HryProDivky.cz
Můj zážitek z výletu
Ahoj, tady jsem zase já, ta trapná a nudná Emařka. Dneska bych se s vám chtěla podělit o svůj zážitek z výletu do našeho krajského města(Jihlavy). Text je zkopírovaný z mojí už opravený slohovky.Učitelce se moc líbila takže doufám, že vám se bude taky líbit. Pokud rády čtete dlouhé slohovky, směle si čtěte dál(mám ji napsanou na 6 A5).
Cesta vlakem byla moje první a asi poslední.Nikdo si se mnou nechtěl sednout tak jsem musel sedět dvěma učitelkami co s náma jely.K mojí špatné přispělo i to, že si nějaká paní vzala do vlaku psa a vystupovala na stejné zastávce jako my.
Jako první jsme navštívili Legiovlak. Moc mě nezajímalo co nám náš průvodce povídal.Mnohem více jsem přemýšlela z jakého materiálu je vyrobený jeho dobový kabát.Vagónů bylo asi 7 a mě to moc nebavilo.Jediná zábava byla, když jsme přišli do přespolní nemocnice(vagónu) a ostatní se lekli protézy na dolním nemocničním lůžku.Pak jsme jeli trolejbusem na náměstí.V trolejbusu bylo málo místa a tak si vedle mě sedla nějaká stará paní a vyptávala se mě na to, kam jedeme a odkud.Pak jsme šli do muzea, opět byla nuda.Jediná zábavná momentka byla, když se kluk z naší třídy v dole lekl figuríny horníka, který – jakože – vylézal ze studny.Jinak byla nuda.Pak jsme se vydali k City Parku na rozchod.
Jakmile nás paní učitelky vypustily do divočiny(City Parku) zašla jsme do Clairie’s, abych si koupila nějaké šperky na Halloween.Všechny věci byly bohužel moc drahé(asi nad 200), tak jsem si nic nekoupila.Po chvíli chození jsem zašla do Nene Nunu(nebo jak se tomu nadává) a koupila si lva za 50Kč. Pak jsem si šla do nižšího patra koupit časopis.Před Pompem jsem narazila na tři – jak jsem si zprvu myslela – bezdomovce.Když jsem k nim přišla, poznala jsem, že to jsou kluci z naší třídy.V Pompu jsem si koupia svítící čelenku a bílý prstýnek.To byl konec mého utrácení, protože už nebylo co.V peněžence mi zbyly 4 koruny a za to bych si možná koupila jen rohlík v kavárně.Moje nakupování skončilo v 12:30 a do konce rozchodu zbývalo půl hodiny.Pak ale navstala otázka:Co dělat těch 30 minut?Měla jsem sto chutí zavolat taťkovi, ať si pro mě přijede.S taťkou si vždycky v City Parku dáme zmrzlinu a díváme se – nebo tedy jen já – na nové kolekce ve vitrínách(měly tam jedny nádherný kecky s potiskem znaku BatMana).Samotnou mě to nebavilo.Když jsem kolem holek prošla asi po 5.začaly se mi hlasitě smát.Potom co jsme šly na místo srazu, jedna holka ze třídy se mě zeptala:,,Kristo, kolikrát si to tu obešla?“ a začaly se smát.Na to jsem jen řekla:,,Hodněkrát.“ A otočila jsem se, abych se podívala co se děje venku za sklem.Než nás paní učitelky zpozorovaly z protější kavárny, kterou navrhla moje ségra, když ještě pracovala v kuchyňským studiu(teď je novinářka) Jedna holka ze třídy si stačila zaskočit do nejbližšího papírnictví. Zpátky se vracel s pár kluky od nás ze třídy a hlasitě se smála.Pak nám na místě srazu vypověděla, co jí tak rozesmálo.Prý v tom papírnictví nějaký muž/kluk klečel a blokoval uličku a jednoho kluka od nás nenapadlo nic lepšího než zachovat se jako by mu ta osoba ,,hulila“ (hýbal pánví dopředu a dozadu) se slovy:,,My bysme jen prošli.“.Tak takhle dopadl náš rozchod a setkání.
Domů jsme jeli zase vlakem.Tentokrát jsme jeli patrovým.Jen na nástupišti se stal jeden incident, když se většina z nás vrhla do vlaku a nenechala vystoupit lidi.Jedna paní nám začala nadávat:,,Parchanti zas“aný!“.V tu chvíli jsem měla chuť říct:,,Na“er si krávo blbá“.A pan průvodčí na nás začal řvát ať necháme cestující nejprve vystoupit pak ať nastupujeme.Na nástupišti jsme se rozdělili na 2 skupinky.Jedna co bydlí za nádražím a druhá, která bydlí směrem na náměstí.Při cestě po náměstí jsem narazila na jednu učitelku ze školy, ta se mě jen zeptala , jak se mi líbil výlet, a jestli její synáček nezlobil(to je ten s tím procházením uličky ve City Parku), a pak jsme se rozloučily a já pokračovala cestě.
