HryProDivky.cz
Girl online 1. díl
Před rokem
22.listopadu
Ahoj, světe!
Rozhodla jsem se, že začnu psát blog.
Tenhle blog.
Možná se ptáte, proč to dělám.
Však víte, jaké to je, když zatřesete plechovkou koly, pak ji otevřete a její obsah vyprskne jako bomba? No, tak přesně se právě teď cítím. Vře ve mně tolik věcí, co bych chtěla říct, ale nemám dost odvahy na to, abych je vyslovila nahlas.
Táta ně kdysi řekl, abych si psala deník. Prý je psaní deníků skvělý způsob, jak vyjádřit své nejniternější myšlenky. Taky povídal, že teprve za mnoho let a právě díky deníku si třeba lépe uvědomím, jak je mládí prima. Hm... jenomže táta byl mladý už tak dávno, že úplně zapomněl, jaké to ve skutečnosti je.
Stejně jsem to ale zkusila - a začala jsem si psát deník. Zvládla jsem asi tak tři zápisy, a pak jsem to vzdala. Zněly vesměs nějak takhle: Dneska pršelo. Úplně jsem si zničila své nové boty. Jenny říkala, že se vykašle na matiku. Nakonec to neudělala. Johnovi Barrymu začala ve fyzice téct krev z nosu, protože si do něj vrazil tužku. Rozesmálo mě to. Nebyl z toho moc nadšený. Bylo o trapné. Dobrou.
To nezní zrovna jako Bridget Jonesová, že? Je jasné, že jsem tomu deníku moc nedala.
Představa, že bych si vedla deník jen pro sebe, mi přijde trochu ujetá. Chtěla bych mít pocit, že si kdekoli na světě někdo bude moct přečíst, co mám na srdci.
A proto jsem se rozhodla, že to zkusím s tímhle blogem. Bude to místo, kde budu moct říct přesně to, co chci, kdy chci a jak chci - a taky - hlavně - někomu. A nebudu si muset dělat starosti s tím, jestli je to, co řeknu dost cool, nebo jestli nepůsobím hloupě nebo jestli náhodou kvůli tomu nepřijdu o kamarády.
A proto je tenhle blog anonymní.
Abych to mohla být opravdu já.
Můj nejlepší kámoš Wiki (a to - jen tak mimochodem - není jeho skutečné jméno, protože jeho opravdové jméno přece napsat nemůžu, protože jeho opravdové jméno přece napsat nemůžu, protože to by pak tenhle blog nebyl anonymní, to je jasné) by nejspíš řekl, že fakt, že musím zůstat v anonymitě abych mohla být sama sebou, je ,,tragický příběh". Ale co on ví? Není puberťačka, která má problémy s úzkostí a strachem.(Je totiž puberťák, co má problémy s rodiči, ale to je úplně jiný příběh.)
Někdy si říkám, jestli těmi pocity úzkosti netrpím právě proto, že jsem v pubertě. Protože co si budeme nalhávat, existuje obrovské množství věcí, ze kterých můžete mít strach, protože jsou opravdu hodně znepokojivé.
Deset hlavních věcí, kvůli kterým se puberťačka trápit:
