Cítím se jako princezna...
( vycházka na 23 hodin...)
Když dívka tuhle větu pronese, obvykle si pod tím lidé představí, jak je šťastná, šťastně zamilovaná, opečovávaná nebo něco takového...já to bohužel myslím úplně jinak...
Cítím se jako princezna zamčená ve věži, která čeká na svého prince, zda přijde a vysvobodí jí. Jako ta princezna, která je naprosto závislá na tom, zda jí přijde nějaký princ zachránit a zlomí její prokletí.
Jak jsem kvůli jistí situaci, která by mě napadla, že se stane jen v mých nejhorších snech, ( má noční můra se plní) plácala v myšlenkách černějších, než můj šatník, vcítila jsme se do role pohádkové princezny, která je zakletá ve věži a každý den smutně čeká na prince, který jí má vysvobodit... a uvědomila jsem si, jak je to strašně depresivní.
Holka je vlastně celý den zavřená, nikam nemůže, nikoho nemá, jen celý den sama sedí a kouká z okna, celá na nervy, zda se to někdy změní a jestli opravdu přijde princ, co jí zachrání. je na něm naprosto závislé její štěstí, protože jinak by byla celý život sama, bezbranná a zamčená ve věži, ze které se může na okolní svět jenom dívat a nezbude jí, než po nocích plakat samotou a po dnech doufat... v něco, co nemusí nastat a nebo může až za hodně dlouho, ale vlastně to není vůbec jisté a ona s tím nemůže dělat vůbec, ale vůbec nic. jen čekat... Jak o ní osud rozhodne. Docela hrůza, že?
Tak si asi říkáte, proč tam sedí na zadku jak trubka? Proč prostě neroztrhá všechna prostěradla, nevezme všecko, co ve věži najde, neuplete provaz a otevřeným oknem nesešplhá dolů, ven z věže. Přece když je v sázce svoboda a celý život, který má před sebou, tak by, logicky, měla roztrhat třeba i svoje kalhotky a připlést je do provazu, aby byl dostatečně dlouhý. Prostě udělat cokoli, aby se dostala ven. Sama, aniž by byla závislá na nějakém princi...
Proč se nezachrání sama? Přece může. Nikdo jí to nezakazuje. Nikdo jí nenutí čekat na prince, na rozsudek osudu...
Jenže možná na to nemá sílu...Možná vlastně ani nechce.
Protože bez prince, který by jí vysvobodil, jí nečeká žádná královská svatba, žádná radost, žádné ,,šťastně až do smrti".
Byla by na světě sama samotinká, opuštěná a na všechno sama. A všude venku kolem věže je jen černý les plný zlých tvorů, kde čeká nebezpečí za každým rohem... A za lesem? Kdo ví. Neznámé končiny, do kterých se rozhodně sama nechce vydat.
Co by si sama počala? Pokud by jí v lese neroztrhali vlci, kam by šla? možná by se dokonce musela vrátit zpět ke zlé čarodějnici, co jí zaklela...Nikdo by jí nevzal do náruče a neodvezl na zámek a nežil s ní šťastně až do smrti. Tak má teda cenu se snažit a zachraňovat se sama?
Přeci jen, ve věži je bezpečno. Klid. Nic zlého jí tam nehrozí. A třeba tam není tak úplně sama. Třeba tam s ní žije hrst koček, o které se stará a se kterými tráví čas. A kdo by se o ně postaral, kdyby je opustila? kdo by je krmil a mazlil se s nimi? Sama přece ví, jak kruté je cítit se opuštěná a sama. Tak by jim to přece neudělala. A možná že v sousedních komnatách věže žije několik dalších zakletých lidí... Kteří rozumí každé bolesti a každému zakletí.
Možná proto nechce sama odejít z věže, přestože může. není povinná čekat, až se objeví princ, vyšplhá za ní nahoru a zlomí prokletí. Jenže to je přece to, co princezny chtějí. Pro co žijí a kvůli čemu se trápí. Proto doufají. Proto čekají, jak s nimi osud naloží a zda se princ objeví nebo se rozhodne se místo k věži za princeznou vydat oklikou...
Princezně vypadne z rukou nedokončený provaz z prostěradel a v očích jí už zase pálí slzy. Provaz se sveze na zem k jejím nohám. Pohlédne ven z okna, ze kterého se chystala pomalu utéct.
Ještě ne. Ještě počká. Třeba se přece jenom objeví, zlomí prokletí a bude žít šťastně až na věky... i když to spíš vypadá, že ne.
