HryProDivky.cz
Harém - Čína
Tak jsem se rozhodla udělat další zajímavý článek na toto téma, protože ten první se vám docela líbil...Takže jdeme na Čínu^^
Na historii Číny na rozdíl od Turecka zrovna expert nejsem a nechce se mi nic hledat na wikipédii, takže čerpám z knížky, kterou jsme četla, takže informace a císařském dvoře a harému, které sem dám se týkají sedmého století před naším letopočtem. Jak to bylo v jiných obdobích, o tom tolik nevím, takže píšu o období mezi vládou císaře Thai Cunga a Kao Cunga...
Jdeme na věc!
Na rozdíl od Tureckého harému, do Čínského konkubíny už přicházely s postavením a ne jako otrokyně. Spousta z nich byly dokonce princezny z tatarských národů nebo dívky z vysoce postavených a bohatých čínských rodin, které byly povolány a vybrány pro tento účel.. nestávalo se, že by někde piráti unesli nějakou chudinku a poslali ji tam...
Každá konkubína dostala hned svůj pokoj a minimálně jednu služebnou a nepracovala, jediná její práce byla spát s císařem, pokud si jí zavolal... ( kolik měla služebnictva, záleželo na jejím postavením v harému a nebo na tom, z jaké byla rodiny)
Velkou roli hrálo právě to, z jaké pocházela rodiny. největší cenu měly dívky z nemíchaných Čínských rodin, které často bydlely v hlavním městě a měly i postavení i dvora... Rodiny své dcery v paláci mohly podporovat, posílat jim peníze a dary a sponzorovat je, když na to měly... Dál byly v hierarchii rodiny ze severu Číny a ty z jihu byly níže postavené. úplně nejníž stály tvz. barbarské rodiny, namíchané s Tatary, Korejci nebo národy z hor a stepí.
Vyjímkou byla jedna konkubína cizinka, která sice byla cizinkou z míst, o kterých většina Čínanů ani neslyšela, ale protože byla modrooká blondýnka, byla exotická a zaujala právě císaře Tchai Cunga... ale i tak neměla nějaké mimořádné postavení v harému...
Konkubíny v Čínském harému se dělily na pět stupňů. Podle věku a samozřejmě v tom hrálo roli i to, jestli porodily syna a jak byly oblíbené u císaře... To on určoval jejich postavení, klidně mohla mít 5 dětí a být v nejnižším stupni a nebo nemít žádné a být v tom nejvyšším... záleželo na císaři, ale samozřejmě i děti a věk na to měly vliv...
Každý stupeň měl svůj vlastní dům a zahrady, služebnictvo, personál a eunucha, který na všechno dohlížel a jednu ženu, kteří dohlížela na pořádek přímo v pokojích.
Kromě nejvyššího stupně, ty bydlely a komnaty měly propojené s císařem.
Když císař nějakou konkubínu chtěl, poslal jí tvz. červenou kartu s jejím jménem. Dostat tuhle kartu bylo nebezpečné, protože císař obeznámil konkubínu třeba i týden enbo déle dopředu a za tu dobu jí mohla jiná poškodit nebo jí nějak zabránit za císařem jít ( Otrávit, nakazit...)
Císař měl ale jednu zákonitou manželku ( císařovnu) a její děti měly přednostní právo. i když její syn nebyl nejstarší, měl přednost na trůn před synem konkubíny, i když byl starší. Pokud císařovna neměla vlastního syna, mohla si dokonce dítě adoptovat a i tento syn byl pak v pořadí na trůn jako první. Takže žádné konkubíně moc nepomohlo, když porodila prvorozeného syna...
Caj žen
Byl nejnižší stupeň. Caj znamená elegantní, takže se jim přezdívalo ,,elegantky".Caj žen byly ty, co byly v paláci nové a nebo nejmladší. Bylo jich až 9 ( různě se to střídalo) Byly to děvčata zhruba od 12ti let do 20ti, někdy starší.
Každá měla vlastní pokoj a služebnou ( nebo několik), ale společně spávali v jednom pokoji s vyhřívanou velkou postelí přes celou místnost, které se říkalo Kchang.
Bylo zvykem, že caj žen chodili k ženám z ostatních stupňů na ,,službu", ale většinou měly spíš za úkol je bavit a povídat si s nimi. Ty nejmladší navštěvovaly čtvrtý stupeň, ty tarší třetí atd.
vládla mezi nimi samozřejmě obrovská rivalita a hodně záleželo na tom, z jaké rodiny byly. Jejich postavení se od toho vlastně odvíjelo.
Mej žen
Čtvrtý stupeň, bylo jich také okolo osmi nebo devíti. Mej znamená pěkná, krásná...Byly zde o něco málo starší, než caj žen ( často o postupu rozhodoval právě věk) a byly vybírány častěji. Měly větší dům a větší zahrady a lázně. Jinak mezi nimi až tak velký rozdíl nebyl. Oba tyto stupně měly výuku, kde je učívali hrát na nástroje, zpívat, tančit a sexuálním praktikám ( na kožených loutkách). Učitelkami byly zkušené kurtizány, které byly pravidelně zvány do paláce.
Čcha ťu
Třetí stupeň. Nosily lepší šaty, bylo to hodně vidět. ženy, které povýšily až sem si mohly do paláce přivést své rodiny a žít tam s nimi. Od tohoto stupně měly vlastní komnaty a právě tam s rodinami mohly žít, dokonce to bývalo zvykem, že si dcera zavolala svojí matku nebo sestru. Často sem povýšily právě když porodily syna. vyučování už neměly.
Čchao-i
Druhý stupeň. Měly už docela velká práva a privilegia, obrovské prostory, možnost přivést si s sebou celou rodinu a byly brány jako rozšířená součást císařské rodiny...Bylo jich okolo pěti...Zde byly právě princezny z jiných národů ( ne vždy) a dostat se až sem byl velký úspěch.
Fej
První stupeň, byly považovány za součást rodiny a téměř rovny císařovně ( až na to přednostní právo se synem.) Obvykle se sem dostaly třeba jen čtyři ženy, které samozřejmě měly s císařem děti a byly oblíbené. V této kategorii také byly, když byly v harému nejdéle, ale ne každá se sem dostala ( Obvykle skončily u třetího stupně)
Měly předepsané oblečení, které mohly nosit jen ony a komnaty přímo v centrální části paláce s vlastními terasami a soukromými zahradami.
Pokud císařovna zemřela, byla často nahrazena právě jednou z Fej. Dotáhnout to na fej byla vlastně největší výhra. A přestože mezi konkubínami byla rivalita, měla některá z fej často jako chráněnku nějakou caj žen nebo mej žen, kterou sponzorovala a pomáhala jí a ta jí za to musela být věrná.
Může se zdát, že Čínský harém byl daleko mírnější, než ten Turecký, ale není to pravda.. i tady platila přísná pravidla a za porušení ( přestože se provinila jedna) byl vždy potrestán celý dům určitého stupně. Tresty byly tvrdé, běžné bylo bičování až do omdlení nebo zákaz vycházení třeba na půl roku...
Muselo se poslouchat, dodržovat přísná hierarchie a vědět, co se komu může říct a komu věřit, koho podplatit...
Tresty pro služebnictvo byly ještě tvrdší, běžné bylo lámání rukou a nohou a popravy...
Tak co, líbil se vám článek? Není tak podrobný, jako ten minulý, ale jak říkám, o Čínské historii zase tolik nevím...
