blbosti s makčou

Holčičí deníky

ahoj

tak to je ta knížka kterou píšu:

                                                   1.kapitola

Lenka kráčela dlouhou chodbou.V uších jí zněla jediná a ta samá otázka:"Kde to může být?"

Přišla ke dřevěným dveřím .Na štítku stálo:ORDINACE Paní Heleny Poledníkové. Zaťukala.

Otevřela jí paní s dlouhými zrzavými vlasy,v černých šatech lemovaných bílou krajkou a červených lodičkách.

"No konečně! Kde si byla? Pojď dál."

Lenka vešla dovnitř.

Zdi ordinace byly zeleno-bílé barvy.Na podlaze stál čtvercový,skleněný stoleček a na něm malinká kytka.

"Takže..."začala paní" Co tě trápí?"

"Každou noc se mi zdá o velikém kopci na který stoupám stovky let,a náhle se ocitnu v nebi.

Tam uvidím svou matku, které stékají slzy po tváři.

Najednou se matka rozběhne.

Začnu za ní utíkat. Ale matka si mě nevšímá a běží dál.

Uteče do mračen. A najednou se probudím."

"S tím nevím co dělat.To musíš jít za nějakým zkušenějším psychologem.

"Tak dobře:" řekla Lenka"Na shledanou"

Po půl hodině Lenka dorazila domů."Tak co říkala?"zeptala se mamka."Řekla že mám jít k nějakýmu jinýmu  psychologovi."

"Tak to ne , tohle nehodlám řešit. Kolik peněz zato dáme a ona

ti řekne že máš jít jinam."

"Ach jo tak to nechte být,já to nějak přežiju "řekla Lenka a odešla po schodech do pokoje.

V pokoji si lehla na postel a hluboce usnula.



Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.