HryProDivky.cz
Za úplňku 2-Jiný svět
- A na světlo úplňku se vplazil černý had s dračí hlavou, omotal svůj ocas kolem dívčiny ruky a zase ji vtáhl do komory, kde hlasitě zasyčel, Markéta se probudila.
- ,,Ne" zašeptala a had ji vtáhl do zrcadla. Zase ji táhl po kamenné podlaze, ale co bylo jiné - tentokrát viděla kudy ji had táhne. Táhl ji dlouhou chodbou z černého mramoru s bílými žilkami, chodba nebyla nijak zdobená a nebyly tam ani držáky na louče.
- Had ji táhl dál, až chodba vyústila do velikánské místnosti, která vypadala jako chrám a do které ústilo dalších 10 chodeb, včetně té kterou se sem dostali. Had ji dotáhl na kruh světla a odplazil se, ze všech stran se ozývalo slabé syčení.
- Najednou se před Markétou objevil zase ten černý had s dračí hlavou a začal měnit tvar a velikost. Markéta si zakryla oči, ale zvědavost byla silnější a jak se podívala vykřikla překvapením. Před ní klečel asi 13 tiletý kluk s černými vlasy. Nejvíce však Markétu vyděsily jeho oči které se podobali dračím. Kluk se usmál a jeho oči začali blednout.
- ,,Ahoj" řekl kluk a jeho oči začali blednout.
- ,,Kdo jsi?" zeptala se.
- ,,Pojď, nemáme moc času" řekl nervózně kluk.
- ,,Kam? A navíc tě neznám". namítla Markéta.
- ,,Je to otázka života a smrti" řekl na to kluk, byl opravdu nervózní.
- ,,To byla i když jsem měla ten krvavý šrám na rameni a zkrvavený bok.
- ,,Pojď, prosím." Kluk vypadal vyděšeně.
- Markéta si stoupla a neochotně ho následovala. Kluk zamířil na opačnou stranu chrámu do prostřední chodby. Pak začal kličkovat mezi jednotlivými chodbami, až měla Markéta pocit, že se odsud nevymotají. Nakonec se zastavil ve zdánlivě slepé uličce, otevřel nenápadné dveře a pokynul Markétě aby šla dovnitř. Markéta nedůvěřivě nahlédla dovnitř. Vevnitř byla skříň, knihovna, postel, stůl, židle a dvoje dveře (nepočítaje ty, kterými přišli) . Když byla vevnitř, kluk vešel taky a dotkl se něčeho vedle dveří. Před dveře se vysunuly kamenné desky a zablokovaly vchod. V zoufalství si sedla na postel a položila si hlavu do dlaní. Kluk si sedl naproti ní na židli.
- ,,Kdo nebo co jsi zač, a proč se mi děje to, co se mi děje?"
- Kluk se nadechl a začal:
- ,,Jsem Richard, jeden z hadího lidu. To znamená že se dokážu měnit v hada, ale já se k tomu měním v Dračího hada nebo-li hada s dračí hlavou a to umí málo lidí."
- ,,Dobře" řekla Markéta ,,Ale proč si mě kousl a pořezal?!
- No, když jsem tě viděl, hned jsem poznal, že je v tobě něco hadího. A jinak jsem ti nic neudělal kromě toho, že jsem tě kousl ."
- ,,A proč?"
- ,,Začalo to před 2 měsíci, kdy temný vládce začal sbírat energii a teď na nás útočí. Jsme v Bechu, pevnosti, která je skrytá pod zemí a tady se náš lid schovává. A za úplňku je aktivní zrcadlo, díky kterému můžeme procházet mezi jednotlivé světy."
- ,,No a proč jsem tady já?"
- ,,Protože máš schopnost se měnit na Dračího hada a tím jak jsem tě kousl, tak jsem tu schopnost v tobě probudil." V tu chvíli bylo v pokoji ticho.
- ,,Takže se měním v nějakou příšeru jen kvůli tomu, že jsi mě kousl?!" Markéta se naštvala. ,,No tak to ti pěkně děkuju!"
- ,,Richard si stoupl a zamířil k dřevěným dveřím a řekl: ,,Ve skříni máš oblečení, za tamtěmi dveřmi je kuchyně, tady je můj pokoj a za hodinu se sejdeme." Zavřel za sebou.
- Markéta si uvědomila že má ještě pořád na sobě noční košili. Zatím se převlékla a uklidnila se. ,,Neměla sem se zlobit, on za to nemůže." došla ke knihovně. Jestliže je dračí had tak se může měnit i v obyčejného hada. Našla knihu s názvem: Růst a vývin Hadího člověka a četla si. Bylo to zajímavé, ale co nepochopila byla tahle tabulka:
0 – 100 Užovka
101 – 250 Zmije
255 – 385 Chřestýš
386 – 400 Hroznýš
402 – 600 Korálovka
602 – 800 Škrtič
803 – do konce života Kobra
- Pak se otevřeli dveře a v nich stál Richard
- ,,Promiň mi že jsem byla tak protivná." řekla provinile Markéta.
- ,,To nic" řekl Richard ,,Ale příště se ovládej"
- ,,Budu" řekla šťastně Markéta
- ,,Půjdeš se mnou na trh vyzvednout jídlo?"
- ,,Jasně! Jenom co znamená tohle?" Ukázala mu tabulku.
- ,,To znamená že se od na rození měníš na Užovku, od 101 let na zmiji atak dál."
- ,,A proč jsi do 100 užovka a zmije teprve od 101?" zeptala se znova.
- ,,Protože se ten 1 rok přeměňuješ na zmiji."
- ,,Aha, tak můžeme jít."
- Richard se zase dotkl něčeho vedle dveří a kamenné desky zajely zpátky do zdí. Pokynul Markétě aby ho následovala a vzdali se dlouhou chodbou.
- ,,Kde je ten trh?"
- ,,V sále."
- ,,Tam, kde je to světlo?"
- ,,Jo, tam."
- Znovu procházeli chodbami, které se různě klikatily a Markéta měla znova pocit, že by se tu ztratila. Nakonec dorazili do sálu kde byli stánky. Došli k největšímu stánku, ve kterém seděl asi úředník, který podal Richardovi papír. Richard papír vzal a dolů se podepsal. Úředník pokýval hlavou a podal Richardovi košík s jídlem. Richard poděkoval, vzal košík a poodešel stranou.
- ,,Na, tady máš peníze, něco si kup a já nakoupím další jídlo. Za půl hodiny se tu sejdeme."
- ,,Díky. řekla Markéta. Otočila se a začala si prohlížet tržnici. Byli tam šperky, křížaly, různé ovoce a dokonce i cvičení dráčci! Markéta se procházela mezi stánky v rukách držíce váček s penězi. Zrovna procházela kolem temné chodby, když se z chodby něco vynořilo a vtáhlo do chodby.
- ,,Klid to jsem já." ozval se jí u ucha známý hlas.
- ,,Richarde, co se děje?"
- ,,Pojď rychle za mnou."
- Markéta následovala Richarda do tmy. Za chvíli se zastavili před zrcadlem.
- ,,Na, tady máš kamínek, díky kterému se budeme dorozumívat. A aby si prošla skrz zrcadlo, musíš zasyčet slabě, silně, slabě. Jo?"
- ,,Díky" řeka a zamávala mu. ,,Ahoj"
- Rychle zasyčela a prošla zrcadlem vběhla do svého pokoje a převlékla se. Kamínek položila na stůl. Zavřela oči a usnula. Ve spěchu si ani nevšimla, že ze stínů vyšla postava s kápí temnější než sama noc. Ve tmě se zalesklo ostří nože.
