Online Blog

Jen tak na úvod do života

Ahoj jsem Olivie a tohle je můj život.

Pár metrů ode mě bydlel jeden kluk, hezký kluk. Známe se odmalička takřka jsme spolu vyrůstali, ale pak jsme se odcizili. Uběhlo pár let a já jsem byla se svou kámoškou venku, byla zima, pár dní po vánocích. Jen si tak povídáme když vyjde z uličky on. Jeremy. Doslova a do písmene mi vkročil do života. Ještě ten den jsem mu poslala žádost na facebooku. Hned ji potvrdil. Napsala jsem mu, ale nevěděla jsem, že tím otevírám dveře od velkého dramatického dobrodružství.

Olivie Gold: Ahoj                                                       Jeremy Williams: Ahoj

Jak se máš?                                                              Dobře ty?

Taky, jak to, že dobře?                                              píšu se starou kamarádkou tak proč ne?

Já už myslela, že si na mě zapomněl.                       Na tebe? To se nedá

Tak kdy zajdeme ven?                                              Co třeba zítra?

Dobře                                                                        :)

 

 

V té chvíli jsem měla jasno. Zaklapla jsem notebook a šla jsem spát, zdálo se mi o něm.

 

Chodili jsme spolu ven docela často, taky jsme si hodně psali a náš přátelský vztah se obnovil. Byla jsem šťastná, byl tu pro mě vždycky stejně jako já pro něj, pomohl mi zapomenout na starou lásku.

 

Doba letěla, konečně jsem si život užívala i škola byla najednou snesitelnější když jsem do ní chodila s ním. Pomalu jsem se do něho zamilovala, ale pak přišel zvrat. Pálení čarodějnic. Spal tu noc u kamaráda s pár holkama a s jednou spal na jedné posteli, sice nic nebylo, ale i tak mě to zlomilo. Omlouval se mi, ale já jsem pochybovala a bála se mu věřit protože jsem se bála toho, že to udělá zas. Po pár týdnech brečení jsem mu, ale začala zase věřit. A dál všechno pokračovalo jak mělo. Tak jak to osud chtěl. Byli jsme spolu tak moc že to začalo štvát naše přátele a my je museli brát s sebou ven, ale prospělo to... dali se dohromady. A já a Jeremy taky. Celé prázdniny jsme spolu trávili, spala jsem u něho, chodili jsme k vodě a užívali si života. Zvládli jsme zkoušky které nám osud nadělil. Věková zkouška byla nejtěžší, ale zvládli jsme ji. Teď je tu, ale další... Dálková. Jde na střední 50 km ode mě. Už tu nebude každý den, nebudu ho potkávat, bude pryč. Nikdo neví co bude dál, zda zvládneme i tuto zkoušku

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.