Anime povídky atd.

Saikō no nakama- 7

Kapitola 7.- Zlomené srdce

Od toho večera se mi zdálo,že se všichni začali chovat FAKT divně.Zen mě často naštěvoval a chtěl se mnou někam chodit.Navíc se choval ke mně "nějak příjemněji" než předtím.Bylo to tou mojí odpovědí?Nevím,jestli je má intuice správná,ale hádám,že mě Zen začal brát jako spíše přítelkyni.Což je ale problém,neboť já ho mám ráda,ale jen jako kamaráda.

Navíc se zdálo,že Teddy kromě svojí nervozity a střídavých emocí začínal mít zášť k Zenovi.Kdykoliv totiž třeba jen viděl nebo slyšel slovo: Zen,tak si začal pro sebe něco mumlat,tvářit se neštastně a většinou pak rychle zmizel s nějakou hloupou výmluvou.

Je to zvláštní,ale zrovna této chvíli mi chybí víc,než kdykoliv předtím.

Kdykoliv na něj pomyslím,srdce se mi rozbuší a tělem mi projde horký proud krve.Kdykoliv ho vidím se smát,směju se též.Jeho tvář mi vždy dodává štěstí...

Když si ale teď srovnám všechny tyto situace a pocity,neznamenalo by to,že já Teddyho...

...miluji?

"Meru,mohu dál?" slyším hlas táty,který v zápětí vstoupí do mého pokoje.Já už sice ležím v postoli a snažím se usnout,ale nějak to nejde.Musím na ně myslet...na Teddyho a Zena.Chci říct Zenovi,že ho nemiluji a Teddy mu to naopak přiznat,ale jak?

"Co se děje?Celé dny se tváříš,jako by tě něco trápilo.No tak,svěř se mi.Tátovi dokážeš přeci věřit,ne-?" zeptá se a sedne si ke mně na postel.Mezitím vezme ze země album s fotkama,které jsem tam nechala pohozené.Nechápu,jak se mohli všichni tak změnit...

"Vidím,že jsi si listovala v albu.Všichni se dost změnili,co?Zvlášť Teddy,že?Když jsem ho tenkrát potkal,skoro,jsem ho nepoznal.Teď máte zase k sobě blízko,co?" řekne a já si pomyslím:

Bohužel někdy minimálně.

"Tati,jak si to měl s první láskou?" zeptám se ho a on se podiví."Co?No,upřímně jsem svojí první lásku tvojí maminku,takže moc poznatků s láskou nemám.Jako mladý mělo ráda mnoho holek,ale já jsem je odmítal.Proč se ptáš.Neříkej,že ty a Teddy.."

Já přikývnu a dodám."Jo,ale je to jen nejspíš jednostranné.Navíc to má ještě menší problém.Zen mě totiž též miluje a no já mu nechci hold do očí říct pravdu,že chci s ním jen být kamarádka.Co mám dělat?"

Táta si povzdychne.

"No to nevím,zlatíčko.U Zena vím,že byl vždy takový a jak by reagoval,tak to si nedovedu představit.A to s Teddym..to též není jisté.Budeš muset hold spoléhat,že to nějak dobře dopadne.A teď už spát.Zítra máš velký den,tak dobrou.A neboj,vše bude v poho,slibuju.." řekne,políbí mě na čelo a pak pomalu zavřu oči a slyším jen odcházející kroky...

"Meru,všechno nejlepší!" řekne náhle mi Teddy podá kytici růží.

Byl druhý den odpoledne a Teddy se stavil do kavárny a smál se od ucha k uchu.Dokonce se i zdálo,že se i trochu červená.

"Ah děkuji ti Teddy.Ty víš moc dobře,jak miluju růže!" řeknu a plná štěstí ho obejmu. To Teddyho překvapí."Meru?!!" lekne se a já leknutím se ho pak pustím."Oh promiň,to bylo asi hodně trapné,co?" řeknu a náhle se Teddy začne dívat na stranu a začne koktat."To-to nic.Jen že ty a já,no to to...děkuju."

