Moje slohovka- smála se celá třída

«Nejnovější články | Něco mrtvého

Vytvořit blog | Nápověda

Takže, jak jste mohli z názvu poznat, tak jsem psala slohovku (wooooooow). Bylo to na téma deník, a já nevím jak jsem to dokázala, ale smála se celá třída. Upozorňuji, že pro někoho to ani zas tak vtipné nebude, ale tak- proč to nevydat že? :D Samozřejmě to musí mít clickbaitový název, aby na to kliklo co nevíce lidí xD

No tak tady je ta má kouzelná práce...

1. 1. 2018
Je krásný pocit otevřít nový, nepopsaný sešit. Vždy nevím, co napsat, ale pak to přijde samo. Dnes máme ještě volno, takže co jiného dělat než být na facebooku, jelikož venku je zima. Mamka včera šla nakupovat, ale jelikož má boty na podpatku tak to moc dobře nedopadlo. Uklouzla na ledě a zlomila si nohu. Proto na mě teď nikdo neřve, abych si uklidila pokoj. Chlapi jsou totiž hodní, tak mě taťka nechá se válet. Pak ale přijde babička a chce po mně, abych šla ven. Ale kdo by šel v tomhle počasí ven?
„Ale babi, já nemám kabát,“ Zkouším se vymlouvat.
„A v čem teda chodíš do školy?“ Podezíravě zvedne obočí. Rychle si vymyslet výmluvu…
„Eh… Já chodím v mikině,“
„Dyť nastydneš!“ Vytáhla mě z postele.
„Obleč se, jdem na nákupy.“ Panebože. Oblékla jsem se a vzala si na sebe svou oblíbenou mikinu.
„Takovou hnusnou mikinu si bereš?! Vem si jinou!“ Babi otevřela skříň a začala tam hledat mikiny.
„Kdo se v tomhle má vyznat?“ Zanadávala si. Vytáhla jsem mikiny, které přehlédla.
„Vem si tuhle.“ Vzala do ruky tu nejodpornější mikinu, kterou u mě ve skříni najdete.
„Nikdy.“
„Proč ne?“
„Je hnusná.“
„Copak je na ní něco hnusnýho?“
„Nebudu nosit mikinu s kytičkama!“
„A proč ne?“ Poraženecky jsem si nasadila mikču a nazula boty.
Nakoupili jsme. Babi mi vybrala tu nejhnusnější bundu, co tam měli.
„A teď můžeme jít na Sněžku.“ Usmála se na mě. To si dělá srandu?!

2. 1. 2018
Na Sněžce to bylo hrozný. Do půli jsme sice vyjeli lanovkou, ale ta druhá část…
Na to, jak je babi stará, má docela výdrž. Místo toho, abychom spolu odpočívali, tak se doslova snažila vyjít ten kopec na jeden nádech. A co mám dělat já, moderní člověk, co není přizpůsobený pohybu?
„Jdem bruslit.“ Babi vyndala ze skříně troje brusle. Pro ni, pro mě a pro taťku.
„Nikam nejdu,“Odsekla jsem a pustila si nejnovější MenTovo video.
„Sárinko! Půjdeš bez odmlouvání!“
„Neříkej mi Sárinko.“ Nesnáším, když mi někdo řekne Sárinko. Už jsem dost velká na to, aby mi říkali Sáro.
„Ale copak nejsi moje malá Sárinka?“ Pohladila mě po vlasech.
„Ne.“ Se sklopenýma očima si oblékla bundu.
„Pojď,“ Pomalu vstanu a beru si ten nejhnusnější hadr, co jsem kdy viděla. Mou novou bundu.
„Marečku? Pojď s námi bruslit,“ Zavolá do bytu a z koupelny se vynoří taťka s pěnou na holení na tváři.
„Jo hned,“ Vleze zas do koupelny.
Přibližně po půl hodině se taťka obléká a babi nás za ruku táhne z bytu. Jdeme na nejbližší kluziště. Když už jsme uvnitř, babi si nazouvá brusle a já s otcem to po ní zopakujeme.
„Ale babi, já nikdy nebruslila,“ Namítnu.
„Se naučíš,“ Mávne rukou a jde bruslit. Já za ní a taťka za mnou. Hned jak stoupnu na tenký led, uklouzne mi noha a padám.
„Jsi v pořádku?“ Babička šílela. Tatínek taky. Podívám se na svou nohu, která je v nepřirozeným úhlu. Pěkně bolí.
„Asi jo,“ Pokusím se vstát, ale nejde to.
„Dyť máš zlomenou nohu, zlatíčko!“ Taťka mě vzal do náruče a odnesl do našeho auta značky Škoda. A jeli jsme do nemocnice.

3. 1. 2018

Takže ležím v nemocnici, mám zlomenou nohu, jsem po operaci a mamka leží vedle mě z úplně stejného důvodu.
„Uklidila sis ten pokoj, jak jsem ti říkala?“ Vraždila mě pohledem.
„Jo, uklidila.“ Zalhala jsem, protože kdybych řekla pravdu, tak by mi zlomila i druhou nohu.
„Vyluxovala jsi?“
„Jo.“
„Utřela prach?“
„N….. Jo.“
„Máš štěstí, jinak bych ti zlomila i druhou nohu.“ Dyť jsem to říkala.
„A taťka uklidil ten stromek?“
„Jo,“ Nebudu žalovat. Tatínek ho ještě neuklidil, ale potřebuje ještě čas.