''nadpřirozené věci'' HEŠTEK 2

«Nejnovější články | My Insane Diary,...

Vytvořit blog | Nápověda

Ohayougozaimasu ! Ok no je sice půl dvanácté ale nevadí ! :D

Jsem tu s druhým dílem nadpřirozených věcí ... hurray ! Hm včera to bylo divný... jelikož brácha (samozřejmě i já) chce mít vlastní pokoj, přišel s nápadem rozdělit obývák na dvě části, protože je hodně velký, a já jsem si při vstávání ze země něco udělala s kolenem - mám tam modřinu a ještě jsem se ve stejném místě poškrábala o kolo - jaj, ... já vím že vás všechny hrozně zajímá že mám modřinu na kolenu a podobný kraviny ale.. no radši už začnu psát ty ''věci'' , jinak bude jich zase pět, jako minule.

1. Upíři

První zmínky o upírech byli už ze středověku, konkrétně ze 13. století kdy byla apsána Sága O Eriku Rudém (Island). Nejznámější upír Drákula souvisí se skutečnou historickou osobností krutého knížete Vlada Ţepeşe jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o neméně známé uherské hraběnce Alžbětě Báthoryové alias Čachtické paní, dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stokerova Draculu.

O upírech se říká, že nesmí na sluneční světlo, bojí se česneku (podle mě naprostá kravina), křížů (taky), že mají velkou sílu a jsou rychlejší než lidé a že se dají zabít jediné probodnutím srdce kůlem nebo upálením( nebo v Owari no Seraph prokletou zbraní :D). Zajímavé je, že upíři opravdu mohli existovat - ve středověku, jsou doloženy zmínky ze středověku o lidech provozujících vampirismus, jedna z teorií je, že tito lidé mohli trpět chudokrevnost, čímž by se vysvětlovala bledost a mohli si krev ''nahrazovat'' sáním krve někomu jinému.

Ok tyhle obrázky jsou podle mě všechny uhozený ale lepší jsem nenašla

2. Svatováclavská koruna

Ano, i u nás v České republice máme prokleté předměty. Pověsti říkají, že kdo si neoprávněně nasadí Svatováclavskou korunu, tak do roka zemře. Příkladem může být zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.

Heydrich se zde se svými pravomocemi protektora musel cítit jako pravý král, na to ovšem doplatil. Když se jednoho listopadového dne roku 1941 doprovázen protektorátním prezidentem E. Háchou, státním tajemníkem K. H. Frankem a svým malým synem Klausem procházel po Pražském hradu, všiml si Svatováclavské koruny. Nejprve ji nasadil svému synu a poté sobě. Heydricha zhruba za půl roku zabili českoslovenští parašutisté Gabčík a Kubiš. Jeho syn zemřel za sedmnáct měsíců, když ho srazilo nákladní auto.

O co že je posednutá !

3. Pandořina Skříňka

Symbol zhoubného daru a zla, kterému byl otevřen volný průchod, souvisí s bájným příběhem nešťastné krásné Pandory.

Někteří muži tvrdí, že za všechno špatné na světě můžou ženy. A dokládají to příběhem bájné Pandory. Což je samozřejmě naprostý nesmysl, protože chuděra Pandora byla jenom prostřednicí. Ve skutečnosti za všechno mohl muž. Prométheus.

Prométheus se stal skutečným stvořitelem člověka – udělal z lidí rozumné a samostatné bytosti. Tak rozumné a samostatné, že se přestaly bát bohů. To bylo ovšem víc, než byl nejvyšší bůh Zeus ochoten tolerovat. Povolal na pomoc kováře Héfaista a dal mu za úkol uplácat z hlíny a vody dívku tak krásnou, že jí nikdo neodolá. Pak ji Zeus oživil a poslal na svět. Všichni bohové olympští jí na cestu k lidem dali různé dary.
A tak dívka z vody a hlíny uhnětená dostala jméno Pandóra, což znamená Všemi dary obdarovaná. Athéna ji naučila ženské práce, Afrodíta zase používat ženské půvaby, zkrátka těch božských darů byla spousta. Všechny je uzamkli do zlaté truhličky. Pandora si ji nesla jako hotový poklad, když ji bůh Hermés odvedl na svět a nabídl ji Prométheovi za ženu. Ale prozíravý Prométheus Pandoru nechtěl, a tak šli k Prométheovu bratru Epimétheovi. Ten se do překrásné Pandory okamžitě zamiloval až po uši a vzal si ji za ženu.
A pak se stalo, co se stát muselo: Pandora truhličku otevřela. Jedni tvrdí, že ze zvědavosti, druzí, že ji přemluvil Epimétheus. Možná od obojího kousek.
Ze zlaté schránky vyletěly nemoci, bída, zlo, hoře, strádání, závist, pohromy, neštěstí, spory, vády a války a rozletěly se do světa. Bohové tam totiž kromě užitečných darů vložili i spoustu toho, čeho se potřebovali zbavit. Když to Pandora uviděla, hned víko zabouchla. Ale už bylo pozdě. Na dně schránky zůstala uzavřená sama samotinká – naděje.

