Knihovnička

Příšera z lesů 1

Vzpomínky 

    Tma,  sníh a  vítr. To  všechno bylo  nepříjemné ale  nic   z toho  jsem   nevnímala. Běžela jsem  lesem a  stromy se   přede  mnou    vynořovaly    z  nicoty, větvičky  mi praskaly    pod  bosými chodidly a slyšela jeho dech. Slyšela jsem ho už dříve. Byl klidný když jen tak stál v křoví a pozoroval mě. Teď ale k mé smůle nestál ale běžel za mnou  s úmyslem chytit mě a zabít.

     Vyběhla jsem z lesa na louku a v dálce zahlédla světla domů a kouř z komínů. Už jsem se nemusela proplétat mezi stromy teď jsem ale bojovala se sněhem který mi sahal až ke kolenům. Dojít až sem mi trvalo svižnou chůzí asi půl hodiny. Po tváři mi stekla slza když jsem si uvědomila že tak dlouho běžet nedokážu, ale představa že se zastavím a nechám se sežrat mi připadala tak děsivá že jsem běžela dál. Běžela jsem dál a dál minuty se vlekly jako hodiny a já měla čím dál větší strach. Byla jsem velmi ráda když se za ohybem cesty objevila hranice města. Už jen deset metrů, sedm, pět, tři. Doběhla jsem ještě pár kroku a svalila se na zem. Z těžka jsem oddychovala a dívala se do světla pouliční lampy která stála kousek ode mě. 

      V tom mě něco prudce odhodilo a ostrhalo mi to kůži na zádech a na nohách. Odstrčilo  mě to na okraj útesu který se prudce svažoval a kdybych spadla přistála bych na zamrzlé řece. Na přemýšlení jesli by se led prolomil mi nezbyl čas. Cítila jsem jak kloužu dolů. Neměla jsem dost sil abych se na kamenu udržela a tak jsem se v příštím okamžiku zřítila na zamrzlou řeku. 

      Dopadla jsem na záda. Ucítila jsem bodovou bolest ale hned ustoupila a nohy mne také přestali bolet. I když mi byla zima ulevilo se mi. Zavřela jsem oči s tím že je za chvilku zase otevřu ale to se nestalo. 

+4

Příběhy a povídky

Autor: vypravěčkaTÝNA   |   Publikováno: 28.03.2019   |   Zobrazeno: 392x