Creepypasta 2- No Faced Alex

«Nejnovější články | ♥pejskové♥

Vytvořit blog | Nápověda

Hai! Je tu slíbená creepypasta No Faced Alex. Já jsem se rozhodla vydat tenhle díl ale ještě budou další 2 nebo možná 3. Tentokrát to bude vyprávět sám Alex. Počkat, minule to taky vyprávěl Alex...xD To je jedno, :D

No faced Alex

Alex, jmenuji se Alex Falls. Bylo to před rokem a tím jsem se stal něčím, čemu už se nedá říkat kluk, čemu už se nedá říkat člověk. Už rok tu trčím. V tom prokletém domě. Společně s Jessicou.

Bylo jen pár dní před prázdninami. Žil jsem v menším městečku, které ale mělo kino, takže nám učitelka řekla, že druhý den půjdeme do kina.

Druhý den jsme tedy šli. Ten film mě moc nebavil, takže jsem se docela nudil. Neměl jsem žádné kamarády, takže jsem seděl v poslední řadě sám v rohu a vedle mně byly dvě prázdné sedačky a tam už zase seděli mí spolužáci, které jsem naprosto nenáviděl. Hrál jsem si s palci a koukal jsem se po sále. Mezi opěradlem a sedátkem složené židle vedle mě něco zaujalo. Rozložil jsem jí a zjistil, že je to menší krabička. Vzal jsem ji do ruky a prohlížel jsem si jí. Bývala bílá, ale teď na sobě měla všude různé skvrny, a tak "hrála všemi barvami", akorát ne moc hezky. Potichu jsem si říkal:" hnědá, černá, zelená, a..." zděsil jsem se "Červená?!?" možná by jste si mohli myslet, že jsem byl divný, protože jsem se lekl červené barvy, ale ne. Já jsem měl důvod. Tohle byla červená, tohle byla rudá stejná jako krev. Přesně. A já to poznal, protože jsem si jí často stíral, když mi tekla z nosu. Čichl jsem si k tomu, a ten pach mi ti ujasnil, teď jsem si tím byl na sto procent jasný, že je to krev. Ještě víc mě vyděsila tečka na mém nose. Červená. Ta krev nebyla zaschlá, byla čerstvá. Dal jsem si ruku na pusu, abych nezakřičel. Setřel jsem si to z nosu a pomalu jsem to otřel zpátky na krabičku. Bál jsem se to otevřít. Co když tam bude něco, co mě zabije? Nebo něco podobného. "Ale ne, to ne!" řekl jsem si a pomalu jsem to otevřel. Bylo tam jen nějaké CD. Oddechl jsem si. Chvíli jsem si to prohlížel. Nic zvláštního. Pokrčil jsem rameny. Vrátil jsem to zpět do krabice, zavřel jsem ji a dal jsem ji zpátky na sedačku. Chvilku jsem ještě seděl a čekal, než ten film skončil a rozsvítila se světla. Chvilku jsem se jen rozkoukával do světla a potom jsem chvíli zíral na krabičku a přemýšlel. Nakonec jsem vstal a ohlédnul jsem se za krabicí. Hodně mých spolužáků už bylo venku, někteří už byli dávno na cestě domů, v sále už jsem byl jen já a skupinka asi pěti kluků, kteří vycházeli ze dveří. Už jsem byl na konci řady, když jsem se zastavil a zamyslel jsem se. Pak jsem zakýval hlavou a vrátil jsem se ke krabici. Vzal jsem ji do ruky. Co teď s ní? Zmateně jsem se rozhlédl a pak jsem ji přiložil k noze a trochu schoval do bundy. Opatrně jsem vyšel ze sálu a viděl jsem učitelku: "Co jsi tam tak dlouho dělal, Alexi?" Zvýšila na mně hlas "Rychle pojď!" rozběhla se k východu. Rozběhl jsem se za ní. Když jsme vyšli ze dveří, zastavila se a řekla: "Byl jsi v sále moc dlouho, tak jsem poprosila Carolinu, aby ti přinesla tašku ze školy, má cestu domů kolem kina." podala mi tašku "A teď jdi rychle domů!" usmála se a odběhla zpátky do školy. Ani si nevšimla, že mám v ruce nějakou krabičku. Byl jsem za to celkem rád. Šel jsem tedy rychle domů, až jsem skoro běžel. Po cestě jsem potkal Jessicu* kousek před jejím domem.

