Jak jsem skončila se sebepoškozováním

Ahoj,

Dnes tu mám takové menší výročí. V září to bude rok co jsem se naposledy no, vy víte. Jak jsem se vlastně do toho dostala? Tím, že se mi rozvedli rodiče, zažila jsem svůj první rozchod, zemřel nekdo na kom mi zaleželo a zažíla jsem docela velkou šikanu na internátě. Aby toho nebylo málo vše se stalo skoro rok po sobě od roku 2016.

Už si ani nepamatuju jak přesně to začalo, ale vzpomínám si,že jsem dříve brečela víc než je normální a byla jsem nervozní více než jindy. Měla jsem neustále změny nalad.Byla jsem i protivná a nervozní v docela klidových situacích protože jsem se bála, že by mě mohli určité osoby vyhledat.

Dostala jsem se do takové situace,že jsem neřešila nic jineho a řešila jsem to prakticky z každým. Když jsem poslouchala svoje oblíbené pisničky, nebo jsem dělala jinou svojí oblibenou činnost zničehonic na mě přišla myšlenka tykající se bud intru, nebo jiné záležitosti týkající se mé minulosti. Řeknu vám bylo to opravdu nepřijemné. Takhle to pokračovalo do roku 2021.

Kamarádi na mě byli naštvaní,že to řeším. Já jsem si to samozřejmě uvědomovala, ale nešlo to. Věděla jsem , že nejlepší řešení bude odejít z internátu. Tak jsem to letos udělala. Lidem jsem se omluvila a situace se trochu uklidnila. Ovšem počítám s variantou, že se mi ty myšlenky mužou vrátit.

Snažila jsem se přestat kvuli sobě, kvuli svým kamaradům abych o ně nepřišla a kvůli jedné osobě, na které mi opravdu zaleží. Našla jsem si záchytný bod, kterého jsem se držela a díky tomu jsem přestala. Možná pro zatím, možná na vždy.