HryProDivky.cz
Knížky vs Rvačky 2. Nehoda 1/2
Ahoj po extra dlouhé době přidávám vůbec nějaký článek ale moc jsem na to neměla chuť, proto jsem nic nepsala jinak by to bylo příšerný a rozhodla jsem se ty díly dělat na 2 díly. Pro informaci hl. postava je Mei (Mej) a je jí 17.
Tělocvik. Četla jsem ve svém rozvrhu. Zavrtěla jsem hlavou a schovala jsem rozvrh zpátky na své místo. Do učebnice matiky. Když jsme ho na začátku roku dostávali, úplně jsem ho ignorovala. Stejně jako pokyny pro žáky. Místo toho jsem si četla. Ale ostatní, by radši běhaly venku v zimě, než aby poslouchali pokyny co si tentokrát škola připravila. Už v prvním ročníku jsem si uvědomila, jak jednotvárné to tady je. Samé pravidla a když na něco přijdo, buď to zakážou, nebo vyhodí ty co to provedly. I když šikana je tu pořád. Já osobně jsem si vždy myslela, že to souvisí s tím, že nemají tolik času se o to zajímat, ale tahle škola se zdá tak dokonalá, že se o to zajímat nemusí.
Stejně jsem nikdy nepochopila, proč zakázali počítač na chodbách pro mládež nebo proč tu musíme být v půl osmé, když vyučování začíná v osm. Půl hodiny jsme tu trávili, zavření v učebně, někteří v šatně a to jen proto, že pár studentů chodilo pozdě. No vedení školy tím docílilo jediného. Ti, co chodili pozdě, stále chodí pozdě a ti co chodili alespoň v rámci mezí, teď mají pozdní příchody.
Akorát se to zhoršilo, nic víc. Povzdechla jsem si a hodila jsem učebnici matiky do tašky. Ačkoli jsem se učila sebeobranu, tak jsem tělocvik v lásce neměla. Ono, každé ráno v pět běháte víc jak 10 koleček kolem celého sídliště, tak se vám odpoledne nechce dělat nic.
Ovšem ne že by nás z tělocviku zajímal o něco jiného, než o to, aby viděl pár holek, které se předvádějí, jak všechno umí a jso skvělé, jen aby na něj udělali dojem. Obvykle to ovšem skončí jak jinak, než úrazem. I kdyby jen naraženým prstem. A né, že by se z toho mé drahé spolužačky poučili, ba naopak dále ho zkouší ohromovat. Někdy to bylo k smíchu.
Zavřela jsem tašku, hodila jsem si ji přes rameno.
Potom se vydala do tělocvičny. Před třídou potkala Ryuua, který s sebou nesl papír s omluvenkou z ošetřovny. No podle toho jak vypadal ráno, jsem se ani nedivila, že mu dali uvolněnku. Uvolněnka byla něco jako propustka. Až na to, že jste museli zůstat na hodině. Propustka vás přímo propustila. Uvolněnka byla to jediné, co dokázalo našeho učitele přesvědčit, že nemůžete cvičit. Pousmála jsem se na něj. Krom papírku, co mi podstrčil o hodinu, jsme spolu skoro nemluvili.
Zadíval se na mě a pak se usmál.
"Ahoj Mei." Řekl.
"Takže nás přece jen budeš sledovat." úsměv jsem mu oplatila. "Co-?" chtěla jsem se zeptat, co mu udělali. Už se dlouho nestalo, aby s něčím takovým přišel. Vlastně se nic nestalo od doby, co jsem mu poprvé zachránila zadek.
"Jen pohmožděniny, ale bylo mi i trochu zle, tak mi napsala uvolněnku a řekla mi, abych pro jistotu zašel k doktorovi." Nebylo potřeba říkat sestřička, nebo něco podobného. Aoi jsme tady znali všichni. Byla to milá laskavá ošetřovatelka. O šikaně věděla, ale vždy když se na to zeptala, Ryuu to popřel, protože jinak by se to vědělo.