*poznámka: Ano, jedná se o Jessicu z minulé creepypasty.

Přišel jsem k ní. "Ahoj" řekla a usmála se. "Co to máš v ruce?" podívala se na krabičku. "Ahoj...n-nic.." vykoktal jsem. Než jsme přišli k jejímu domu, povídali jsme si. Byl to jediný člověk, kterému jsem mohl věřit. "Tak ahoj." řekl jsem jí, když otevírala branku do svého domu. Usmála se:"Zítra se ještě uvidíme, tedy možná. Rozdává se vysvědčení, tak máme jen jednu hodinu a pak jdeme domů, takže nevím, ale snad ano, protože Hannah bydlí na druhé straně města a já nechci jít domů sama. Ahoj!" řekla, pomalu šla do svého domu a u něj se na mně ohlédla a usmála se. Potom jsem rychle šel domů. Bydlel jsem o dvě ulice dál, takže už jsem to neměl daleko. Když jsem přišel domů, mamka nekřičela, ale byla nepříjemná jako vždy. "Ahoj Alexi." řekla nepříjemným hlasem. Schoval jsem krabici za zády a snažil se tvářit normálně. "Skončili jste před půl hodinou" řekla "Jak je možný, že jsi domů přišel až teď?" zavrtěla hlavou "Běž do pokoje, za chvíli bude oběd." Otočila se a šla do malé kuchyně a já do svého pokoje. Položil jsem tašku na židli a lehl jsem si na postel. Pak jsem si vzpomněl na krabičku. Vzal jsem ji ze židle a schoval jsem ji pod polštář. Potom jsem slyšel mamku, jak na mně volá: "Pojď jíst!" tak jsem běžel do kuchyně a od dveří jsem se ještě ohlédl k polštáři.

Když jsem dojedl, šel jsem zpátky do pokoje. Vyndal jsem krabičku zpod polštáře. Postel byla pod polštářem od krve z krabičky, tak jsem ji utřel kapesníkem a víc jsem to neřešil. Potom jsem si na té krabičce něčeho všiml. Některá krev byla už zaschlá ale některá ještě ne. Došlo mi, že jí je tam víc, než jí tam bylo předtím. Trochu mi z toho přeběhl mráz po zádech. Chvíli jsem na tu krabičku koukal a pak dveře do pokoje otevřela mamka. Sedl jsem si na postel a krabičku jsem dal tak, aby ji neviděla. "Já jdu do práce." řekla mi "Ahoj." trochu se usmála a odešla.

Potom co jsem slyšel, že zamkla dveře, vzal jsem krabičku a otevřel jsem ji. Vzal jsem do ruky to cédéčko. Nebylo nijak popsané.Řekl jsem si, že si ho pustím v počítači. Potom jsem se koukl do krabičky. Zjistil se, že tam byl papírek. Tak jsem ho vzal a na druhé straně bylo napsáno 'rozmysli si to'. Dal jsem ho zpátky a zapřemýšlel jsem. Nakonec jsem zakýval hlavou. Zavřel jsem krabičku a zapnul jsem počítač. Když se zapnul, dal jsem do něj to cédéčko.

Na obrazovce se objevilo okno a já jsem se na něj podíval. Přemýšlel jsem, jestli to mám spustit. Jestli mi to neublíží. ''Ne, to ne.'' Zakýval jsem hlavou ''Jsem moc paranoidní!'' Klikl jsem na tlačítko 'přehrát' a sledoval jsem. Objevilo se další okno s přehrávačem videí. Video se jmenovalo 'nedělej to'. Nějak jsem to ignoroval, tak jsem video nechal puštěné. Začínalo to černou obrazovkou. Pak jsem slyšel tichý hlas jak mi říká: ''Udělal jsi to, proč?'' Zatajil se mi dech. ''C-co jse-m udě-l-lal-l?'' Vyděšené jsem vykoktal. Z černé obrazovky se stal záběr z kamery. Byla tam prázdná místnost. Zdi byly bílé. Nikde nebyly žádné dveře ani okna. Jen uprostřed seděl nějaký člověk. Byl bledý a měl delší tmavé vlasy, které mu zakrývaly obličej.*

