HryProDivky.cz
úryvek z knihy Pobláznění 2 část
Pak jsem si vzpomněla že nemám kam jít.....
Už nemám rodinu, přátele a ani dům, navíc nevěděla kam jít ale jedno jsem věděla jisto jistě.......už NIKDY se domů nevrátím! Teď je to jejich domov, doufám že jsou šťastný! Vztek ze mě šlehal jako z lokomotivy, strach pro mě nebyl ničím oproti vzteku a zármutku.....utíkala jsem Daleko.......... předaleko, dokonce i auta byla pomalejší a uběhla jsem nejmíň kilometr než mě opustil vztek. Pak jsem si uvědomila, Co když mě mají ještě rádi? Co když mi to Magda neřekla, protože se bála že to dopadne tak jak to dopadlo?Co když si to teď vyčítají? A co když se kvůli mě rozejdou? Věděla jsem že malinko žárlím, a nevěřila jsem že Chci aby se rozešli.........Nevím proč, ale chtěla jsem jít za ní a dát jí pořádnou facku....ale možná sem to nechtěla,ani nevím jestli chtěla, nebo ne.....PROČ JE ŽIVOT TAKHLE DRAMATICKÝ! Bylo to Opravdu dilema ale jedno mi bylo jasný...zpátky se nemůžu vrátit. V hlavě mi najednou kolovalo spousty věcí, a já nevěděla kde začít.
Běžím dál, ale najednou narazím do nějaké holky...."Čau! Hele promiň ,ale neměla bys takhle uprostřed silnice běžet večerem ! Je to dost nebezpečný" řekla. Byla to Janice! "ahoj kdes byla?" "ale znáš to, nakupovala,kecala.....jak ty?" odpověděla. začala jsem ji vyprávět o tom jak brácha a Magda........a všechno co se dělo."Chudinko, hele máš ty kde přespat?" řekla soucitně, a já jsem zavrtěla hlavou. "Tak přespi u mě! Máma a táta nejsou doma a dřív než za 14 dní se nevrátěj"navrhla. "To by bylo super!" Strašně děkuju, Si moje nej. kámoška!" natěšeně sem kývla. "Není zač, kámošky si maj pomáhat, a co teprv ty nejlepší?zahihňala se. Když jsme tam přišli dlouho jsme si ještě povídaly, a potom jsme si daly horkou čokoládu, a už si šly lehnout. A hádejte co... Ráno jsme si šly zaběhat!:D Nechápu jak sem ji mohla takhle přehlížet, a dávat před ní přednost Magdě...........
já:
Janice
a budeme nejky nafurt!