4. Skříňka d „Dybbukem“

V roce 2001 si Američan Kevin Mannis na garážovém výprodeji koupil skříňku na víno. Skříňka byla velice levná a prodejkyně sdělila, že skříňka patřila její babičce, která přežila koncentrační tábor.

Skříňku si koupila ve Španělsku, než odjela do USA. Po smrti babičky se skříňka dlouho válela v jejím pokoji, a tak se jí chtěla zbavit. Jen co Kevin přišel domů, skříňku ihned otevřel. Našel v ní drobné z dvacátých let minulého století, malý zlatý pohárek a zlatý svícen.

Několik dnů však trpěl strašnými nočními můrami. Skříňku pak dal své matce. Matka zemřela ještě toho dne, co skříňku dostala, na infarkt. Mannis kontaktoval rabína, aby mu pomohl. Rabín mu řekl, že ve skříňce žil zlý duch Dybbuk a tím, že skříňku otevřel, ducha pustil na svobodu. Po obřadu s dalšími rabíny byl duch spoután zpět do skříňky a skříňka schována.

5. The Rake

The Rake - v doslovném překladu Hrábě, docela vtipný název, ale je to podle toho co má tato kreatura na předních končetinác - ohromné dlouhé drápy.

V létě roku 2003, byla ve severovýchodní Americe spatřen zvláštní tvor podobný člověku, který připoutal pozornost zdejších médií. Nějaké informace na internetu a některé v novinách oznamovali, že stvoření bylo záhadně zabito.
Někteří venkovani si začli povídat historky o jeho spatření, tedy setkání se s věcí, o které nidko neví odkud je. Většina lidí byla ze setkání s ním zděšena, někteří z toho mají doživotní trauma, ale někteří jedinci jsou po tom všem ještě zvědavější a zajímá je, co je tvor zač. Mezitím co dnes už jejich příběhy nejsou známé, některé skupinky lidí, které tvor zaujal se ho vydali hledat.

V roce 2006 bylo zaznamenáno 24 dokumentů o tomto tvorovi, které byli od 12. století až do nynějška, a v dokumentech byli 4 kontinenty. Skoro ve všech dokumentech bylo historky stejné. Byl jsem v kontaktu s tvůrci a byli mi poskytnuty materiály z jejich připravované knížky.

Dopis na rozloučenou: 1964

"Jsem si připraven vzít si život. Prošel jsem si tím aktem. Není to vina někoho jiného, než jeho. Jednou jsem se vzbudil a cítil jsem jeho přítomnost. A jednou jsem se vzbudil a viděl jsem ho. Jednou jsem se vzbudil, slyšel jsem jeho hlas, otevřel oči a viděl ho přímo přede mnou. Nemůžu spát se strachem co se mi stane až se příště vzbudím. Už nikdy se nevzbudím. Sbohem."

Byl nazelen ve stejné dřevěné bedně, kde byli 2 prázdné obálky adresované Williamovi a Rose, a jeden zanechaný osobní dopis bez obálky.

"Nejdražší Linnie,

Modlím se za tebe. Řekl tvoje jméno."

Úryvek z deníku (přeloženo ze španělštiny): 1880

Zažil jsem ten nejhorší terror svého života. Zažil jsem ten nejhorší terror svého života. Zažil jsem nejhorší terror co kdy kdo mohl zažít. Vidím jeho oči když zavřu ty svoje. Jsou temné. Celé černé. Viděl mě a pronikl mnou. Jeho ruka. Nedokážu usnout. Jeho hlas (nesrozumitelný text)

Od svědka: 2006

Tři roky zpátky jsem se vrátila z výletu na Niagárské vodopády s mojí rodinou, přesněji 4. července. Byli jsme unavení dlouhou cestou autem, takže jsme s mým manželem uložili děti do postele.

Okolo 4 hodin ráno jsem se vzbudila a myslela jsem si, že můj manžel šel na záchod. Tu situaci jsem využila abych si vzala zpátky k sobě deku. Nakonec jsem zjistila, že byl v posteli, omluvila jsem se a řekla jsem, že jsem myslela, že odešel pryč. Když se ke mě otočil, lekl se a vstal z postele tak rychle, jak jen mohl. Vstala jsem okamžitě taky.

