HryProDivky.cz
Kryštof Kolumbus (moje tvorba na referát)
Není zcela jasné, kdy se tento slavný mořeplavec narodil. S největší pravděpodobností se Cristoforo Colombo narodil na přelomu léta a podzimu roku 1451 v Janově.
Jeho rodina byla nízkého původu. Otec Dominik byl tkadlec vlny, později obchodoval se sýrem. Matka se jmenovala Zuzana. Kryštof měl 3 bratry a 1 sestru, všechny mladší: Bartoloměje, Jakuba, kterému se říkalo Diego, Jana Pallegrina (zemřel krátce po narození) a Blanku.
Už od dětství Kryštofa fascinovalo moře. Cítil potřebu cestovat, chtěl se dostat daleko. Jako mladý se nechal najmout jako plavčík na obchodní loď, plavící se po Středozemním moři. Už ve 20 letech byl díky své inteligenci a navigačním schopnostem kapitánem.
Byl vždy velmi zbožný a četl Bibli. Druhou knihou, která ovlivnila jeho život, byl Milion od Marca Pola.
Portugalsko mělo zájem o námořní průzkumy a Západní oceán (dnešní Atlantik) byl velikou příležitostí pro dobrodruhy, ochotné riskovat životy výměnou za slávu či bohatství. Kolumbus toužil po obojím, a tak se v r. 1476 vydal do Portugalska, kde pracoval jako obchodní zástupce janovské námořní společnosti a kreslil mapy. Zúčastnil se několika námořních výprav podél afrického pobřeží a severním Atlantikem. V Irsku se údajně seznámil s jedním umírajícím námořníkem, který přísahal, že doplul do neznámých zemí po tajné námořní cestě. A prozradil mu, kudy se tam dostane...
V r. 1479 se Kryštof v Lisabonu oženil s dcerou guvernéra ostrova Porto Santo Filipínou Monis de Perestrello. Sňatek Kolumbovi otevřel dveře do aristokratických a politických kruhů. Kryštofovi a Filipíně se narodil syn, kterému dali jméno Diego. O 4 roky později Filipína zemřela.
Tou dobou dozrál Kolumbův životní plán: doplout do Asie západní cestou přes Atlantik místo toho, aby cestoval po souši na východ jako Marco Polo. V té době už vědci věděli, že je Země kulatá, ale církev to popírala. Pro takovou cestu potřeboval spoustu peněz a záštitu nějakého království, které by hájilo suverenitu případných objevených území. Portugalský král Jan II. a jeho rádci tento plán zamítli. Považovali jej zá bláznivý. V r. 1484 odjel Kolumbus do Kastilie (Španělsko), kde se mu podařilo získat finanční podporu od Katolických Veličenstev Ferdinanda II. a Isabely.
Jednou z největších záhad kolem Kryštofa Kolumba je to, že uměl španělsky už před příjezdem do Španělska a poznámky v jeho knihách, jeho dopisy i deník byly psány ve španělštině.
Brzy si získal přátele z blízkosti královského páru.
Při návštěvě Córdoby se seznámil s Beatriz Enríquez de Harana, která mu porodila druhého syna Fernanda.
Katoličtí králové Kolumba poprvé přijali v r. 1486. Královna o Kryštofa projevovala velký zájem, ale jeho návrh byl u vědecké komise neúspěšný. Když katoličtí králové přijali Kolumba znova, měl vysoké nároky: chtěl být jmenován kastilským admirálem, vícekrálem a guvernérem objevených území, chtěl osminu nalezeného zlata a desetinu všech zisků z nových území vytěžených. Nakonec královský pár jeho podmínky přijal v dokumentu zvaném Kapitulace ze Santa Fe.
Není to jisté, ale existují rozumné důvody se domnívat, že byl Kolumbus Žid. Vysvětlovalo by to například, že hovořil starou španělštinou.