"Je úžasné,že už je to skoro tříčtvrtě roku,co si se vrátila a ještě k tomu ti je už 20.To se musí pořádně oslavit.Podívej se ještě do těch růží a řekni ,co tam je." pobídne mě a já se podívám a náhle se moje oči zalesknou překvapení a radostí zároveň.

"No to snad ne!Místa v restauraci Saka-Maki?"Vždyť je to jedna z nejlepších restaurací tady ve městě.Navíc si rezervaci musíš objednat minimálně 3 měsíce dopředu.Jak si je sehnal?" řeknu a Teddy se zasměje."Haha.Překvapená ,co?No něco málo jsem měl naspořené,takže si to můžu dovolit.Co říkáš na to?Jen my dva,dnes v 8 večer?" zeptá se a já s radostí pokývu."Jo!Moc ráda.Děkuju!" řeknu a jsem štastná jak blecha..."Jinak jsem se tě chtěl ještě zeptat..Šla by si když tak na školní aukci,která se koná každý rok? Moc bych tě tam chtěl vidět." zeptal se Teddy a já přikývla "Určitě!Vezmu sebou jenom rodiče a ostatní,neva?" řeknu a zakýve Teddy rukou."Vůbec." Já se tedy usměju."Tak je domluveno."...

"Přejete si?" zeptá se mě pak zaměstnanec v restauraci,když tam vejdu.Teddy tam očividně ještě nedorazil...

"Mám tady rezervaci na jména Meru Tačibana a Teddy Tomoki." oznámím a Zaměstnanec souhlasí."Prosím,tudy." řekne a dovede mě ke stolu u okna,kde byl nádherný výhlet na přístav.Na stole byly zapálené svíčky a leželo tam shampaňské.Jak romantické!Nevěděla jsem,jaký je Teddy romantik.Skoro jako Zen!

Náhle mě ale zase napadla ta myšlenka: Jak mu to říct.Dneska mu všechny hovory odmítala,ať Teddyho nefrustovaly.Byl by zázrak ,kdyby jsem se já a on potk....

"Meru?Wow,co tady děláš?A ty šaty,to jsi tu sama?" uslyším za sebou hlas a před mými očmi se objeví Zen.

"Zene?J-jak?Co tu děláš ty?Myslela jsem že máš sraz s šéfem divadla!" řeknu a on pokýve. "No ano.Máme sraz tady,ale ještě nedorazil.Máme to na sebe náhodu co?Asi máme na sebe fakt nějaké štěstí.Vlastně,proč si mi nebrala telefony? Volal jsem ti hned několikrát,ale nebrala jsi mi to."zeptá se a já ztrácím slov.

Teď byla ta pravá šance mu to říct.Nadechnu se a spustím:"Z-Zene.Promiň,ale musím ti něco nutně říct.Víš,já tě..."

"Zene?" podivím se,když mě náhle obejme a přitáhne k sobě.

"Pss.Ticho.To stačí.Jsem moc rád,že tě mám Meru.Vlastně jsem ti dlouho chtěl říct tohle:Miluju tě,Meru." řekne a já ho nemohu od sebe odstrčit.To bylo zlé.Jestli mu to neřeknu včas a Teddy nás vidí,tak..

"Meru,řekni.Miluješ mě též?" zeptá se a podívá se na mě svými hlubokýma očima.

Náhle ale přiblíží svůj obličej a než mám možnost odpovědět jeho teplé rty se dotknou mých.Byl to můj první a jediný polibek...

Avšak tento polibek byl náhle velmi rychle přerušen..

"Meru?!!" ozve se před námi.A oba se překvapeně se před sebe podíváme a spatříme překvapeného Teddyho."Proč si ty a on...a hlavně co to má znamenat?" zeptá se a náhle já teprve ztratím slov.