*poznámka: Ne, tohle není Jeff the Killer. xD

Potom se na mně podíval. Ne do kamery ale na mně. Svýma černýma očima se mi díval přímo do očí, přímo do duše. Měl ustaraný výraz a promluvil: ''Ne, proč jsi to udělal?!'' Vypadal že ho každé slovo bolí. Vyděšeně jsem na něj zíral a on se nadechl a tentokrát mnohem víc chraplavým hlasem řekl: ''Jde si pro tebe.'' Zakřičel jsem. Sklonil hlavu a začal tiše vzlykat, viděl jsem na něm, že je zoufalý. Začal jsem taky trochu vzlykat. Dal jsem ruku na monitor a protože jsem byl zoufalý, promluvil jsem k němu: ''C-co se d..děje..?'' Člověk přestal plakat a podíval se na mně. Byl mnohem zoufalejší a v jeho obličeji jsem viděl starost, lítost. Chvíli na mně zíral, jeho černe oči se blýskaly slzami a potom chlraplavě, tak, že mu skoro nebylo rozumět: ''J...já- ty..b-budešš stejjný.'' Tohle mě vyděsilo. Jako by mi odpověděl. Jako by mě slyšel. Jako by... V tu chvíli se moje myšlenky zastavily. Ten člověk se začal naklánět na stranu a řekl mi: ''Říkej mi Teddy. Jsem Ted, ale Teddy se mi lí...'' v tu chvíli se sesunul na zem a zůstal ležet. Brečel jsem. Křičel jsem na počítač: ''Teddy, Teddy, Tede, co ti je, Teddy, co se děje?'' *

*poznámka: Tady jsem brečela xD

Položil jsem hlavu na ruku na stole. ''Teddy, Teddy....'' opakoval jsem tiše. Opakoval a opakoval až jsem slyšel zvuk ze sluchátek. Slyšel jsem jak někdo přichází, jak křupou kosti a jak ten někdo zase odchází a táhne něco za sebou. Přemýšlel jsem, jestli zvednout hlavu. Ale nezvedl jsem ji. Znovu jsem začal šeptat: ''Ne, ne, ne, Teddy. Teddy...on...'' Bylo mi ho líto, nevím proč, ale vlastně vím, zřejmě jsem právě viděl smrt člověka. Najednou mi přeběhl mráz po zádech. Cítil jsen ruku na svém rameni. Chtěl jsem zvednout hlavu, ale ta ruka mě držela u stolu. Chtěl jsem zakřičet, ale nemohl jsem, protože se mi zatajil dech. Slyšel jsem za sebou slabý hlas: ''Dobře jsi udělal. Dobře. Dobře, že jsi sklonil hlavu.'' V tom hlase jsem slyšel, že se ten, co to říká, usmívá. ''Neboj se, jsem Teddy. Jsem tu s tebou, vždy tu s tebou budu.'' Usmál jsem se Cítil jsem se přijemně, najednou to nebyla ruka někoho, kdo mě chce zabít, ale ruka přítele. Sevřel mi rameno: ''Neboj se, jen jsem omdlel. Někdy mi jaksi...'' zaklepal prsty na moje rameno ''...vyklouzne duše z těla. A jsem rád, že jsi nezvedl hlavu. Kdybys to, kdybys ho viděl...'' zakašlal ''Kdybys ho viděl...tak by jsi'' polkl a sevřel moje rameno ještě víc ''zemřel...když uslyšís stejné kroky vůbec se na tu obrazovku nedívej. A když, nedívej se mu do očí! On je Benny. On je silný, on tě zabije.'' uvolnil moje rameno a já jsem zvedl hlavu. Na obrazovce bylo jen zrnění. Podíval jsem se za sebe. Opravdu tam byl Teddy. Jen průsvitný a létal ve vzduchu. ''Ted-dy jsem tak rád'' usmál jsem se ''Já, můžu se tě...na něco...zeptat?'' Teddy kývnul a já jsem se nadechl: ''Co se to tady děje? Co je ta kazeta? Co-kdo jsi ty?'' Zoufale se na mně podíval: ''Já...já...jsem Ted Lawrence. Jsem tam už pět let. Od čtrnácti. Je mi devatenáct.'' Podíval jsem se mu do očí: ''Kde je...tam?'' Teddy povzdechl. V jeho očích jsem viděl, že se snažil zakrývat slzy které mu tekly. ''T-ta místnost. Ten dům. Všichni říkají Tam nebo Ten dům. Ale ne, všichni mu říkají špatně. Je to Faces house. Víš, řeknu ti, jak...jsem se já dostal tam. Já a moje kamarádka Emma, kterou jsem měl rád, jsme jednou byli u nás doma a pouštěli videa. Našli jsme video jménem Kill. Zapli jsme ho. Byla to hrůza. Nebudu ti říkat, co to bylo. Emma byla poblázněná, tikaly jí oči a vypadala jako psychopat. Vzala nůž a rozřízla si ruku. Vzala papír, na který krví načmárala 'Všichni zemřou, jako já, jako já. On přichází. Přichází. Přichází.'*, papír si vtiskla do rukou a vyskočila z okna. Z šestého patra. Ja jsem byl vyděšený. Ale nezbláznil jsem se. Křičel jsem za Emmou, brečel jsem, až mě najednou něco vtáhlo do počítače. Objevil jsem se tam a vedle mně byla Emma. Ale ležela na zemi. Nebyla mrtvá, dýchala, ale byla v bezvědomí.'' Po tváři mu stekla slza. A další. Až začal brečet.