Do Asie vypluli 3. srpna 1492. Jejich 3 karavely odrazily z přístavu Palos. Nebyla to snadná plavba. Museli překonat nespočet nebezpečenství: strach ze smrti a z neznámého, nemoci, žízeň, bezvětří, nesnesitelné vedro, faty morgány, vzpoury na palubě...
Kolumbus si cestou vedl velmi podrobný deník. Je záhadou, proč byl na plachtách všech třech lodí vyobrazen templářský kříž.
6. října 1492 se Kryštof s nespokojenými námořníky dohodli, že pokud do 12. října neobjeví zemi, vrátí se. 11. října našli v moři plavat opracovanou hůlku a tabulku. To v nich probudilo naději, že jsou blízko civilizace. Konečně kolem 2. hodiny ranní 12. října 1492 vykřikl námořník Rodrigo: „Země!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ Jednalo se o Guanahani, ostrov v dnešních Bahamách. Kolumbus jej pojmenoval San Salvador na počest Ježíše Krista. Kolumbova historická plavba trvala 67 dní.
Vyděšeným domorodcům stačily ke štěstí tretky, za které od nich Španělé dostali zlaté šperky. V následujících týdnech byly objeveny další ostrovy. Centrem všech byl ostrov Hispaniola.
Na Štědrý den r. 1492 jedna z lodí najela na mělčinu, takže 39 mužů muselo zůstat na Hispaniole, kde Španělé postavili malou pevnost.
Kolumbus byl překvapen, že mnoho zlata nenašli.
Po strastiplné, bouřemi doprovázené cestě domů Kolumbus krále a královnu velmi potěšil. Kromě několika domorodců přivezli i pro dnešní Evropu nepostradatelné věci, jako například tabák, kukuřici, brambory, kakao, rajčata, dýně, ananas, buráky, vanilku, skořici a jiné. Kromě potravin Evropany překvapili i exotickými zvířaty, např. papoušky nebo leguány. Velmi oblíbené byly tzv. hamaky, tedy houpací sítě.
Druhá výprava v r. 1493 měla spíše koloniální význam. Tentokrát jelo s Kolumbem 17 lodí. K jejich velkému překvapení byli všichni námořníci z malé pevnosti mrtví. Později se ukázalo, že je zabili domorodci, protože jim škodili.
Cílem třetí Kolumbovy výpravy bylo objevení pevniny a její začlenění pod španělskou korunu. Dostal se téměř do Brazílie a aniž to věděl, vstoupil na kontinent ve Venezuele.
Na Hispaniole Kolumba Francisco de Bobadilla zbavil všech funkcí a zatkl. Byl obviněn z tyranie, neschopnosti a špatného zacházení s kolonisty. V říjnu 1500 se vrátil do Kastilie, kde mu král a královna prominuli.
V té době už Kryštof trpěl dnou - velmi bolestivou nemocí – v důsledku nezdravého stravování.
Poslední Kolumbova výprava do Ameriky měla hlavní cíl: najít průliv, kterým by mohli proplout směrem do Asie. To se jim nepodařilo, protože žádný takový průliv neexistuje. Přes špatné počasí i potopu se dostali na Jamajku, kde se svými námořníky vězel celý rok. Jejich lodě se rozbily v důsledku sášeně lodní. Zachránil je až Diego Méndez a další odvážní námořníci, kteří na indiánské kánoi dopluli na Hispaniolu.
Po Kolumbově návratu do Španělska šlo všechno z kopce. Královna Isabela zemřela, Kryštof byl neúspěšný s žádostí o dědičný titul vícekrále a jeho nemoc ho čím dál víc sužovala.
Zemřel 20. května 1506. Poslední chvíle strávil se svým bratrem Diegem, oběma syny, několika námořníky včetně Diega Méndeze, hrstkou přátel a svými sloužícími. Je pohřben ve španělském městě Sevilla, ale nejsou tam všechny jeho ostatky. Nikdo neví, kde jsou.
