MILÝ DENÍČKU...

"Milý deníčku.... " psala si pro sebe Valentýna. V tu chvíli přiběhl do pokoje její bratr. V ruce si nesl plyšového dinosaura, pobíhal po bytě a křičel. Křičel tak nahlas že se i sousedi divili, co se tam děje. Potom ho napomenul jeho tatínek: "Ty snad nevíš jak se máš chovat když je maminka nemocná? Potřebuje si hlavně odpočinout aby byla znovu zdravá." Její máma v tomto nevlídném a sychravém počasí chytla angínu. Potom když šla k doktorovi na kontrolu, tak v čekárně dostala chřipku. Brala tolik léků, sirupů a dalších věcí, že už to ani nepočítala. Valentýnčin tatínek se o její maminku staral (když se vrátil z práce), kupoval ji léky, sirupy, olejíčky, mastičky, nahřívací polštářky a kapesníčky. Ale boj s Chřipkou se zdál být nekonečný. Ne a ne se uzdravit, vyskočit z postele a být hned zase fit. Ale všichni neztráceli naději v to že se uzdraví. Maminka pořád bojovala o místo na Zemi. A všichni se báli toho, že by se neuzdravila. Ale snažili se na to nemyslet. Valentýnka mamince kreslila obrázky, psala přáníčka k uzdravení, ale vše marně. Když už se zdálo že by to mohlo skončit nastalo pondělí. Tatínek, Valentýnka a její bráška vyrazili pryč do školy a do práce. A v ten den Valentýnčina maminka prohrála boj s Chřipkou a zemřela. Když přišla Valentýnka ze školy, tak našla maminku ležet v posteli- jako vždy. Tak se pokusila ji vzbudit, aby ji oznámila že už je doma, a ať si nedělá starosti. Ale nešlo jí to. A tak se pokusila nahmatat puls. Ale nic necítila. Ihned zavolala tatínkovi aby přijel. A když to zjistil, tak si myslel jak to dobře sehráli, tak zjistil že je opravdu mrtvá. Všichni brečeli, ale to už jim maminku zpátky nevrátí...