Povídka- můj (ne)obyčejný příběh:15.díl

Tahle povídka má celkem úspěch,ale za chvíli nejspíš skončí. Už měla končit v devátém dílu,tak se budeme snažit to moc nenatahovat.

Utíkala jsem jako o život. Běžely jsme do parku a různě kličkovaly. Po půl hodině začal být policista unavený a zpomaloval.Docházely mi síly,ale ještě jsem zvládla doběhnout do tmavší uličky. Zastavily jsme se a zhluboka dýchaly.,,Kde jsme?" zeptala se Kary.,,Nemám páru." řekla Terese. Vyndala jsem obsah svého batohu. Peníze,fotka i sušenka byly naprosto zdemolované tou blátivou louží. Vyšly jsme z té uličky. Bylo mi to tu nějak povědomé.,,Počkat,tudy jsme jeli s Andrewem k němu domů!" řekla jsem. ,,No jo." řekla Kary.,,Andrew bydlí kousek od bowlingového centra." řekla rozhodně. Koukla jsem se za sebe. Byl tam dům s nápisem BOWLING. Pak už bylo jednoduché najít Andrewův dům. Bylo půl jedenácté v noci. Zaklepala jsem. Ani nevím proč jsem to udělala. Nikdo neotevíral. ,,Chudák Andrew,musíme mu pomoct. Třeba už ani nežije." řekla úzkostně Terese. Kary její slova trochu vyděsila. Vzala kámen a rozbila s ním to okno,kterým jsem Andrewa s Kary jednou špehovala. Nakoukla jsem dovnitř tím oknem. všude byl strašný nepořádek. lezly jsme dovnitř. Za gaučem byl schoulený Andrew a spal. Z nosu mu tekla krev. ,,Andrew,si v pořádku??" řekla jsem.Otevřel oči.,,Co tu sakra děláte,vy jste mě taky přišly okrást??" zeptal se nás. ,,To zrovna ne." řekla Kary. ,,Kdo tě okradl?" zeptala se Terese.,,Já nevím,neviděl jsem jim do tváře." řekl Andrew.,,Kolik jich bylo?" zeptala se Kary.Nečekala jsem na odpověď.,,Potřebuju internet!" řekla jsem.,,Počítač je v kuchyni." řekl mi Andrew. Zapla jsem ho. Okamžitě jsem vyhledala odlety letadel. Zjistila jsem,že nejdřív odlétá pryč letadlo do New Yorku za patnáct minut. ,,Musíme na letiště..................................................................................

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

Komentáře