HryProDivky.cz
Mazlíčci
PAST ŽIVOTA
KAPITOLA 3. - HLAS
Ráno mě probudil křik. Ela řvala tak že to bylo slyšet až ke mě nahoru do pokoje. Podívala jsem se na budík který stál na nočnim stolku. Bylo 6:05. ,,Skvěle!!" Posadila jsem se na postel, prohrábla si vlasy a přemýšlela o noci. Přemýšlela jsem jak dlouho se mi zdá tan samí sen dokola. Proč se mi zdá? Má mě na něco upozornit?
Do pokoje vešla máma. ,,Je ty jsi vzhůru?" ,,Ela mě zbudila svim brečením!" Podívala jsem se na budík. Bylo 6:36. A sakra to jsem přemýšlela půl hodiny? Vylezla jsem z postele. ,,Dole máš připravenou snídani." volala na mě máma jako kdyby to nabylo každej den stejný. ,,Dobré ráno broučku." ,,Ahoj tati." Sedla jsem si ke stolu na svoje místo. Seděla jsem vedle Ely a mámi, která teť byla v koupelně. K snídani jsem měla každej
den stejnou. Opečený toust s marmeládou čaj. Naházela jsem to do sebe a vyběhla jsem do koupelny. ,,Teť jsem tady já. Sofie nemůžeš chvíli počkat!!??" Vyčistila jsem si zubi, šla jsem do pokoje vzala jsem si svetr a tašku - i když jsem věděla že v ní není učení - seběhla dolů a chtěla odejít ale táta mě zastavil. ,,Autobus ti jede až v 7:08 zlato." Podívala jsem se na hodiny v kuchyni. Ukazovali 6:41. ,,Neříkej mi zlato tati není mi pět! Chci bejt ve škole dřív!" ,,Žádný autobus dřív nejede." ,,No a co!!" řekla jsem velmi pomalu a odešla. Dala jsem si záležet abych udělala co největší ránu s dveřma. Došla jsem na zastávku. Nikdo na ní nebil pochopitelně. Ani okolo v blízkosti mého dohledu nikdo nebyl. Nevadilo mi to. Nebyla jsem ráda středem pozornosti.
Najednou někdo zašeptal moje jméno. ,,Sofie, Sofie, Sofie."
