Lítám v tom aneb Můj kocour tajným agentem

«Nejnovější články | Příběhy jako ze života

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola 1.

Končí škola a Klára jako ostatní se nemůže dočkat až bude konec. Odchází ze školy o týden dříve, takže vysvědčení si prohlédne později, ale to jí nevadí, protože se už nemůže dočkat Itálie. Je to první školní rok kdy nebude ve škole až do konce.

,,Stejně si nedokážu představit příští rok bez bratrance a Olivera..." řekla Klára. ,,To já taky ne, ale nevadí mi to, protože Oliver je šašek!" zazubila se Ela. ,,Já vím, ale stejně je na něm něco divného, když se na něj podívám, tak se musím smát! Asi by neměl dělat kadeřníka, ale klauna..." pokusila se o vtip Klára. Ela se rozesmála a Klára pokračovala: ,,Uvědomuješ si, že v září jdeme do osmičky a jestli půjdeme na střední dřív, tak už máme jen rok na téhle škole!" Ela chvíli mlčela a pak přikývla. Najednou se přiřítil Lukáš a zeptal se: ,,Mám donést zítra ,,víčko"? Zatancujeme si na just dance!" Klára ihned přikývla, že to bude super a konečně se vydali dolů do jídelny.

Sedli si ke stejnému stolu i s Markétou a začali konverzaci obvyklým: ,,Fuj! To jídlo je zase hnusný, já to asi odnesu zase zpátky!". Byl špenát a ten nenáviděli, ale Markéta klidně jedla. ,,Tobě to chutná?!" vykřikli všichni tři najednou. ,,No, jo... Není to špatný! Vy si pořád jenom vymýšlíte a přitom je to dobrý!" Všichni uvažovali jestli nemá Markéta úpal a nakonec vyrazili z jídelny.

Vyšli z šaten a tam se rozloučili s Markétou a šli dál už jen sami. ,,Markéta mě v poslední době štve, už se nemůžu dočkat až odejde!" řekl Lukáš. Ela mlčela a Klára se přidala: ,,Nepříjde vám, že jakmile se dostala na gympl, tak se k nám chová jako k největší lůze? Dokonce ani s tebou se už skoro nebaví Elo!" Ele se rozzářily oči a konečně promluvila: ,,Asi máš pravdu..." Zase šli mlčky dál.

Kousek od zastávky kde se měly rozloučit s Lukášem prolomil ticho Luky: ,,Tak mám vzít sebou to víčko? Ale myslete na to, že to bude na malé obrazovce, protože televizi sebou tahat nebudu!" Klára se pousmála a řekla: ,,Uklidni se, jsme jediná třída, která má televizi, i když ji nepoužíváme, tak to připoj tam!" Lukáš se praštil do hlavy a řekl: ,,A jo, to mi nedošlo!" Všichni se rozesmáli a šli dál.

Na zastávce zamávaly holky Lukášovi a vydaly se spolu. Mezitím si povídaly, teď už normálně jako vždy.

Kapitola 2.

Klára přišla domů a o nohu se jí otřel její kocour Čičin. Pohladila ho, sedla si k počítači a zapnula skype. Pousmála se, protože Lukáš i Ela byli online. Zavolala jim a začali si povídat a dělat hlouposti, no jo puberťáci... ,,Hele holky... já zítra nepůjdu s váma do školy, protože bych neunesl to víčko, takže pojedu autem, neva?" zeptal se Luky. ,,Ne vůbec ne, zvládneme to samy." řekly děvčata zároveň.

,,Počkat?" vykřikla Klára ,,Co je?!" hned zareagovali její přátelé. ,,Před chvílí tady byl a teď..." zakoktala se Klára ,,Cože? Co se děje Kláro?" ptali se dychtivě toužící po odpovědi. ,,Čičin!" vykřikla ,,byl tady a... teď tady není!" ,,Cože? Vždyť to není možný! Nešel třeba do jiný místnosti?" zeptal se Lukáš ,,No" řekla nerozhodně Klára ,,podívám se po něm, počkejte..." Ale Čičin v obyváku nebyl.

,,To není možný!" říkala si pořád dokola. Dívala se všude, ale Čičin nikde! Ptala se i rodičů, ale ti Čičina ven nepustili. Jak by mohli? Vždyť kolem ní ani neprošli! A najednou se ozvalo mňoukání z kuchyně a Čičin byl u své misky! Ale jak je to možné? Vždyť tam byla před chvílí a Čičin nikde! Vrtalo jí to hlavou celý den.

,,No ovšemže!" pomyslela si najednou. Ihned zavolala Lukynovi a Ele. ,,Čau lidi, hele musím vám něco říct!" začala ihned rozhovor. ,,Říkala jsem vám už tu historku jak se u nás v noci objevil Čičin?" zeptala se a ani nečekala na odpověď ,,Večer jsem jako vždy vyhodila Čičina ven. Byla jsem si naprosto jistá, že jsem ho vyhodila. Do pokoje bylo zavřeno, ale když jsem si šla lehnout, tak Čičin začal mňoukat! nakonec ho táta vyhodil ven, ale on se strašně bránil, jakoby... chtěl být u mne. Prostě nechtěl odejít!" ,,Páni" nezmohli se na nic jiného. ,,Tak a nyní zahajuji misi ´Co Čičin skrývá´!"

Kapitola 3.