Ale zrovna teď nemá sílu dál plést provaz. Tolik to bolí! To čekání a tak malá naděje! Po tolika útrapách, bolestech, života se zlou čarodějnicí a lásce, která, zdá se, nebude naplněna. Zavřená ve věží... Izolovaná od světa, který je ale moc krutý na to, aby se do něj vydala sama...
Slzy už jí tečou po tvářích proudem a její ruce se zase rozklepou. Srdce jí puká. Kéž by v té věži nikdy neskončila! Kéž by nebyla tak pitomá, aby na sebe nechala uvalit tu kletbu. Jenže je pozdě... pravděpodobně.
Potlačí touhu jít za správcem věže prosit o další opium. Opium, které dostává ráno a večer musí stačit.
A ví, že jednou bude muset z věže utéct. I kdyby musela jít sama. I když je venku jen černý les plný nebezpečí a za ním neznámé končiny. I když jí venku samotnou nečeká nic dobrého. Pokud jí nikdo nezachrání, bude se muset zachránit sama. I když nebude žít život, jaký si přála, i když nikdy nebude žádné ,,šťastně až do smrti". Žádné království ani domov ani místo, na které by patřila. i přesto bude muset z bezpečné věže utéct.
A naučit se přežít tam venku. Sama. I když bude navěky nešťastná, nemůže se přece schovávat ve věži. To by nebylo správné. Nebylo by to fér vůči životu samotnému... když si tohle uvědomí, pláče ještě víc. Ale tím, že plete provaz, který jí zařídí cestu ven, sama láme kletbu. A kdo ví. Princ si možná nechce jet pro princeznu zakletou, ale princeznu, která s sebou nenese tíhu kletby, možná bude chtít...
Tahle pohádka nekončí šťastně. Ale... prozatím končí slovy ,,Naděje umírá, jako poslední".
Komentáře
pastelka
Promiň, ale vidím, že jsi nikam nepostoupila a možná ani nechceš. Tohle je sebemrskačství.Možná by stálo za zvážení, připustit si myšlenku, že svět je krásný, stojí za to žít, všichni lidé nejsou jenom zlí, ale jsou i dobří. Když se někdo neustále soustředí na "stíny", hledá neustále další, tak nemá čas zvednout hlavu a vidět, že na obloze svítí slunce. Pokud se soustředíš na "hledání stínů", koukáš jenom k zemi. To je vědomé utápění se v křivdách minulosti a žádné hledání vyhlídek do budoucnosti. Co se stalo, stalo se a už se to nedá změnit ani vrátit. Je to MINULOST!
Naplánuj si přítomnost a budoucnost a věř, že nejsi sama. Jsou kolem tebe lidé, kteří mají zájem jít s tebou kus cesty životem, být vedle tebe, pomoci (je-li to třeba), ale i ty jim musíš být nápomocná aby jen vedle tebe neklopýtali, nepomáhali a nakonec si rozbili nos, protože je vedeš cestou plnou "výmolů". Nečekej na prince, ti jsou jen v pohádkách. Přeji ti hodně dobré nálady a myšlenky a plány, které tě povedou dopředu a ne zpět. Držím palce. pa pastel
pastelka
Psychoušek: Na jaké "důležité věci" změnila názor?
A... pořád stejná odpověďˇ : zabývám se tím, co mě nějak zajímá. A to v negativním i pozitivním smyslu. Pohnutkami, co je "napsáno mezi řádky", jak funguje mozek, psychologií (tím vším). Ne tím, co napsal Psychoušek, ale stejně bych reagovala, kdyby to napsal třeba "Tonda z cihelny". Nejde, konkrétně o tebe, ale o lidi, kteří takto přemýšlí. Člověk, svoje myšlenky řídí (nebo měl by se to naučit). Instinktivně a pudově jednají jen zvířátka.
Psychoušek(Sword Art Online)
pastelka: není špatné změnit nějaký názor, právě když si něco přečteš, ale Naty a Kája říkala, že mění názory ze dne na den... což si nemyslím, že je dobré, když člověk každý den mění názor a třeba i na důležité věci.
