Lavice- kapitola 1.

Lavice

I. Kapitola

Zase ten otravný zvuk budíku, který mi trhá uši. Nechce se mi vstávat tak brzy. No co už, nic jiného než vstát z postele mi bohužel nezbývá. Vyčistím si zuby a jdu se nasnídat. Proč mi mamka dává k snídani vždy ty "umělé" buchtičky se suchým nepoživatelným tvarohem? To se fakt nedá jíst, je to jako žvýkání houbičky na nádobí. Když si jde mamka vyfénovat vlasy, nenápadně zabalím buchtičky do ubrousku a hodím do koše. A teď co na sebe! včera jsem si pokecala hořčicí džíny, mamka je ještě nevyprala. Tohle byly jediné nositelné džíny v mém šatníku, budu si muset vzít ty kalhoty, které mi máma koupila a polepila kamínky a vyšila na ně srdíčka, hvězdičky, prostě takové dětské věci pro pětileté holčičky. Sakra, musím se jít rychle obout. "Mamí, jdu do školy". A mamka se se mnou rozloučila. Nazouvání těchto tenisek z výprodeje neznámého obchůdku, je velmi těžké. Běžím rychle na tramvaj. Uf... Nakonec jsem ji stihla. "Ahoj Ančo!" Můj spolužák Jakub si sedl v tramvaji na sedadlo za mnou. "Čau..." Neměla jsem zrovna náladu si s ním povídat, navíc jsem byla udýchaná. Vystoupili jsme a občas prohodili pár slov a usmáli se. Já věděla, že jsem si něco zapomněla. Klíčky! Já tak nenávidím když musím celý den školníka prosit aby mi odemkl a zamkl skříňku. když jsem šla po schodech do třídy šel vedle mě Jakub, zase si se mnou chtěl povídat. docela mě to překvapilo, ostatní kluci se takhle nechovají jsou to tupci, ale Jakub je jiný. Ve třídě jsem si připravila věci. Zvoní. Jo! Máme supl! Volná hodina, super, alespoň si můžu dodělat úkol z ČJ. Teď se ke mně naklonila kamarádka a pološeptem mi řekla "Víš, že tě Kuba miluje? Prořekl se u kluků a slyšela jsem je jak se o tom baví". V tu chvíli mi bylo trapně a bylo mi ho líto, že ho nevnímám.

Komentáře