Modrý koutek s Tindrell

Pyšná princezna

Zdravím, mám pro Vás povídku. Původně měl vyjít Winter tag, ale ten se mi celý smazal (a ano, již v hotové fázi) a tak mě přešla chuť ho dělat. Našla jsem takovou menší náhradu a něco jsem pro Vás rychle seškrábala. Užívejte si. Jo a taky bych byla ráda, kdybyste mi vyplnili tohle, protože mi už dochází nápady.


Byl krásný slunečný den a letní prázdniny k tomu. Lucia Čapkovičová se procházela po Petržalce a smutně se dívala do výloh cestovních kanceláří, za kterými byly nalepeny plakáty plné exotických krajin. A ona tvrdne tady.

Tady, v rozpálené Bratislavě, zatím co Kristína a Zora se převalují v Chorvatsku, na Jadranu.

Ona by si taky ráda odjela do teplých krajin a slunila se na pláži. Ale kdepak, ona se bude připékat na dlažbu a tady. Nemá ani s kým jít na procházku, všichni se rozutekli do cizích krajin a jen ten nemožný Bohuš Vajdan tu zůstává, aby mohl pomáhat tatíčkovi čistit radiátory. S Bohušem se prostě bavit nedá. Pořád vykřikuje, jak je jeho otec bohatý a firma slavná, chlubí se a chlubí.
Bohuš tedy ne.
První část prázdnin měla Lucia trávit tady, na Petržalce a druhou u nevlastní sestry v Trnavě. Její sestra se jmenuje Agatha a je jí dvacet let. Chodí na univerzitu v Trnavě a všichni jí vychvalují, jak je chytrá. Lucie ale chytrá nepřijde. Spíš namyšlená a upovídaná. Jediná věc, jak u Agathy přežít, je její přítel, Matúš.
***
„Agatho, kam jsi dala ten ručník? No, ten s tou fialovou mickou," vykřikla Lucia na Agathu z druhého patra, kde se nacházela koupelna.
„Nevím, nestarám se ti o něj," odpověděla Agatha z dolního patra.
„Já se jdu ale mýt a potřebuji ho!"
„Uvědom si, že ti je čtrnáct, Lucie. Dokážeš si ručník nějak zaopatřit, ne?" křikla na ní Agatha napjatě.
Lucia už chtěla reagovat, když tu uslyšela Matúšův melodický hlas, po chvíli zase mluvila Agatha. Tahle rozmluva trvala asi půl minuty. Nakonec se ozvalo tiché Agathino zavrčení směrem k Lucii: „Máš ho v prádelníku..."
Díky Matúši, pomyslela si s úsměvem Lucia.
Tohle byla už několikátá roztržka s Agathou, Matúš ale vždy Lucii pomohl.
A Agatha byla o to nepříjemnější.

Jednou zazvonil telefon. Agatha ho vzala.
„Ne, není tu," zamručela do sluchátka.
„Kdo to byl?" optala se Lucia.
„To tě nemusí zajímat," štěkla Agatha. Jenž telefon začal zvonit znovu. Agatha opět zvedla sluchátko a nevrle vyštěkla: „Kdo je?"
„Říkám Vám, že tu Lucia není," pokračovala po chvíli.
„Je mi jedno, jaké číslo Vám dala, ale tady žádná Lucia není!" posledních pár slabik každou vykřikla zvlášť.
Lucia jen koukala. Někdo s ní chtěl mluvit. Asi Zora, protože jí dávala číslo na Agathu.
„Kdo to byl?" zopakovala Lucia otázku.
„Starej se o svoje," zasyčela Agatha. „Nestrkej nos do mých věcí."
Lucia se hystericky, skoro až děsivě rozesmála.
„Tvých? Tvých věcí? Někdo chtěl mluvit se mnou Agatho. Se mnou. Tak mi dej ten mobil!" vykřikla.
„Co si to dovoluješ?" začala na ni prskat Agatha.
„Co si to dovoluju?" pokračovala hystericky Lucia. „Co ty si dovoluješ mě nepouštět k někomu, kdo se mnou chce mluvit?"
Agatha začínala rudnout, kdežto Lucia bledla.
„Jsi strašná dámička, abys věděla," pokračovala s jekotem Lucia. „Princeznička s nosem nahoru. Lakomá Barka! Ošklivá Janička!"
Lucia už si nemohla vzpomenout na další názvy záporných pohádkových postav a tak se jen dívala do Agathiného brunátného obličeje. A pak si to uvědomila. Tohle už přehnala. To už šlápla za čáru. Agatha vypadala jako bomba, která každou chvílí vybouchne. Lucia měla pocit, jakoby se proti své sestře zmenšila. Očekávala smrtelnou ránu.
„A padej." Zasyčela Agatha. Lucia odcupitala do svého pokoje. Už nic nenamítala. Tentokrát Matúš nepřišel.
***
Prázdniny skončily a jediný suvenýr, co si Lucia mohla odnést, byla pohlednice Trnavy. Ale kdo by znal o obrázek města, ve kterém byl úplně každý?
Před domem na ní čekala Kristína. Měla novou školní tašku a podle všeho přímo z Chorvatska.
„Tak co," zabručela Lucia, „jak ses měla?"
„Přímo vynikajícně," zářila Kristína. „A ty?"
Kamarádka jen cosi zamrmlala a zamračila se. Kristína začala tipovat.
„Petržalka? Agatha? Prázdniny s rodinou?"
„Všechno dohromady," zavrčela Lucia.
Kristína to ohodnotila, že to není tak strašné, že Agatha má styl, být doma má taky něco do sebe a trávit čas s rodinou je milé.
Lucia se jen ušklíbla a vytáhla pohled z Trnavy. Vrazila ho Kristíně do ruky.
„Chceš ho?"
„Co? Já? Třeba...teda jo...nebo ne...Co to je?"zakoktala Kristína.
„Tak ho dej Zoře," mávla rukou Lucia a vykročila rychlým krokem odkráčela jinam. Kam? Třeba přímo za nosem.