Po zapnutí světla jsem byla schopná určit důvod

divné reakce manžela. Naproti posteli byla zvláštní stvůra,která vypadala jako nahý člověk nebo velký pes bez chlupů. Jeho tvar těla byl nepřirozený a šokující, jako kdyby ho srazilo auto. Z nějakého důvodu jsem z toho nebyla vydešená, ale spíš z toho v jakém se nachází stavu. Nevím proč, ale zdálo se mi, že by jsme mu měli pomoct. Můj manžel zíral na jeho končetiny, které byli v divné pozici, pak se podíval na mě a šel blíž k tomu stvoření.

Během okamžiku se stvoření proplazilo vedle postele. Nevydávalo žádný zvuk, ani nebylo slyšet, asi 30 sekund. Potom se rozběhlo do chodby, přímo k pokoji dětí.

Začla jsem křičet a utíkala jsem k vypínači na světlo, chtěla jsem ho zastavit než ublíží mým dětem. Když jsem doběhla do chodby, světlo v chodbě bylo silné dost na to, abych viděla, že už je asi 10 metrů daleko. Otočil se a koukl se na mě, měl na sobě krev. Rozsvítila jsem světlo na chodbě a viděla jsem svojí dceru, Claru.

To stvoření utíkalo dolů ze schodů, zatímco můj manžel běžel dolů ze schodů, pomoct naší dceři. Byla hodně vážně poraněná a zatím ještě neuměla moc dobře mluvit. Když k ní manžel přiběhl, řekla "On je rake".

Můj manžel ihned jel do nemocnice. Nepřežila.

Na to, že to bylo malé městečko, zprávy se dostali všude dost rychle. Policie byla ochotná pomoct a místní zpravodaj měl také veliký zájem. Ale přez to příběh nikdy nebyl zvřejněn a zdejší televize ho odmítala.

Pár dalších měsíců uplynulo, a já a náš syn Justin jsme byli v hotelu nedaleko domu mých rodičů. Když jsme se rozhodli jet domů, začla jsem hledat odpovědi. Dokonce jsem našla člověka v nedalekém městě, který měl podobný příběh jako my. Jsme v kontaktu a začli jsme mluvit o našich zážitcích. Věděl, že dva další lidé v New Yorku viděli to stvoření, které my nazíváme jako "Rake".

Nakonec jsme byli čtyři, kteří celkem dva roky hledali na internetu, psali dopisy a sháněli informace o tom stvoření a vytvořily jsme sbírku případů, ve kterých se objevil Rake. Žádný z lidí, kterých jsme se ptali neřekli žádné detaily, historii nebo něco takového. Jediné co jsme zjistili bylo, že tím útokem nám Rake chtěl sdělit, aby jsme odešli.

Bylo spoustu případů, kdy stvoření navšítivlo jednoho a toho samého člověka několikrát. Spousta lidí také řekla, že by to mohl být případ mé dcery. Tohle nás donutilo pátrat po tom, proč nezaútočil na nás.

Dala jsem si kameru vedle mé postele. Nahrávala jsem celou noc, každý den za poslední dva týdny. Prošla jsem si detailní záznamy celé noci vždy každé ráno, když jsem se vzbudila. Po dvou týdnech jsem byla už zvyklá poslouchat mě jak spím při projíždění 8x zrychlených záznamů (pořád tato aktivita každý den sebrala 1 hodinu).

V první den třetího týdnu jsem slyšela něco zvláštního.Bylo to jakési ječení. Byl to Rake. Nemůžu to poslouchat ani chvíli, na to aby jsem se to pokusila přeložit. Ještě jsem nikomu o tom neřekla. Jediné co vím je, že jsem to už dřív slyšela. A nyní věřím, že to mluvilo, když to bylo před mým manželem. Nepomatuji si, že by jsem něco slyšela, ale jakmile jsem slyšela nahraný zvuk, okamžitě jsem si na to vzpoměla.

Myšlení na to, co si musela moje dcera v tu chvíli myslet mě zarmucují.

Neviděla jsem Rake od té doby, co mi zničil život, ale vím, že byl v mém pokoji, když jsem spala. Bojím se toho, že se jednou proberu a uvidím ho na mě zírat.

Námořníkův zápis: 1691

Přišel ke mě když jsem spal. Cítil jsem to. Sebral všechno. Musíme se vrátit zprátky do Anglie ihned. Nechce aby jsme zde byli.

Tak jo, tak to bylo všechno, pardon za extrémě dlouhého Rake, rake mě strašně děsí, je o jedna z mála creepypast (no, ona to vlastně není creepypasta, je to skutečné), navíc to bylo i v nějakém dokumentu v televizi ... brrr, jo a existuje i hra The Rake, takže kdyby vás tak uchvátil a nemělibyste naděláno v kalhotech tak si to můžete zahrát :D Jo a už mám u vás respekt jenom tím že jsem vůbec dávala obrázky The Rake ! Víte jak je to strašný když jich na vás kouká tolik ?! xD