"Takže tam zítra půjdeš." doplnila jsem si to sama, protože jsem věděla, že Ryuu by určitě namýtl ve smyslu, že nemůže a musí jít do školy. "A žádné námitky, jinak tě tam osobně doprovodím." Umlčwla jsem jej, když otevíral pusu k protestu. Zase ji zavřel a kývl.
"S učením ti můžu pomoct. Nemusíš se bát a test si zajdeš napsat odpoledne." Věděla jsem že mu de jen o školu, jeho rodiče si na dobré známky potrpěli. Nebylo to tak, že by ho nutili, aby se učil v jednom kuse, jen nechtěli, aby jeho intelekt a chytrost přišli nazmar. Jeho rodiče byli veselý a starostlivý. Vždycky ho podporovali. Což se dalo říct v mé rodině jen o otci a bratrovi. Mamka na mě údajně neměla čas. O tom proč jsem začala se sebeobranou, se nezajímala. Jediné na čem ji záleželo, bylo, abych nerozbila brýle a měla dobrý známky a nedělala jí ostudu. Pche..
"Dobře, ale jestli mě to naučíš špatně tak si to odneseš!" pohrozil mi. Zasmála jsem se.
"Ah, už se bojím." Pronesla jsem a potom mu prohrábla vlasy. "Neboj, všechno bude v pohodě. Naučím tě to na čistou jedničku." Zrudl a zamračil se na mě.
"Nejsem dítě, už je mi 16." Chytil mě za zápěstí a dal pryč moji ruku z jeho vlasů.
"Vždyť já vím." Promnula jsem si prsty. "Jen mi připadáš, svou výškou, svým výrazem." Škádlila jsem ho.
Uraženě se otočil a vydal se směrem, kdy byli učebny jazyků.
"Ryuu-chan, tělocvična je na druhý straně." Schválně jsem na něho zvolala jako na dítě. Stále stejně uraženě se otočil a vydal se opačným směrem, aniž by se na mě podíval. Se smíchem jsem ho následovala do tělocvičny. Tam, kde jsem pomohla, dívce, byla učebna pro třeťáky. Prváci ji měli na stejném místě a čtvrťáci se dělili s náma. Do 2. patra nesměl dopoledne nikdo. Bylo tam místo pro kroužky a taky poškoláky. Pokud se nějací objevili.
S Ryuuem jsme došli před dveře tělocvičny. Cesto jsem se mu omluvila. Řekl že je to v pohodě, ale pak už neprohodil ani slovo. Železné dveře byli až dokořán. Vešla jsem dovnitř a Ryuu mě následoval. Popár krocích jsme se rozdělili. Ryuu šel totiž do kabinetu tělocvikáře.
***
Hodina tělocviku dopadla přesně, jak jsem předpokládala. Dělali jsme šplh. Moji nejméně oblíbenou disciplínu. Já vím, zní to divně. Ale já se učila sebeobranu, ne šplh.
Ten patřil k útěku. A i kdyby k tomu patřil, stejně bych se ho nikdy nenaučila správně a rychle. Protože vylézt po značku po provaze nebo tyči, je pro mně nadlidský úkol. No dobře, ne nadlidský, ale nikdy jsem ho nedala za více než 19 sekund. Některé jiné holky jsou na tom hůř, ale v tomhle byl naštěstí tělocvikář docela opatrný. Asi by nechtěl, aby mu nějaká holka spadla a ublížila si. Neměl by se pak na koho dívat, jak leze, nebo se před nim předvádí.
Ryuu se měl fajn, seděl na lavičce a pozoroval nás. Muselo mu přijít vhod, že nemusel cvičit, ale byla jsem radši, když odpočíval. Nevěděla jsem proč, ale pěkně ho zřídili. Slíbila jsem si, že ho potom při učení vyzpovídám a zjistím, co se stalo. Měla jsem, za to, že mi to neřekne. I kdybych měla být potom naštvaná- což jsem často bývala- chtěla jsem to vědět. Chtěla jsem vědět, jak velcí idioti by šikanovali někoho jako je Ryuu nebo ta dívka, které jsem pomohla.
Doufám ze se vám tahle část líbila :D tak dejte + a komment prosím chci vědět co se vám na tom líbí a co ne. Tak papa