Ale proč se tedy neustále zabýváš negativním a ufnukaným člověkem se kterým nesouhlasíš? Pořád stejná otázka...
pastelka
Naty a Kája: Není potřeba se vytrácet. To, že měníš názory není nic zavrženíhodného. Když ti někdo, něco řekne nebo si něco přečteš, můžeš si uvědomit, že ses na celou věc (možná) dívala ze špatné strany. To, že pak změníš názor nebo se na to podíváš jinak, je jen důkazem toho, že o věcech přemýšlíš. Takže, pokud někdy názor změníš, není to "hodně špatně" (jak píše Psychoušek). Naopak. Názory nemění jen pitomec. Každý se nějak vyvíjí, spoustu věcí si uvědomí, spoustu věci zažije. A bylo by naopak "hodně špatně", kdyby se to neprojevilo na změně názoru na určité věci. A pokud se týká "návštěvnosti blogu", kterým se chlácholí, tak si troufám tvrdit, že kdybychom rozebraly "příznivce", tak velká část lidí reaguje pozitivně proto, že se jim zrovna nějakým způsobem v životě nedaří a vítají, že v tom nejsou sami (dokonce, někdo je na tom ještě hůře). Další to dělají jen ze soucitu, protože ji litují, ale jsou líní přemýšlet o tom, proč se někomu něco takového děje a hledat ve všech informacích, které od Psychouška v jejich článcích dostali (a těch informací je nepřeberně), proč se jí to děje. Zbytek příznivců s ní (možná) souhlasí, A jiní mají důvod, jaký jsi napsala: je jiná. Málo kdy se najde tak vytrvale (ufňukaný a negativní) člověk, který si ještě v tom libuje.
Nicméně děkuji, že jsi napsala svůj názor. Přeji hodně štěstí. pa pastel
Naty a Kája(Fazole)
Psychoušek: Áj em onli bín, bín se raději vytratit. Bín se v tom už zamotat. Gůt lak, hef fan.
Psychoušek(Sword Art Online)
Naty a Kája: možná ti to bude připadat nepochopitelné, ale já nemám potřebu ,,se bránit". necítím, že dělám něco špatného a stejně tak nemám pocit, že něco špatného dělá někdo mě. ( v tomhle případě)
Prostě si píšu, co chci, co mě napadá a tak, jak to v tu chvíli cítím.
A že má Pastel pořád potřebu mě předělávat, to je její věc. Já se nemám proč bránit, ani se bránit nebudu. nikomu jeho názory neberu... ale stejně tak mám své, které si nenechám vzít.
Nemám z čeho vybruslovat.
Nepotřebuju se z ničeho vyvlíkat ani nikomu nic dokazovat, i kdyby můj blog zajímavý nebyl, nikoho nezajímal a návštěvnost by byla 0, nezáleželo by mi na tom. Ale to už jsme říkala tisíckrát.
A k tobě. To že se tvé názory mění ze dne na den je hodně špatně, přece máš nějaké stálé zásady a myšlení za kterým si stojíš. nebo ne?
No pokud bez toho nedokáže žít, at se do mě teda ( jak to anspat slušněji než hvězdičkama... víš co) tak at to dělá, ale dělá si s tím zbytečnou práci, investuje energii do někoho, kdo jí vnímá asi jako list poletující ve větru.
Možná chytrá je, ale spoustu věcí si ( naštěstí) neprožila. Nebo o tom nevím a v tom případě se omlouvám, že jsem soudila. Ale nemyslím si, že by jí hrozilo, že ze dne na den skončí na ulici, že bude muset ukončit školu rok před maturitou, že by jí někdo týral psychicky i fyzicky nebo že by prožila poměrně rychle po sobě dva fakt hnusný rozchody ( a ne žádný děcký lásky, ale opravdový vztahy od kterých se očekávala budoucnost). nebo že by byla vážně nemocná a nebo že by prošla obdobím, kdy nebyla schopná fungovat bez hrsti prášků denně a nebo odbobím, kdy necítila absolutně nic ( fyzicky ani psychicky a mám na mysli opravdu NIC). A pokud ano, tak se ještě jednou strašně omlouvám a opravte mě prosím...
Ale víš co tím chci říct. Navíc každý jsme nějaký. někdo je optimista, někdo pesimista, někdo má rád červenou, někdo modrou, někdo se s problémy potýká tak, že se vybrečí, někdo se uzavře do sebe, někdo udělá scénu, někdo se opije...
