PSYCHO

Horror house Chapter 1

Hi everyone!

                                                                                                                                                                       4.září

Mám strach . Myslím že mě někdo sleduje . Ne, asi je to blbost, jen se posledních pár dní cítím jinak , divně .

Začíná mi připadat, že už sem ani nepatřím . To je taky blbost . Vůbec nechápu co se to se mnou poslední dobou děje . Dublin je město, ze kterého sem nikdy nevystrčila paty, tak proč bych si tu najednou neměla připadat jako doma ? Posledních pár dní i špatně spím . Možná to bude tím . Mám depresi na začátku školy a tak si prostě domýšlím že mě někdo sleduje . Navíc kdo by sledoval tak obyčejně obyčejného člověka jako sem já ? Hlavně teda proč ? Nepatřím k těm zajímavým lidem ze školy . Kdyby někdo sledoval Cleo Simpson,

to bych pochopila . Královna školy by byla pochopitelná , nebo někdo z její vrstvy .Tohle mi dokazuje, že sem pod dnešní datum napsala hroznou blbost . Nejspíš to zaškrtám nebo vytrhnu stránku .Nebo si to nechám, abych se za pár let mohla smát vlastní paranoie .

Dneska začíná škola . Nechci tam . Pořád doufám že, se tam přece jenom objeví Tess a celé její stěhování by teda byl jen jeden špatný vtip, ale tak to nebude . Vlastně mi tady zůstává už jen jedna skutečná kamarádka , Juliet . No nějak to zvládnu , ostatně jako vždy . Dnešek bych si neměla kazit .První den školy snad nebude tak hrozný .

Odložila sem propisku a podívala se na budík, který ležel na nočním stolku . Ukazoval sedm hodin . Zaklapala sem deník a schovala ho do desek v tašce . Když už sem byla z postele venku, zamířila sem do kuchyně,  kde se můj táta snažil o palačinky, ale jediné, čeho docílil, bylo pobavení mé devíti leté sestry, Nan .

"Dobré ráno" pokusila jsem se znít spokojeně a docela se mi to dařilo  . "Ahoj" odpověděli mi sborově, načeš se začali chechtat . Posadila sem se ke stolu a táta přede mě položil talíř s palačinkou .

Nebylo to tak hrozné . Bylo to s marmeládou a ovocem i docela dobré . Naposledy byly palačinky tak připálené, že jsme je radši nezkoušeli jíst .

"Máš na zítra nějaký plán ?" zeptal se táta, když sem se natahovala pro další palačinku . "Možná někam zajdu s Juliet"  odpověděla jsem a zakousla se do palačinky . Měla sem docela hlad, ale skončila sem u dvou . Když sem dojedla, vyběhla sem schody do patra, kde jsem měla pokoj a šla do koupelny .

Provedla sem ranní hygienu a pak se na sebe podívala do zrcadla . Věděla sem, co tam najdu, ale stejně sem se podívala . Štíhlá nevýrazná, se sněhově bílou pokožkou a černými vlasy, svázanými v culíku . Od přírody mám vlasy blond, ale asi před půl rokem jsem se rozhodla pro změnu, kterou mi Tessie pomohla zrealizovat . Tess .

Bylo mis smutno, když sem si vzpomněla, že tady už nebude, ale tím se nemůžu užírat do nekonečna .

Nahodila sem úsměv a v zrcadle zkontrolovala, zda nevypadá moc hraně . Potom se na sebe rychle naházela oblečení a vypadla z domu

Nemusela sem spěchat, protože jsem měla ještě čas a škola nebyla zas tak daleko .Nachvilku jsem zastavila před domem Juliet . Věděla jsem, že tam bude . Do školy jsme vždy chodily spolu - ještě jsme chodily k Tess - už od mala . A když některá z nás byla nemocná a tak, prostě zavolala .Byla to naše rutina pro všední rána .

"Ahoj!" vypískla Jul, když se obouvala ve dveřích . Hodila po mě jednu svou botu, a já jí kupodivu chytla, a skákala ke mě po jedné noze, na které měla jen ponožku, přičemž si druhou botu obouvala . Vypadalo to dost vtipně . "To se tak moc těšíš do školy ?" zasmála sem se .

"Ani omylem!" odporovala mi a vzala si botu " Jen už sem nechtěla poslouchat řeči rodičů o tom že, se musím snažit, abych se dostala na vysokou . V druháku s tím nic neudělám" postěžovala si , je pravda že její rodiče byli přísní, ale měla oba .

"Změním téma . Víš že se ten starej barák pod kopcem prodal ?" zeptala se mě Juliet , udiveně sem se na ní podívala "Jaký blázen by si tu zříceninu koupil ?" pokrčila rameny "Táta řekl, že je prodaná už dva týdny" nedivila sem se že to ví . Její otec byl policista, měl přehled .

Co mi ovšem vrtala hlavou, bylo kdo by něco takového koupil . 

"Jul ?"zeptala sem jsem se jí po chvíli  ticha "Hmm ?" upřela na mě svůj pronikavý pohled  "Nešla by ses tam se mnou třeba zítra podívat ?" ustala v chůzi a překvapeně na mě vykulila oči . Po chvíli ovšem se jí na tváři utvořil zlomyslný úšklebek "Jasně že šla"

Kdybych mohla vrátit čas nikdy bych se jí na to neptala . Nikdy bych nebyla tak zvědavá . Kdyby mě to tenkrát nenapadlo ušetřila bych si tolik bolesti a problémů  .

 Thank you for reading!

Mám pokračovat?   

0

Příběhy a povídky

Autor: Monula11   |   Publikováno: 31.08.2017   |   Zobrazeno: 511x