Pár slov o koních

Povídka - Rivalky ( kapitola 2. )

Ahoj! 

Dneska tu pro vás mám další kapitolu mojí povídky. Chvíli  jsem přemýšlela, jestli stojí za to to vydat, protože nevím, jestli to někoho zaujalo, ale nakonec to máte tady. 

KAPITOLA 2. - JEZDKYNĚ ZA MILION

"Země volá Adélu!" řekla netrpělivě Ela. 

"Víš, že to nenechám jen tak, že jo?" obořila jsem se na ni.

Ela odepla vraníkovi lonž a přišla na kraj jízdárny. "Sáro, zahřej si ho prosím tě. Hned budeme zpátky." Podívala se na ni, jako by po ní chtěla, aby sama vykydala dvacet boxů, protože si chce vzít dovolenou a pak se mnou zamířila do klubovny.

"Zrušila jsi můj trénink kvůli téhle holce?" řekla jsem unaveně.

"Adélo, vždyť ji vůbec neznáš!" opáčila už trochu zoufale. "Podívej se, já ti to vynahradím. Dneska ji naučíš co nejvíc a já ti zítra věnuji celý den. Platí?" 

Chvilku jsem na ni zírala. "Platí." 

"A nebuď na ni drzá. Pokud u nás bude brát lekce, získáme dostatek peněz na opravu stájí."

"No jasně."

"Tak fajn. Hele, už musím letět. A ty jdi hned za ní, ať si ty hodiny nerozmyslí." Krátce mi mávla a zamířila ven. Stoupla jsem si jí do cesty. "Co ještě chceš?" Neodpověděla jsem. "Děkuju," řekla vřele. "Vím, že není moc lidí, kteří by to pro mě takhle narychlo udělali." Ustoupila jsem. 

"Ahoj."

"Užij si to." Pohrozila jsem jí prstem a zamířila jsem zpátky na jízdárnu. Zase jsem se mohla jenom divit. 

Sára seděla na koni a v plouživém kroku objížděla jízdárnu a koně vedla na velice krátkých otěžích. Ten stále škubal za hlavu a div neviděl, kam šlape. Vzala jsem ze země lonž a bič a zamířila jsem do středu jízdárny. 

"Sáro!" zavolala jsem na ni. "Pojď za mnou, prosím!" Byla jsem odhodlaná k ní být milá. Dívka škubla otěžemi doprava a zavedla koníka ke mě. Pak trhla za otěže a zaječela: "Prr!" 

Skousla jsem jedovatou poznámku a připnula jsem koni lonž. "Vyveď ho na velký kruh," poručila jsem a jemně ho od sebe odstrčila bičem. Sára opět s krátkými otěžemi napjatě splnila můj rozkaz. "Tak začneme," usmála jsem se. "Zaprvé zapracujeme na sedu ..."

"Sedím dobře!" štěkla uječeným hlasem. 

"Ano, jen se dívej koni mezi ušima a dej paty dolů. Dobře, a lokty k tělu," snažila jsem se. Sára po mě vrhla kousavý pohled a upravila svůj sed. "Teď ty otěže. Nevidíš, jak je mu to nepříjemné? Špatně se mu tak chodí a tlačí ho udidlo v hubě. Hezky ho povol, aby byly otěže pouze jemně napjaté." 

"Ne!" vyjekla Sára. "Když Ďábla nevodím na krátkých otěžích, strašně pohazuje hlavou!"

"Neboj se, zkus to a uvidíme," vybídla jsem ji. Sára neochotně povolila otěže. Její kůň si pohodlně protáhl krk. 

"Vidíš?" křikla a zkrátila otěže. 

"Povol je, je to v pořádku!" napomenula jsem ji. 

"Není!" 

To už mě rozzlobilo. "Chce se jen protáhnout, copak to nevidíš? Jak můžeš vlastnit koně, když ani nepoznáš, co potřebuješ?" vykřikla jsem polohlasně. 

Sáře překvapením málem vypadly otěže z rukou. "Adélo, já dobře vím, co je pro něj dobré."

"Nepamatuji si, že bych se ti představila!" zavrčela jsem na ni. 

Založila si ruce. "Prostá dedukce." 

Obrátila jsem oči v sloup. Alespoň, že si už nezkrátila otěže. "Tak víš co?" Lonž jsem zase odepla. "Ukaž mi, co umíš." Sára ohrnula nos. 

"Fajn." 

To bude dlouhý den.

Tak to bychom měli konec druhé kapitoly. Snad se bude líbit. V úterý se můžete těšit na článek o českém teplokrevníkovi a hned potom plánuji další díl Řeči těla! Tak se mějte!

AryaXXX

+3

Příběhy a povídky

Autor: AryaXXX   |   Publikováno: 13.08.2017   |   Zobrazeno: 682x