HryProDivky.cz
Příběhy od Krystalové Řeky-Tajemství anděla
Ahoj!Tohle je další díl Příběhů od Krystalové Řeky.Další pokračování předchozích dvou příběhů snad se bude líbit:)Tak jdeme na to.
Ahoj.Jsem Káťa.Je mi 11 a chtěla bych vám říct svůj příběh.
Šla jsem na proti do sámošky něco koupit.Doma byla hrozná nuda.Žádná kámoška se mnou nikam nechtěla a nebylo co dělat.Asi za pět minut jsem byla zpátky.Byl večer a hrozná zima.Ptala jsem se sama sebe proč nesedím doma.Byla taková nuda že jsem šla spát už v šest.Rámo to byla stejná nuda jako včera.Měla jsem hlad ale Mamka řekla že musím před obědem Missi vyvenčit.Tak jsem šla.Šla jsem na pole jako vždycky.Když jsme byly na poli rozběhla jsem se a nic jiného nevnímala.Najednou Missi na něco začala vrčet.Na větvi stromu vysel kus hadru.Když jsme k tomu došly Missi začala utíkat.Hadr se kmital ve větru a já se nechala Missinou táhne pryč.Najednou jsem viděla na poli něco černého.Celkem vysokou postavu.Četla jsem jednou článek o dívce co umřela.V rozhovoru její mamka řekla že se jí říkala jak se jí zdávalo o vysoké tmavé postavě s velkým černým psem.Byla jsem víc než vyděšená.Rozběhla jsem se a táhla Missi za sebou.Běžel za námi ten pes.Otočila jsem se abych Missi okřikla ať běží rychleji.V tu chvíli jsem viděla postavě do tváře.Nebyla to jen silueta ale celkem mile vypadající blonďatý kluk.Odhad tak na 17.Trochu jsem zvolnila a ten pes nás doběhl.Nebyl to velký zabiják.Vypadal ještě jako štěně a byl moc roztomilý.Tak jsem dobjehla na cestu a šla domů.U domu jsem se zastavila.U cesty naproti byl ten kluk.Nechápala jsem jak se tam dostal když šel po cestě po které by to musel celé obejít.Nechápavě a vyděšeně jsem civěla.Najednou kolem něj šla krásná hnědohlavá dívka v bílých džínách a bílé bundě.Zamračila se na něj a šla dál.Druhý den pořád nudá.Šla jsem sama ven a najednou bylo všude černo jako bych oslepla.Neviděla jsem víc než metr přede mě.Něco vystoupilo ze tmy.Vysoká postava v mikině.Ten kluk.Černé džíny černá mikina s kapucou a blond vlasy.Na 100% je to on.Najednou zvedl ruku a z ní jako by vyzařovala temnota.Aaaahhh!
Za pár vteřin jsem se probudila na neznámém místě.Ale při sahala bych že mě zabil.Rozhlížela jsem se a jen nechápala.Všude bylo jen bílo.Jsem mrtvá?"Ano.,,ozval se zamnou smutný hlas.Otočila jsem se.Stály tam dvě dívky ve stejných bílích šatech co jsem měla já.Jedna bloňďatá a druhá černovlasá.Ptala jsem se kdo jsou.
"Já jsem Naďa,zabitá duše.,,řekla černovlasá."A já jsem Lejla.,,řekla bloňďatá."A kdo jsi ty?,,ptala se Naďa. Řekla jsem jim že jsem Káťa a co se stalo.Lejla se trochu divila a řekla:"Je zvláštní že nás všechny zabili v sobotu.,,Já se divila taky:"Co vás zabilo?,,Obě dvojhlasem odpověděli:"Přízrak stínů.,,Nechápavě jsem se ptala co to je."To samé co zabilo i tebe.,,řekla Lejla.Najednou se otevřeli dveře.Stála v nich ta dívka.Ta co šla po cestě.Měla na sobě krásné bílé šaty,křídla a nad hlavou zlatou svatozář."Ráda vás vidím dívky.,,pronesla a sešla ze schodů k nám.Ptala jsem se kdo je.Podívala se na mě milím ohledem a odpověděla:"Já jsem dobro.,,
Já jen kulila oči.Skrčila se ke mě a pohlédla mi do tváře.Pohladila mě po vlasech a já jsem v mžiku byla v pořádku."Potřebuji vaši pomoc.,,řeklo Dobro a smutně se na nás podívala.Potom se dala do vysvětlování:"Přízrak stínů neboli zlo si začal hledat oběti.Držela jsem ho uvězněného v ampule tu světla. Časem zesílil natolik že semnou mohl bojovat.Na té louce jsem položila amulet ve kterém byl uvězněný a lehla jsem si do trávy.Přepadl mě a já musela ustoupit a předstírat smrt.Tak si po letech v lidské podobě začal hledat oběti právě na té louce.Vždy zabije tři ročně.První tři listopadové soboty své objeti zabíjí a potom se vrátí do doupěte.Ale to musíme zastavit.,,
Všechny jsme se podívaly na sebe a potom na Dobro.Ptala jsem se jestli to zvládneme.Ona se na mě podívala a pohledem řekla všechno.
