Blog o koních aneb já =D
Cesta za snem díl 2.
Před boxem který patřil Naději,spatřila tátu,trenéra Billa Parkse a několik ošetřovatelů.Když jí viděli přicházet,otočili se a táta jí pokynul,aby přišla blíž.,, jde to dobře"řekl tiše.Ashley nahlédla přes dvířka prostorného boxu a uviděla Naději,jak leží natažená na vysoké podestýlce.Když jí kobylka uviděla,zvedla hlavu a tiše zaržála.
,,Už jsem tady,děvče"zašeptala Ashley.,,Jsem moc ráda,že jsi počkala,až se vrátím ze školy,abych viděla,jak se ti narodí hříbátko."Ashley se otočila k otci.,,Můžu jít za ní?" ,,Nevidím důvod,proč bys nemohla.Ale bud opatrná.Hřebí se poprvé,a tak bude možná trochu nervozní a zmatená.Ale tobě důvěřuje.
Ashley tiše vešla do boxu a poklekla Naději u hlavy.Jemně kobylku hladila po hedvábné šíji a sametovém nose.,,Výborně holčičko.Jde ti to skvěle,"konejšila ji.,,Už brzo budeš máma."Naděje si zlehka odfrkla Ashley do dlaně.Vzápětí Ashley cítila,jak se klisně napínají svaly,když její oblé břicho sevřel další stah.Ztěžka polkla a nervozně pohlédla na otce.,,Vede si dobře,"ujistil ji.
Ale když si Naděje znovu potichu odfrkla,znělo to ztrápeně a Ashley se sevřely útroby.Hladila dál po šíji kobylku,která ted dýchala mělce a čím dál rychleji. ,,Kéž bych ti mohla nějak pomoct,holčičko,"zašeptala.
Jakmile začaly stahy přicházet v kratších intervalech,táta pomalu vešel do boxu a stoupl si až ke zdi,aby mohl Naději pomoct,kdyby potřebovala. ,,Už to nebude dlouho trvat,"řekl tiše.
Naděje náhle zvedla hlavu z podestýlky,vyklenula šíjí a hlasitě zaúpěla bolestí.Ashley měla co dělat,aby se při pohledu na to,jak její milovaná kobylka trpí, nerozplakala. ,,Ach,holčičko,"zašeptala. ,,Vím,že jsi vyděšená,ale jsem tady s tebou a všechno bude zas dobré."Tatínek na ni pohlédl a řekl s potlačovaným vzrušením:,,Už jsou vidět
přední nožky.Ještě chvilku a bude mít to nejhorší za sebou."
Bude hříbátko živé až se narodí?Bude to kluk nebo holka?Jak vše skončí?
Požádej o další díl a dozvíš se to!
PS:budu ráda za každé plus!