HryProDivky.cz
Vyhlásenie súťaže o plusky
Ahojte!
Toto je vyhlásenie súťaže o + za najlepšiu poviedku.
Ospravedlňujem sa za menšie oneskorenie no úplne mi to vyfučalo z hlavy.
Aj keď sa súťaže zúčastnili len 2 tak nevadí aspoň niekto.
1. miesto: Elsa m s poviedkou:
Nemohla jsem tomu uvěřit. Všichni co jsem kdy znala jsou mrtví nebo je smrt čeká. Všechen ten křik slyším až do teď. Pamatuji si to všechno. Nevím jak se tam dostali a taky nevím co to bylo. Měli masky jako ti moroví doktoři a v ruce zbraň. Jakou? Různě. Jeden měl nůž a jiný třeba revolver. Přišli a odvedli nás pryč. Né. že by řekli ať jdeme s nimi. Oni vtrhli do třídy popadli nás. Asi nás uspali, ale probudila jsem se v místnosti, kde nebylo nic. Nic jen dveře, které neměly kliku. Ta místnost byla malá. Je mi líto, že jsem se pohádala s mým kamarádem než se tohle všechno stalo. Teď už mu nikdy neřeknu, že jsem to tak nemyslela. Tohle jsem v tu chvíli ale nevěděla. Taky jsem nevěděla, že neuvidím už žádného člověka, který by mě měl rád. Dveře se otevřely a v nich stáli dva muži s chirurgickou rouškou přes pusu. Popadli mne a odtáhli pryč. Chtěla jsem se bránit, ale po tom oblbováku co mi dali abych usnula jsem neměla sílu.Ještě jsesm slyšela křik těch, kteří byli přede mnou dokud najednou neztichnul. Vedli mne k laboratoři.,,Ta je poslední." Promluvil jeden z mužů, když v tom něco bouchlo a mne i mé únosce odhodila tlaková vlna. Opět jssem ztratila vědomí a probudila jsem se asi po třech hodinách vedle muže, krerý mne chtěl odvést, ten byl ovšem dávno po smrti. Vlastně nikde ani živáčka, všichni byli mrtví. Jen já jsem přežila. Co to říkali? ,, Ta je poslední?" Co to mělo znamenat? I mí spolužáci jsou mrtví? Ale asi ne vinou výbuchu, ale vinou těch lidí. kteří nás tady odvedli. Až teď jsem si uvědomila, že už je nikdy neuvidím. Měla jsem chuť lehnout si do ještě teplého popela. Ale nemohla jsem to udělat. Přece musí někdo být naživu. Lidi, kteří pochopí co se mi stalo a pomohou mi. Rozběhla jsem se s nadějí, že najdu lidi. Běžela jsem až jsem narazila na zeď. Byla kamenná s výstupky, kde jsem si mohle dát ruce a nohy. když jsem zeď přelezla seskočila jsem a zjistla jsem, že jsem u jesa do kterého jsem chodívali s kamarády. To byla zeď, která pro nás byla záhadou a vždy jsme si představovali co za ní asi je. Teď to vím a nechci to vědět. Ironie. Vždy jsme si přáli vědět co je za zdí. Utekla jsem do města a prvního čklověka kterého jsem uviděla jsem začala prosit o pomoc. On mne ale ignoroval. Nevím proč. Možná proto že jsem byla od krve? Ne. Netváři se znechuceně, ale povýšeně. Bože! Takhle snad vypadá bezdomovec? Hlupák! Nic no. Jdu hledat někoho kdo mi pomůže. Potkala jsem sousedku, která byla zrovna v obchodě. Okamžitě jak mne uviděla ustaraně na mne volala: ,, Elen, co se ti stalo? A kde jsi byla?" ,, Všechno ti řeknu. Jen mne prosím odvez domů." Prosila jsem sousedku.,,Ano, ano. Po cestě mi vše řekneš."Spěchala se mnou do auta. Když jsme nasedly Christie ( Tak se jmenovala) se mne zeptala kde jsem byla a jaktože jsem byla tak dlouho pryč. Vše jsem ji řekla. Domů je cesta daleká. ,, Zlato. Pak musíme zavolat policii a ty půjseš k doktorovi."
Ukliďňuje mne Christie. Vše bude v pořádku říkala. Určitě tví kamarádi žijou. Já jsem věděla že ne. Byla jsem poslední. Nepřežil nikdo...
2. miesto: Kleopatra VII Filiopator s poviedkou:
Mačka a myš
Bola raz jedna biela chlpatá mačka a tá sa veľmi bála myší. Jedného dňa si vyšla na prechádzku a uvidela myš. Zapišťala. Myš tiež. Obidve sa rozbehli domov. Doma mačka rozmýšľa: ,,Ako to, že sa ma myš bála?Veď myši hryzú!"
Myš doma rozmýšľa: ,,Ako to, že sa ma mačka bála? Mačky nás predsa chytajú!"
Mačka sa vrátila tam, kde sa stretli a zobrala so sebou čipsy. Cestou si hovorí, že sa nerozbehne domov, veď sa jej myš bála. Myš sa vrátila tam, kde sa stretli, zobrala so sebou pukance a cestou si hovorí, že sa nerozbehne domov, veď sa jej mačka bála. Samozrejme, stretli sa. Mačka sa okamžite vyštverala na najbližší strom. Myš zaliezla do bútľaviny. Mačka zo stromu do bútľaviny zliezla tiež. Opäť sa tam stretli. Najprv si jedna druhú nevšimli, ale potom začali mať chuť na vtípky. Obidve naraz povedali: -Buúú!!!- a obidve sa rozosmiali. A tak sa skamarátili. To ste mali vidieť, aké psovstvá vystrájali! A tak sa kamarátili, a kamarátili, a KAMARÁTILI... A to je koniec HOSPHÁVKY!
Rozhodla som sa, že sa výherci nemusia nahlásiť.
To je všetko.
Lúčim sa s vami a ceny sa pokúsim dať čo najrýchlejšie.
Nezabudnite, že na mojom blogu prebieha súťaž o najlepší blog a môžte ho prihlásiť.
Vaša Nataliesh!