Vše dopadlo katastrofou..

"Protože je to moje přítelkyně?Nebo co sis myslel,Teddy?" řekne náhle Zen a Teddy se náhle strašně naštve.

Náhle se otočí ke mně. "Meru a tvá přítelkyně?!Jsi děláš srandu,ne?Že to není pravda,Meru?Co je tak úžasné na něm!Copak nechápeš,jak si pro mě důležitá?Nechci,abych zase přišel o někoho,koho mám rád." řekne a já jsem omráčená."J-já.." koktám a náhle se Teddy otočí."Zene,ať si myslíš,co chceš,tak pro tebe je až moc dobrá.Ale ať je po vašem.Když to tak Meru chce, ať to dělá podle sebe.Sbohem."  řekne a rozběhne se ven.

"Teddy!" volám za ním a chci se za ním rozběhnut,ale chytně mě za zápěstí Zen.

"Jen ho nech.Je to jen dítě." řekne a já se otočím a vytrhnu mu ruku,

"Zene,vše jsi si vzal špatně.Víš,já tě nemiluji.Promiň,ale musím to říct.Chci abychom byli jen přátelé.Asi to ode mně je kruté,že to říkám až teď,ale bála jsem se.Takže promiň a teď mě omluv...Teddy!" řeknu mu do očí,chvíli se dívám na jeho překvapený obličej a pak se rozběhnu za Teddym...

Vše skončilo mnohem hůř,než jsem si doteď pomyslela..

"To je zlé..Už ho nikdo neviděl celý týden.Myslíte,že je v poho?" zeptá se Hikaru.Já,Luciel,Hikaru a Zen sedíme v kavárně a přemýšlíme.Teddyho jsem od té noci neviděla a ostatní členové party taky ne.Všichni jsme o něj měli strach.

"Snažím se mu dovolat,ale nebere to.To nevěstí nic dobrého."řekne Luciel a típne hovor.

Zen se tváří též hodně starostlivě.Po tom poprasku se zdál mnohem pochmurnější.Měla jsem jsem pravdu.Asi jsem ho fakt zranila.I když se trochu zdálo,že to nebere tak hrozně.Koneckonců jsme byli furt kamarádi.Ale jak to vzal Teddy,tak nevím...

A však teoricky vzato,nežárlil Teddy na Zena? Protože by to mohlo hodně vysvětlovat jeho divné chování.

Náhle se ozve zvuk  Lucielova mobilu,ohlašující příchozí zprávu."Od koho je?" zeptá se Zen a Luciel překvapeně řekne:"Od Teddyho" Všichni zpozorníme."Tak si to rychle přečti a řekni co tam je!" řeknu a Luciel tak udělá.Co se honilo Teddymu hlavou?

Bože...řekni,že je v pořádku!

Náhle se Luciel při pohledu na displej svého mobilu zděsí."To snad nemyslí vážně.." zarazí se a pak se podívá na nás: "Lidi,podle toho co se tu píše,chce Teddy spáchat sebevraždu...

Takže,se Meru sice vymáčkla a dala si zpětný friendzone se Zenem,ale co Teddy?No,nebojte.Nebudu sice spoiler,ale parta bude furt pohromady.Takže zase za týden!

Ukázka na další díl!

" Víš,bolí to.Někdo,kdo je pro mě nejdůležitější osobou mojí vinou už nežije a k tomu ty..víš jak to myslím."...

"Teddy,myslím že nejsi sám...Pro tebe tady budu vždy.Nebo si myslíš,že by to tak Mona nebrala?"

"Už ani krok!Nebo ji zabiju!" říká ten muž a pevně mě svírá kolem krku..a vtom náhle se objeví něčí obrys stínu..."

+4

Příběhy a povídky

Autor: nika 12   |   Publikováno: 16.10.2016   |   Zobrazeno: 1115x