Zklamání a potupa od kluka

Ahojky vítám vás u nového článku. Dneska to bude takové moje svěření vám s mými pocity. Zjistila jsem že to nutně potřebuju někomu říct a vypovídat se. Doufám že vám to nebude připadat divné nebo trhlé. :D

U nás na gymplu chodí do sekundy jeden kluk, říkejme mu třeba Vojta. Je strašně hezký a myslím že i vtipný. Hned jak jsem od září začala do školy jezdit autobusem jsem si ho všimla. A ne že bych ho úplně balila, ale občas jsem se na něj usmála nebo zatetelila blahem když si za mě, nebo před mě sednul v autobusu. Byl asi listopad a já jsem s kamarádkou vycházela z učebny zeměpisu a najednou jsem za sebou uslyšela: Tak tahle tě balí jo? Otočila jsem se a on tam stál se svýma kamarádama a prohlíželi si mě od hlavy k patě. Nevím proč, ale svým způsobem mě o urazilo. Přišlo mi to neurvalé a vůbec takové neslušné. Tak jsem následující dobu dělala že si ho nevšímám. Což nebylo vůbec lehké, vždycky když mi přišlo že se na mě dívá prostě jsem se na něj otočila a stejně zjistila že čumí úplně někam jinam. Poslední dobou se to zlepšilo, ale dnes to byl horor. V sekundě jsou dvě strašně zlé a protivné holky, které nám jako primánům nadávají a myslím si o sobě bůhvíco a jsou to jeho spolužačky. Dneska jsem přišla odpoledne na zastávku a on tam seděl na lavičce. Tak jsem si stoupla trochu mimo a jako vždycky dělala že ho nevidím. Ale potom tam přišli ty dvě a on se postavil a začal se s nima vesele bavit. Zatímco já tam stála jako kůl v plotě. Potom se na mě všichni tři podívali a začali se smát. Bylo to vyloženě nenápadné jako eskymák na poušti. Potom přijel autobus a já jsem rychle nastoupila a sedla si co nejvíc dopředu. Oni si sedli dozadu a začali se zase chechtat. Dala jsem si sluchátka do uší a jak jsme přijeli tak jsem rychle vystoupila a pádila pryč. Tohle už nikdy nechci zažít. !!!

Chápu že někomu může tohle připadat naprosto směšné ale mě to spíš bylo líto a doma jsem kvůli tomu i brečela. Zklamal mě a teď už fakt nebude těžké se s ním nebavit a nečumět na něho.