nejlepší horory

Zdravím vás na mém blogu, jsem moc ráda že jste ťukli zrovna na mě. Pár blogů jsem si tu četla a něco byl fakt děsběs... Ahoooooooooj moc vás všecky lavíííííííííííííííííííííískujuuuuuuuuuu!!!!!!!!!! (teď si ťukám na čelo). Zas ale neříkám, že jsou všechny hrozný, to ne, to bych byla zlá a nikdo by můj blog nečetl. 

V mých článcích najdete propojení mých dvou nejoblíbenějších věcí a to čtení hororů a psaní na klávesnici (jasně že si dělám srandu, kdo by rád psal na klávesnici :D)

Ale přísahám, že všechny články jsem vlastnoručně opsala z knihy (au moje bolavé prstíčky)

takže V Hrobce......

Podle mého názoru nemůže být nic absurdnějšího než ustálená představa, že ten, kdo žije prostě, žije zároveň i spořádaně, což, jak se zdá, je názor valné většiny lidí. Začnu-li své vyprávění líčením amerického venkova, popisem nespolehlivého vesnického hrobníka drsné povahy a nehody, ke které z jeho nedbalosti došlo v hrobce, průměrný čtenář nebude očekávat víc, než ukázku veselé až rozverné komedie. Bůh však ví, že příběh který vám mohu vyprávět díky tomu, že George Birch je už po smrti, má  v sobě něco, vedle čeho naše nejtemnější tragédie ztrácejí chmurné odstíny.

Birch změnil v roce 1881 zaměstání, a pokud mohl, nikdy o příhodě, která se mu stala, nemluvil. Stejně tak nikdy nepromluvil jeho starý lékař, doktor Davis, který zemřel už před lety. Všeobecně se mělo za to, že celé to utrpení a šok byly následkem  nešťastného uklouznutí, kterým se Birch uvěznil na devět hodin v márnici hřbitova v Peck Valley, odkud se dostal jen za pomoci nešťastně volených a nevybíravých mechanických prostředků: tohle všechno byla nepochybně pravda, ale odehrály se tehdy ještě jiné, hrůznější věci o kterých mi ten muž šeptával v opileckém deliriu, když se blížil jeho konec. Zpovídal se mi, protože jsem byl jeho lékařem a protože patrně cítil potřebu říct všechno někomu dalšímu, když doktor Davis zemřel.