Kláře pořád dokola kolovaly události ohledně Čičina. Kocour se jí otřel o nohu. ,,Co skrýváš?" pomyslela si. Čičin ji hluboce hleděl do očí. ,,Kéž bys mohl mluvit..." řekla kocourovi. Najednou sebou trhl a rozběhl se ke svému lezeckému stromu a vyšplhal se nahoru. ,,Nevěděla jsem, že sem chodíš... Vždycky ses raději válel na gauči!" řekla posměšně směrem k Čičinovi. Počkat... zdálo se jí to, nebo protočil oči v sloup?! Ne... to přeci není možné! Chvíli na něj udiveně koukala a pak se odhodlala: ,,Takže... ty mi rozumíš?" Přikývnul snad? Ne, to přeci není možné! Asi se pomátla! Zase slezl dolů a s mňoukáním se vydal ke dveřím. ,,Chápu, chceš ven." řekla Klára a vydala se za ním. Ale tentokrát... stál za dveřmi a jakoby jí říkal ať ho následuje... ,,Chceš abych šla... za tebou?" pípla Klára. Zase to přikývnutí! To není možné! Asi se dívám na moc filmů uklidňovala se. Kocour jí stále hleděl do očí. Klára zavřela dveře a vydala se zpět domů.

,,To nemyslíš vážně!" řekla nejméně posté Ela. ,,Já vím..." pokračovala Klára ,,je to zvláštní, ale..." Ela ji přerušila: ,,Zvláštní?! To je slabý slovo! Věřím na duchy, ale že by ti kočka řekla ať jdeš za ní, protočila oči v sloup a přikývla? To už je moc!" Klára si povzdechla: ,,Doufala jsem, že TY to pochopíš..." Konečně promluvil Lukáš: ,,Nemyslím si, že by Klára byla paranoidní a nám všem se staly věci, které nedokážeme vysvětlit, přesto..." ,,Ale chápeš to? Mluvící kočka!" přerušila zase Ela. ,,On nemluvil..." zamumlala Klára. ,,Kdybys mne nechala domluvit, dostal bych se k tomu, že Klára není cvok a nemá si důvod vymýšlet!" rozhořčeně pokračoval Lukáš. Ela si povzdechla a omluvila se. ,,Říkám vám, že tady něco nehraje..." pokračovala Klára ,,a já jsem se rozhodla, že zjistím co se děje a je jen na vás jestli se přidáte a nebo ne!" Lukáš ihned souhlasil a nakonec se přidala i Ela.

Kapitola 4.

Tma... nic jiného než černota. Najednou se otevřely obrovské oči. Kočičí, to jsou kočičí oči! Už viděla lépe, před ní se začala objevovat silueta kočky. Obrovská kočka zamňoukala, byl to Čičin! Přikývl? Umí snad číst myšlenky? Opět přikývl a při jejím tupém pohledu protočil oči v sloup a pak... se probudila. ,,Kolik je hodin?!" zašeptala si pro sebe Klára a podívala se na tablet. Bylo 8 hodin ráno, takže 15 minut před zazvoněním budíku. Povzdychla si, vypla budík a vstala.

Po snídani uslyšela mňoukání kocoura pod oknem. Vydala se dolů za ním, aby ho pustila nahoru. Došla za ním a pustila ho domů. Šla do obýváku, zapnula televizi a lehla si na gauč. V televizi zase nic nedávali, jako obvykle... Pustila si tedy písničky a relaxovala. Čičin jí skočil na klín a uvelebil se. Není nic lepšího než poslouchat hudbu s kočkou na klíně...

Pořád přemýšlela co se to s tím Čičinem děje. Nedalo jí to spát, takže usnula až někdy o půlnoci a asi i proto zaspala do školy... Vzbudila se v 10 a zjistila, že ani máma není vzhůru. Sešla dolů a převlékla se do školy, nachystala si svačinu a zbudila mamku. ,,Co se děje?" zeptala se rozespalá matka. ,,Je 10 hodin mami..." odpověděla jí Klára. ,,Noa? Vždyť je víkend!" než jí Klára stačila odpovědět, uvědomila si, že je pondělí. ,,No nic..." řekla Kláře ,,dnes do školy nechoď!" Klára se podivila, poděkovala a odešla s tím, že jde zkontrolovat bratra. Ovšemže... hrál si na počítači a nepostřehl, že je 10 hodin. ,,Dneska do koly nejdem..." řekla Štěpánovi. Než se jí stihl zeptat na důvod, odpověděla: ,,Koukni se na hodiny..." ,,Aha..." povzdychl si ,,já zapomněl na čas..." Klára se vydala dolů na dvůr, potřebovala na čerstvý vzduch. A v tu chvíli přišel kocour. Klára se pousmála: ,,Ty víš kdy máš přijít... Tak pojď, půjdeme nahoru."

Došli do kuchyně a Klára donesla Čičinovi konzervu. Vděčně se na ni podíval a dal se do jídla. Po chvíli začal mňoukat, vydal se ke dveřím a Klára za ním. Otevřela mu dveře a stalo se to stejné jako minule. Díval se na ní a ona cítila, že chce aby za ním šla. Zeptala se ho: ,,Mám jít opravdu za tebou?" Přikývl! ,,Tak... počkej..." řekla nerozhodně Klára ,,Musím si vzít boty." Obula si tenisky a on... opravdu tam čekal! Sešla dolů a šla za ním ke křoví. A tehdy nejspíše udělala největší chybu svého života...