Edit 17:09: Naty a Kája: * a někdo naopak předstírá jak je v pohodě a směje se někdo jde a něco si koupí udělá si radost... Prostě každý je jiný a vnímá svět jinak chová se jinak reaguje jinak. A to, že to má někdo jinak, než my, neznamená, že ho musíme poučovat a snažit se mu neustále vnuknout to své a ten svůj pohled na svět, svou filozofii. Prostě je nejlepší každého nechat, aby byl sám sebou. To je zase můj názor
Naty a Kája(Fazole)
Psychoušek: Pastel už možná co dodat nemá, ale já ano.
Napsala jsem, co jsem napsala, ale někdy člověku něco nedopne, ale když to řekne jiný, vidí to taky. Nevím jak to má pastelka, ale já jsem člověk, který komentuje všechny články. A taky mě ti lidé nezajímají hodně. Mohla ses bránit mnohem lépe a lépe z toho vybruslit. Možná i se ctí. takhle vypadáš jenom jako uřvané dítě, které nezvládá "negativní" komentáře. Na všem, co ti pastel napsala něco je. Co je na tobě? Nic. Tvůj blog je zajímavý jen tím, že jsi jiná. Baví mě číst si tvé články, ale nikdy to není tak, že bys mi nějak utkvěla v paměti. Protiřečím si s minulým komentářem, ale moje názory se mění ze dne na den. Možná si je beru i od ostatních, ale nebývá to pravidlem. Pastel je třináct, ale zní jako zkušená třicítka. Ona si nehraje na chytrou, pastel chytrá je. Zkus se zamyslet nad tím, co napsala. a jen tak mimochodem, proč by se do tebe neměla "sr*t"? Dnes se "se*e" každý do každého. je svoboda projevu, smiř se s tím.
Psychoušek(Sword Art Online)
pastelka: tak jsem zvedava jak dlouho ti to vydrzi ze nemas co dodat
pastelka
Psychoušek: Nepsala jsem, že mě "hodně nezajímáš". Ani, že jsem "tebou posedlá". Vždy si všechno překroutíš podle svého. Píšu jen svůj názor na celou věc.Upřímně a tak, jak to cítím. Ani jsem tě neurážela (jako ty mě), ani jsem ti nepsala, že si hraješ na chytrou (to si, ostatně, může každý zkontrolovat a porovnat). Zajímá mě jen, jak někdo může tak zatvrzele hledat ve všem jen to špatné (a to doslova ve všem). Došla jsem k názoru, že si v tom vlastně libuješ a každý, kdo by ti chtěl toto vzít, je vlastně pitomec a chce ti uškodit. Víc k tomu nemám co dodat a další diskuze, by byla jen opakováním už řečeného. Hodně štěstí. pa pastel
Psychoušek(Sword Art Online)
pastelka: ale me je jedno kdo si pise jake komentare jen me zajima jedna vec a ptam se te na ni uz dlouho jak to ze tak peclive ctes vsechny me clanky? A ze si das tu praci a investujes ten cas abys mi napsala tak dlouhy a pracny komentar. Kdybxch te hodne nezajimala tak to nedelas takze te asi hodne zajima. Jinak nevhapu proc by sis davala tu praci a investovala do toho ten cas
pastelka
Psychoušek: Ten můj komentář, byl míněn upřímně. A tvoji reakci, ať si zhodnotí každý sám.
PS Pokud nechceš vidět komentáře, tak sem nepiš. A svůj "nudný" život bych za ten tvůj "vzrušující" určitě neměnila.
Psychoušek(Sword Art Online)
pastelka: ach jo. Zase me hodnotis. Zase hodnozid muj zivot jako bys me znala a diktujes mi, co mam delat. Nechces uz se do me prestat s****?
Mam toho dost. Je to muj zivot. Muj pristup a muj problem. Ne tvuj. Uz se to konecne nauc a nauc se hledet si sama sebe
Ty si klidne bud zavrena ve svem dokonalem ruzovem svete ve sve stastne bubline. Ja ne.
Nic nemusim leda umrit.
Navic je to jen pribeh ale zkratka nemas koho poucovat tak to zase zkoudis na me ale ja na to nejsu zvedava. Asi mas fakt nudny zivot ze musis porad resit a sledovat ten muj ale me zo fakt nezajima. Delej si chytrou jak chces.. to je tva vec, co si delas na internetu, ale i pro tebe by bylo dobre kdyby ses zbavila tou posedlosti mnou
Naty a Kája(Fazole)
Tak přemýšlím, co se na té psychiatrii s tebou děje? Takový text je schopný napsat i někdo, kdo si něčím takovým neprochází, ale s tvým textem dokážu více soucítít. Přeju hodně štěsti.