Michelle

Záhada jménem TÁTA: 5.díl

Týden uběhl jako voda a letenka už byla doma. Naštěstí bydlíme v Praze a tak nebude problém se dostat na letiště. Vzala jsem papír a rychle napsala vzkaz aby se o mě nebáli, potom  jsem popadla kufr(spíše kufřík), moje dva tisíce a pospíchala na autobus. Stihla jsem to jen taktak, ale stihla. Za chvilku jsem byla na letišti. Letadlem už jsem letěla hodně krát, takže jsem věděla jak to chodí. Když jsem byla v letadle přemýšlela jsem: Proč tam vlastně letím? Vždyť se mám dobře. Nepotřebuji znát svého biologického otce, vždyť mám "tátu". Ale vrátit už jsem se nemohla. 

Mějte se hezky vaše Misa741

+3

Příběhy a povídky

Autor: misa741   |   Publikováno: 05.10.2015   |   Zobrazeno: 476x