*poznámka: Papipou: 'přichází. Přichází...he comes. ZALGO! °-_-° :D

Dal jsem mu ruku na rameno: ''To bude v pořádku.'' Řekl jsem. Přestal a smutně se usmál. Vzpomněl jsem si na Jessicu. Co když opravdu...budu jako Teddy? Stékaly mi slzy ale brečet jsem nezačal. Teddy se najednou rozplynul a já jsem spadl na zem. Zvedl jsem se a sedl si zpátky na židli. Podíval jsem se na obrazovku. Byl tam znovu záběr z té místnosti. Teddy tam ležel. A vedle něj ležela dívka. Měla zrzavé vlasy a držela Teddyho za ruku. Ze zavřených očí jí tekly slzy. Bylo mi jasné kdo to je. Emma. Najednou Teddy otevřel oči. Sevřel Emmy ruku a ta taky otevřela oči. Sedla si a plakala radostí. Teddy taky pomalu bolestivě vstal a objal ji, no, začal taky brečet. Byl jsem dojatý a brečel jsem taky opřel jsem se o ruku. Koukal jsem do stolu a slyšel jsem kroky, ty samé, jako předtím. Nedíval jsem se na obrazovku. Slyšel jsem klapání bot. Potom jsem slyšel křik, holčičí křik, zvuk, jako když někdo do něčeho vráží nůž a Teddyho pláč. Potom zase jak odchází. Bylo mi to jasné, bylo mi jasné, co se stalo, někdo zabil Emmu. Když se kroky stratily v dáli, pomalu jsem se podíval na obrazovku. Teddy ležel na zemi a brečel. Emma měla v břiše zapíchnutý nůž. ''Ne, ne, ne, ne..'' šeptal jsem a kroutil jsem hlavou. Na chvíli jsem začal přemýšlet. Odkud ten někdo přišel? Nikde nebyly dveře a byly vidět všechny zdi....až na tu vlevo. Ano. Plácl jsem se do hlavy. Určitě tam byly nějaké dveře. Přestal jsem nad tím premýšlet. Podíval jsem se na Emmu. Měla ten nůž zabodlý přímo do srdce. Díval jsem se na ni. Najednou jsem slyšel ty kroky. Ale rychlé, něco běželo přímo do místnosti. Za sekundu to tu bylo. Nestihl jsem si zakrýt oči. Do místnosti přiběhlo jakési monstrum. Bylo to bílé a mělo to všude obličeje. Na břiše to mělo obličej. Na zádech to mělo oblličej. Na nohou no mělo obličeje. Na rukou. Všude. Nemělo to vlasy. Byla to jen bílá postava s obličeji jen obličeji po celém těle. *

