Lucčin blog

Otrok nebo fotograf? 2 kapitola

Víkend končí a já jdu do naší školy. Obleču si béžovou sukni,béžový svetřík a světle zelenou vestu. Naše třídní učitelka Eva ví že jsem z děcáku a bere na to ohled. ,,Dobrý den, paní učitelko.“ Pozdravím ji a položím bílý batoh pod lavici. ,,Kde vězíš?“ zeptá se mě Klára ,,aha copy.“ Dodá. Po vyučování mě pozve Klára na kopec a spěchám ‚domů‘ udělám úkoly. Převleču se do kalhot a hodím na sebe mikinu. Aniž bych pozdravila Marii pádím ven. Jsou dvě hodiny. Přeci tady už měla být. Koukám 5 minut před sebe a zezadu mě přepadne kluk jménem Filip. Zeptal se jestli jsem se ztratila a co tady vlastně dělám. ,,Ne čekám na kamarádku.“ Odpovím. ,,Asi moc vyzvídám ale pokud jde o Kláru Blues tak ta odjela do Beskyd.“ Řekne. ,,Aha, díky.“ Odpovím a chci se rozběhnout ale jako by mi to má vůle zakázala a udělám neúplný krok. ,,Přál bych si abys tu ještě chvíli byla.“ Řekne. Zablýská se mi pramen hnědých vlasů a proti mé vůli řeknu Ano. Potom se zmůžu na to poslouchat kluka a když domluví běžím za Marii co právě vešla do zahrady. ,,Lauro, přeji si abychom měli spolu dobré vztahy.“ Prozradí mi. Zase ten pramen a zase je vše proti mé vůli. Obejmu ji a řeknu co se stalo. Vytáhne béžový lak na nehty povídáme si mezitím co jí lakuju nehty. Pak se koukáme na Miss a Marie vyhrkne ,, Také jsem byla kdysi tak pěkná.“ a zasměje se. A ty Lauro? Co řekneš? ,, Lauro a jak vypadala tvoje maminka?“ teď je třeba to řešit. ,,Hádám že byla pěkná jako Laura.“ zachrání mě pan Josh, který vejde do obýváku. ,,A jak se jmenuješ příjmením Lauro?“ zeptá se na další záludnou otázku. ,,Greenová! Jak jinak?“ odpoví zase pan Josh. ,,Joshi, není naše. Ale neboj broučku i když ani nevíme zda jsi Laura tvé příjmení zjistíme!“ řekne Marie. Greenová? Marie Greenová? Tu super knihu co čtu napsala Marie? ,,Vy jste Marie Greenová?“ zeptám se. ,, Nač vykání? A ano Marie Greenová.“ odpoví. ,,Ty knihy nahoře nejsou sbírka knih které jste přečetla ale které jste napsala?“ zeptám se znovu. ,,Ano. Byla jsem spisovatelka ale nakladatelství mé knihy nechtělo vydávat tak mám jejich sbírku.“ Odpoví mi znovu. ,,Úžasné! Zrovna jednu čtu a fantazie Vám nechyběla!“ řeknu a chci ukončit hovor.