Hororové povídky

Hororové příběhy z blogu Bubáci

Ahoj, dneska jsem si pro vás připravila pár článků z blogu Bubáci! :-)

P.S.: Už se těším na komentáře typu: Ale ty jsi to zkopírovala! Ano, zkopírovala, ale přiznám se. Dělá to víc než polovina lidí co píšou na blogy na HPD.cz! :-)

                                                                       Oldřich Metuje      

Jednou jsem jel s mým bratrancem Filipem a sestřenicí Katkou na tábor. Spali jsme ve čtyř stanu spolu s ještě jedním klukem. Ten kluk byl ale pěkný podivín. Vůbec jsme ho neznali a moc jsme si s ním nepopovídali. Jmenoval se Oldřich Metuje, co jsme se dozvěděli od vedoucího.

Tu noc jsem ale vůbec nemohl usnout. Pořád mi vrtalo hlavou odkud je a co tu dělá. Otočil jsem se a kouknul se na jeho místo, kde měl spát...jenže on tam najednou nebyl! Protřel jsem si oči, vstal a on tam opravdu neležel...dokonce i jeho věci byli pryč! Tak jsem vyběhl rychle ze stanu ven a začal ho hledat, ale nikde jsem ho neviděl. Utíkal jsem to říct vedoucímu a brzy jsme zahájili pátrací akci.

Hledali jsme ho dlouho ale nikde jsme ho nakonec nenašli. Později přijela policie se psy, ale jejich hledání bylo také bezvýsledné. Když se pak podívali do spisů jestli o něm nemají náhodou nějaké záznamy, tak jeden překvapivě našli. Spis tvrdil, že před 20 lety tu zmizel kluk, kterého pak našli zavražděného a jmenoval se Oldřich Metuje !!!

                                                                           Děsivý stín

Mám panickou hrůzu z táborů. Dřív to ale takhle nebylo. Už od malička jsem každé léto jezdila na nějaké tábory a hrozně mě to bavilo. Dokázala jsem si rychle najít kámoše a užívat si léta. Minulé léto to mělo být stejné, jenže nebylo!

Po příjezdu se všichni ubytovali v chatkách, které stály uprostřed lesa na mýtině. V noci se mi začalo chtít na záchod. Bála jsem se jít sama, ale nechtělo se mi nikoho budit. Protože kadibudka byla pěkně daleko, zašla jsem za nejbližší křoví. Pomalu jsem rozepínala kalhoty od pyžama, když v tom jsem uviděla vedle sebe STÍN MALÉHO KLUKA, který se ke mě natahoval. Ohlížela jsem se všude kolem sebe, abych našla to dítě, ale nikdo tam nebyl, jen ten STÍN. Rychle jsem utíkala za vedoucím a vše mu řekla. Na to mi bylo řečeno že se mi něco zdálo a že si mám jít lehnout. Nezbývalo mi tedy nic jiného než jít spát.

Hned jak jsem se ráno vzbudila šla jsem nakouknout do toho křoví a nikde nic. Další večer vedoucí všechny svolal na poradu. Řekli nám, že musíme jet domů a ukázali nám novinový článek, kde se psalo že kousek od nás našli ZAVRAŽDĚNÉ DÍTĚ !! Domů jsme museli, protože policie ještě nechytila pachatele. Vzpomněla jsem si na ten stín a skoro jsem omdlela. Od té doby UŽ TÁBOR NECHCI NIKDY VIDĚT...!!!!

                                                                      Duch zlé ženy

Jednou jsem byla s kámoškou Ali a rodinou na dovolený v Americe. Bylo to super až do té doby, dokud nám neřekli co se v tom městě děje. Řekli nám, že tu na jedné skále je jedna malá chaloupka ve které zemřela jedna žena Charlotte. Prý ji někdo 5.6 1996 ubodal. A od té doby každého 5.6 zde straší.

Bylo 4.6 když jsme s Ali hráli vadí nevadí. Já řekla nevadí a ona prý "Takže ti nevadí dát pusu Adamovi ." A já řekla, že vadí. Takže mi musela dát úkol. A za ten úkol mi dala, abych zítra večer šla k tomu baráku. Nebyla jsem z toho moc nadšená, ale tak buď jsem mohla dát pusu tomu nejhnusnějšímu klukovi ze školy a nebo jít k tomu baráku. Takže beru barák.



Nastal ten čas kdy jsem tam měla jít. Bála jsem se ale Ali řekla, že se mnou půjde. Strach mě sice nepřešel ale je to pořád lepší než abych šla sama. Když jsme byli už skoro u toho baráku, uslyšeli jsme křik! Okamžitě jsme měli husinu. Na chvilku jsme se zastavili ale pak jsme šli dál.

Byli jsme u dveří když na nás někdo zezadu sáhl. Byl to naštěstí ale ten muž co nám o tomto místě řekl. Ptal se nás co tu děláme a že bychom tu neměli být, protože ten duch té ženy zabíjí jen mladé dívky a chlapy nad dvacet. Ale my jsme mu nevěřili. A tak jsme se jen smáli. On se na nás kysele podíval a odešel.

Najednou jsme znovu uslyšeli ten křik. Už jsme alespoň věděli odkud jde. Šel zevnitř toho baráku. Ali vzala za kliku a prudce otevřela. Nikdo tam nebyl. A tak jsme se otočili a šly pryč. Najednou jsme slyšeli jak za námi někdo běží. Když jsme se otočili tak tam nikdo nebyl ale kroky toho běhu byli slyšet víc a víc. Začali jsme se bát a začali jsme utíkat. Najednou na nás ta běžící osoba zavolala. Byla to dívka v našem věku. Ta co tu celou dobu křičela . Když jsme se společně rozběhli tak po chvíli se nám ta dívka ztratila. Měli jsme strachy nahnáno a tak jsme se jen ohlídly ale nezastavili.



Druhý den bylo ve zprávách, že se našla mladá třináctiletá ubodaná dívka u toho baráku. Když ukázali její fotku my jsme hned poznali, že je to ta dívka ze včerejšího večera. Začali jsme se hodně bát a tak jsme to vše řekli rodičům a šly jsme se omluvit tomu pánovi, který nám to všechno řekl. Pak nám začal říkat kolik dívek mu nevěřilo stejně jako my a že se jim stalo to samé. Trošku mě to uklidnilo ale né moc. Byla jsem ráda, že jsme konečně dojeli domů v pořádku a, že se ten duch té ženy nevrhl na nás

+2

Příběhy a povídky

Autor: Emilka51   |   Publikováno: 28.10.2015   |   Zobrazeno: 723x