HryProDivky.cz
Má kniha
JEZERNÍ TVOR 1. ČÁST
Náš příběh začíná… před pár set lety žila jedna milá, hodná a krásná dívka se jménem Carolina, bylo jí 13 let a jednou se s rodiči přestěhovali do Skotska. Její nevlastní rodiče (její opravdoví rodiče zahynuli při bouračce) byli vášniví vědci a chtěli najít lochneskou příšeru v jezeře Loch Ness, které se říkalo Nessie.
Carol nikdy nechtěly ostatní dívky mezi sebe, jednou si našla jednu kamarádku- Adelin. Trávily spolu dost času. Když spolu jednou šly ven, potkali Len a Ivu, které Adelin znala si hned Carolin oblíbily a od té doby se nazývaly ,,Kamarádská Čtyřka‘‘. Po čtyřech letech se Carolininým rodičům povedlo Nessie vyfotit, na té fotce je docela zřetelně Nessie vidět.
V novinách psali : Na této fotografii je zřetelně vidět náš jezerní tvor-Nessie. Tuto fotografii pořídili Elena a Adair Turnbull z České Republiky původem odtud ze Skotska.
Tito lidé tu žijí čtyři roky a po této době hledání ,,Nessie‘‘ se jim to povedlo jako málo lidem kteří tu žijí od malička. Turisté ji také dlouho hledají, ale jen málo lidem se toto přání známou Nessie najít vyplnilo.
Carol se s nimi vydávala na jezero každý den, vždy když tam přijela, vídala Nessie. Vídala ji jen když rodiče odjeli a Carol si šla zaplavat, našla její skrýš a plavala s ní každý den. Měli se opravdu rádi, hodně se spolu kamarádily, s Adelin, Len a Ivou se kamarádila pořád, ale její nejlepší kamarádka stejně zůstávala Nessie.
Jenže po pár letech Nessie zmizela, Carol bylo příšerně zle, bolelo ji v břichu a bolela ji hlava, prostě zachváty strachu. Vemte si to takto, Nessie zmizela ze dne na den, jak by asi bylo vám kdyby se něco takového stalo, že znáte někoho několik let a pak zmizí.
Carol začala plakat, a když je ve stresu, uklidňuje se zpěvěm, většinou písní “Say Goodbay“ , procházela se kolem jezera a najednou k ní někdo začal zpívat druhý hlas, byl to krásný hluboký hlas, na který Carol nikdy nezapomene. Byl to nějaký kluk v jejím věku. Byl hezký a usmíval se na ni. „Ahoj, jsem Kuba“ podal ji ruku. Carol si s ním potřásla rukou, ale nedokázala nic říct, ten kluk byl hezký milý a ke všemu z Česka! „A tvoje jméno zní?“ znovu se na ni usmál. Tentokrát už se Carol probrala, taky se usmála a řekla: „Já jsem Carol, jsi tu nový? Ještě jsem tě tady neviděla…“ „Jo, akorát jsme se přistěhovali, bydlím kousek poblíž,… Počkej, stalo se něco? Tečou ti slzy po tváři.“ „Já.. promiň, někdo se ztratil, někdo, mě hodně blízký,…“ odpověděla. Kuba se na ni podíval a nakonec řekl: „No, dáme si dvě věci dohromady, pláčeš a přitom chodíš kolem jezera Loch Ness, dřív jsem tady žil, tak vím co za stvoření žije ve vodě… takže, jak jsi se o Ní dozvěděla ty?“ O Ní, pomyslela si Carol, o Nessie ví, jak to?
Tak co? Líbí se vám to zatím? Má cenu pokračovat?
