem se na Jackie. Ta se taky usmívala. Ale něco bylo špatně. Dívala se na mě soucitně a přitom s pohrdáním.

,, Pojď, půjdeme tam a..."

,, To nedovolím." Řekla klidně. ,, Změna plánu."

,, Jackie, viděla jsi, co ten, co tady řádí, udělal. Musíme nahlásit, že jsme našli mrtvolu." Jackie ke mě přišla a objala mě kolem krku. Ucítila jsem na něm chlad svého kapesního nože.

,, Já jen dokončím, co začal můj táta!" Slyšela jsem jí říct, a pak se mi čepel nože zabodla do krku.

Ráno našla policie před stanicí ležet na kusy rozřezanou mrtvou dívku. Na břiše měla vyrytý vrahův podpis. Jackie the Ripper. Stálo tam.