Můj B.L.O.G

Detra....Epilog 1/2

Ayia!

Bylo chladno. Velmi chladno. Stejně jako předešlých 6 dní.  Dnes byl sedmý a stále žádná známka po životě. Jak by taky né, v Armize, pustině s nekončící zimou, se nic jiného čekat nedalo. Hlavně né v tak odlehlé části. Ale o to tu nešlo. To všechno ta hloupá povídačka..Karmen si povzdechla. Pohádka a já tu kvůli ní jsem. Do hlavy se jí vryla vzpomínka z předešlého dne. Stála v sídle Kapitána Aturiho které se nacházelo v Tači, nedaleko od hlavního města. Dům byl jako každé jiné, Raxxanské sídlo impozantní. Karmen své hnědé vlasy měla spletené do drdolu. na sobě měla smetový, rudě červený kabát. Na boku měla šavli, která jí nejednou přišla v hod. Ač jí bylo teprve 17, vykazovala velké známky odvahy a sebejistoty. V Raxxaně se nestrpěli slabý jedinci. Zrovna mluvila s kapitánem Arturem,40iletým mužem a svým otcem, nebo strýce, jak mu říkala,Důstojníkem Ezrálem, mužem, který potopil 3 galeony a porazil vojsko 5000 pouze s 45000 za jeden den. Zrovna mluvily o plánech na druhý den. ,, Věříte na pohádky? ", zeptal se kapitán. ,, Vždyť jste to sám navrhl, severní území Armizi je třeba zmapovat", řekla a rozevřela mapu, ,, naše flotila popluje po proudu a odstraní všechny co nám budou stát v cestě. Naše speciální loď nezamrzne a podle správ je tam hodně důležitých surovin. Včetně artefaktů z dávných dob o kterých MÁME zprávy že tam jsou", a přejela prstem s k údolí těsně u moře. ,, Potvrzení máme". ,,Nic nám nestojí v cestě", Dořekla a zabalila mapu.,, Ale já jsem se ptal jestli věříte na legendy". Karmen přejela pohledem po strýci. Ten vypadal stejně. V zdejších končinách panovala legenda o ledovém přízraku. Karmen se sama pro sebe usmála. Pohádky.To že přišla o 9 mužů z 52 ovšem dobré nebylo.     Přerušil jí námořníkův hlas. ,, Jsme tu a čekáme na povel, madam". To oslovení jí i přes to,že jí bylo 17náct nevadilo. ,, Připravte se na přistání". Všude samí led, sníh a kry. Vedle ní zrovna jedna proplula. Karmen utrhla dvě špičky a zabalila je do papíru. Poté zavolala sokola a přivázala mu balíček k nozem a sledovala jak odlétá pryč. Dárek mé sestřičce, pomyslela si. Ani si nevšimla, že v té kře je zamrzlé a probodnuté tělo jedneho z jejích mužů. A ten varovný zrak na kře nepatří nikomu jinému než vrahovy. A ten se chystá udeřit znova...

+2

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 28.07.2016   |   Zobrazeno: 681x