Komentáře
Naty a Kája
(Fazole)
Pokud to není vyloženě součástí, tak bych dala pryč "Náš příběh začíná", to je očividné. Ok, seznamování s hlavní hrdinkou se dá udělat i lépe, ale není to nic nepřekonatelného. Né. Prosím, že nepoužíváš vysvětlení v závorce. Zakomponuj tam třeba flashback nebo ať je to v rozhovoru, ale už nikdy víc závorku. "Kamarádská Čtyřka", správně je to "Kamarádská čtyřka". Z věty, kterou jsi poskládala ohledně řeky, jsem si myslela, že "Nessie" je ta řeka, pokud jde o tu příšeru, trochu větu přeskládej (např. ...Lochnesskou příšeru, též zvanou Nessie, žijící v jezeře Loch Ness.") Lochnesská příšera bude také s velkým písmenem. "Odtud ze Skotska", jednak ti tam chybí čárka, ale to teď není důležité. Pochybuji, že by se v novinách psala podobná věta (dej tam např. žijící v České republika, původem ze Skotska). Pak nechápu tu mezeru, tu určitě odstraň. První věta za mezerou, lepší bude "Po celých čtyřech letech svého hledání Nessie se jim podařilo něco, co ani rodilí skoté nezvládnou za celý život." Ach tak, to už nemají být noviny. Je to psané trochu novinovým stylem, takže na to příště pozor. Ta Nessie a ta Carol. Měly, rády atd. Zajímavé, kamarádily, už máš správně. "S Adelin..." bych dala do nové věty. Opět nepochopitelná mezera. "Bolelo ji břicho a hlava" zní trošičku líp. "Prostě záchvaty smutku," tohle není špatně, ale moc se mi to nepozdává. Kámen úrazu v další větě je komunikace se čtenářem. Zbytek je napsaný style "Ty jsi divák, já vypravěč, ale jako o tobě nikdo neví. "Záčal zpívat DruhýM hlasEM." Ok, rozhovory mohou být více méně jakkoli postavené, protože tady bereme, že mluví obyčejní smrtelníci, ale každá osoba, která mluví, má nový odstavec. Prozradím ti jednu malou vychytávku, nemusíš všude dělat tři tečky, můžeš ukončit přímou řeč čárkou a popsat výraz, emoce nebo napsat "Odmlčel/a se, odmlka, bylo ticho atd. Poslední část rozhovoru byla podivná. Možná by bylo lepší nevysvětlovat v jedné větě zbytečně moc. Ten kluk se jí mohl zeptat kdo, ona mohla odpovědět, že Nessie anebo, jak mají holky v pubertě ve zvyku, že nikdo. On by se pak zeptal, jestli je to kvůli Nessie, když zpívá kolem jezera a ona mohla odpovědět kývnutím anebo jiným projevem souhlasu. Když jsi psala, „ví, jak to,“ tak si vzpomeň na větu před tím. Ten kluk vysvětlit, že tady dříve žil a ví, co za stvoření tu žijí. Takže na to pozor. Postavy a hlavně ty nesmíte zapomínat, co se řeklo nebo událo dříve.
Pak ti tam sem tam chyběla čárka a sem tam něco ujelo, ale jinak to po pravopisné stránce nebylo vůbec špatné. Text určitě rozděluj do více odstavců a odnauč se ty příšerné mezery. Ano, mezery se dělávají, ale ty se bez nich zatím obejdeš, já nebo kdokoliv jiný bychom tě upozornili, kdyby nastala situace, hodná mezery. Na začátku nového odstave, doporučuju dělat dvě, tři mezery.
Podívej se. Každá nová dušička, která se pokouší psát příběh/povídku má mou podporu, takže cokoliv napíšu, ať už teď nebo do budoucna myslím jen v dobrém.
Rozhodně pokračuj, příběhů je málo a těch dobrých ještě míň. Neříkám, že je to nějaká bomba (bomba to bude, až ani hnidopich jako já nenajde víc než dvě, tři věci), ale člověk se posouvá trénováním a kritikou. Existuje něco jako talent, ale i bez něj dokáže člověk velké věci.
A ještě taková „drobnost“. Ty jsi vydala knihu? Nenazývej to knihou, je to pár písmen v počítači. Na hpd.cz je kategorie Příběhy a povídky. Dej svému příběhu jméno a publikuj ho v této kategorii. Pokud se dostaneš až ke knize, tak se tím klidně pyšni na každém rohu, vydat knihu je sen každého malého spisovatele, za rodičovským počítačem, ale zatím tomu kniha neříkej. Já bytostně nesnáším, když si někdo píše jen příběhy a hned je nazývá knihou.
Přeji hezký zbytek dne. Hodně štěstí.