*poznámka: ne, ani díru do zadku to nemělo. xD

Přiběhl doprostřed místnosti a podíval se mi do očí všemi obličeji. Všechny obličeje byly smutné a zoufalé, až na ten, který byl tam kde má být. Ten se smál. Měl úsměv od ucha k uchu, i když žádné uši neměl. A trochu pootevřenou, jako by chtěl mluvit. Nemohl jsem se hýbat, nemohl jsem pohnout očima, hlavou, rukama ani nohama. Ani řvát jsem nemohl. Pomalu se to přibližovalo. Teddy se na mně podíval a šeptal: ''Ne, ne, ne, to ne, ne, ne. Prosím, prosím ne...'' potom potichu zamumlal nějaké jméno a lehl si na zem. 'To' se ke mně pořád přibliživalo a dívalo se to na mně. Když to bylo kousek od monitoru, vlastně kamery, otevřelo to pusu a promluvilo mocným hlasem: ''Já...jsem...Benny....ty....ALEX!'' ''Alexi!!!'' Slyšel jsem vykřiknout Teddyho, nádherným, normálním hlasem. Potom jsem padl do bezvědomí.

Probudil jsem se. Ležel jsem na zemi a koukal jsem se do šedého stropu. Ležel jsem u stěny, ze které padala omítka. Najednou jsem slyšel vzlykání slabý hlas ze druhé strany místnosti: ''Alexi, ne, ne, ne....'' ten hlas mi byl povědomý. Pomalu jsem otočil hlavu. V rohu seděl Teddy hlavou opřený o zeď a brečel. Pokusil jsem se promluvit a vydal jem ze sebe tichým hlasem: ''Teddy'' Teddy se otočil a najednou se usmál. ''Alexi!'' Vesele zakřičel a běžel ke mně. Měl nádherný hlas. Už nebyl skřípavý jako předtím. Byl krásný a plynulý. Jeho vlasy už nebyly černé jako černočerná tma. Byly trochu světlejší a v odrazu neznámo odkud přicházejícího světla se leskly. Ale byly pořád rozcuchané. Přiběhl ke mně. Sedl jsem si a on mě objal. ''Alexi, Alexi, ty jsi tady přišels sem.'' Stoupli jsme si a já jsem se na něj podíval: "Přišel? Já jsem sem nepřišel. Já vlastně nevím jak jsem se sem dostal.'' Trochu jsem se zasmál. Ale pořád jsem byl vyděšený, ale smál jsem se. Byl jsem smutný. Myslel jsem na Jessicu. Vůbec jsem nemyslel na mamku. Myslel jsem jenom na Jessicu. ''No...'' vytrhl mé Teddyho hlas z přemýšlení ''ale co se bude dít teď? Jsme tu zavření!'' Sedl jsem si ke zdi a přemýšlel. ''Já...'' zakýval jsem hlavou ''Co se s tebou vlastně stalo? Teda, jakto že jsi najednou takový...jiný. Lepší.'' ''Víš...'' kývnul hlavou Teddy ''To ti říct nemůžu. Ale ty to zjistíš.'' Posadil se vedle mě. ''D-dobře.'' Řekl jsem a opřel jsem si hlavu o kolena. Přemýšlel jsem. Co bude? Co se stane? Co tohle vůbec je? Co...Jessica? Nic jiného než ji jsem na mysli neměl. Zadržoval jsem slzy. Najednou jsem slyšel vrzání nělde ve vedlejší místnosti. Rozhlédnul jsem se po místnosti a uvědomil jsem si, že tu nikde nejsou dveře. Najednou se na jedné straně jedny objevily. Otevřely se dokořán. Stál v nich Benny. Tentokrát vypadal docela mile. Přesvědčivě se usmíval všemi obličeji. Pomalým krokem přišel ke mně. Natáhl ke mně ruku a řekl: ''Pojď...se mnou....Alexi...''nejdřív jsem zaváhal ale pak jem ho pomalu chytl za ruku a šel jsem za ním. Teddy mírně zakýval hlavou. Benny mě vytrhl ze dveří. Ocitli jsme se v místnosti s různými stroji a udělátky. Ohlédl jsem se za dveřmi. Už tam žádné nebyly. Benny se na mně podíval a řekl: ''Abys...mohl...patřit...k nám...musíš...se změnit.'' Zamyslel jsem se: ''No...'' řekl jsem ''ale jak?'' ''TAKHLE!'' Trhl se mnou na stůl u jednoho stroje. Začal se ďábelsky smát a spustil stroj. Začal jsem ječet. Nebudu vám popisovat, co mi to dělalo, ale bylo to příšerné.

Pokračování příště...