HryProDivky.cz
Příběh na n-tou
N1
Probudila jsem se na staré nepohodlné pohovce. Kolem byla tma, tak jsem se rozhodla najít nějaký zdroj světla. Jakmile jsem se postavila, začala mi třeštit hlava a z žuchnutím jsem dopadla zpátky na lenošku. Zvuk skřípotu rezavých per místy trčících z pohovky mi působil nesnesitelnou bolest. Co jsem to včera sakra pila?! Chvíli jsem bezvládně seděla na kanapi, než jsem si trochu přivykla tmě a než se mi trochu ulevilo. Pořád jsem neměla pocit, že jsem pevně na zemi, ale pomalu jsem se ohmatala, abych zjistila, že moje peněženka je pryč. Mobil taky. Oblečení jsem na sobě naštěstí ještě měla. Teprve teď jsem si uvědomila, jaká je tu zima. Kde to k sakru jsem? A kde je Jason?? Musím mu zavo- DO PRKNA! Co budu dělat?!
Ještě chvíli jsem hleděla do temné prázdnoty přede mnou. Trochu světla tu přeci jen bylo. Slabý jas se linul z malých obdélníkových oken vysoko u stropu. Světlo dopadalo na velká dřevěná vrata před pohovkou. Do rohů jsem nedohlédla- všude se válely hromady neidentifikovatelných krámů, jen před pohovkou se skvěl šedý plácek nevyplněného prostoru. Vypadalo to, jako stará stodola, využívaná, jako skládka.
Pomalu jsem se opřela o stranu gauče, tak, abych se pokud možno vyhnula nepříjemným zvukům. Jak jsem se sem dostala? A to jsem si myslela, že už se to bude jen zlepšovat- přeci jen, ikdyž jsem vystudovala politologii na vysoké škole a nikdo mě nezaměstnal, pořád tu byl Jason! Byl se mnou, ikdyž jsem tlustá, ikdyž je moje kariéra nejspíš v koncích- vždycky tu pro mě byl! Začala jsem kvůli němu i dělat brigády v McFonald's, když mi rodiče přestali financovat byt. On je moje největší láska!
I přes bolavou hlavu jsem se pokusila vzpomenout, co se to včera stalo. Šla jsem s Jasonem do baru... Pro něco jsem brečela… A Jason byl tak netrpělivý... Ah- už si vzpomínám! Vyhodili nás z mého už tak chudého bytu, protože jsem včas nezaplatila... Byla jsem z toho tak na nervy! Tak mě vzal Jason na skleničku.... a ptal se mě , jestli by nebylo nejlepší, kdybych poprosila mé rodiče o nějakou menší částku, abychom si mohli byt koupit a ne jen pronajímat- ale to jsem nemohla! Odešla jsem z domova s tím, že až dostuduju, budu na nich nezávislá! Nemůžu jen tak porušit slovo.... Pak jsme se hádali a pili a hádali a pili.... Načež se probudím v téhle díře!!!
Nemůžu tomu uvěřit, 23 letá dcera dvou nejvýznamnějších politiků státu ➖ , Margarity a Michaela Emuelsonových skončí v nějaké opuštěné barabizně jako bezdomovec! Jak jsem mohla tak klesnout?! Dopr-!
Z levého rohu se ozval nějaký zvuk. Nadskočila bych, kdybych v tu chvíli nebyla vyděšená k smrti. Velkýma vytřeštěnýma očima jsem zírala na hromadu krámů, za nimiž zářilo světlo. Jakési kroky se blížily víc a víc, pročež jsem ani nedýchala. Z hlubin vysokých věží z haraburdí se objevila temná postava.
"Už jsi vzhůru?"
Promluvila postava příjemným zastřeným hlasem. Muž vystoupil zpoza stínů a mně vhrkly do očí slzy.
pokračování, pokud to někoho zajímá, příště
