Video se načítá

Anime povídky atd.

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Mayu a Ai - 2

Nedělám si starosti s tím co jsem já ,nýbrž kdo jsi ty. Jsi ten do koho sebe zamiluji?Jsi zlý člověk,co mi ublíží?Jsi někdo, kdo mě bude ochraňovat?Jsi moje rodina?Jsi ten o koho příjdu.Jsi ten, co mi vezme život? Jsi můj přítel nebo nepřítel? Jsi..kdo vlastně jsi?

Začalo zvonit na oběd a všichni se začali zvedat a odcházet ze třídy.Ai však zůstala sedět vedle mě a culila se na mě od ucha k uchu. "Co je? Nemáš jít náhodou na oběd?" odbyla jsem ji a očekávala jsem,že mě poslechne a zmizí.Ona však neodešla.Vlastne se ani nepohnula z místa."Myslela jsem,že bych šla s tebou." řekla Ai. "Tak to ne, nemusím za mnou se plazit.Už tak mám mnoho malérů s tím,nemusím trávit čas s někým jako jsi ty." řekla jsem a vstala a vyšla ke dveřím.Tam jsem se však otočila.Ai seděla na židli a dívala se mi do očí."Proč nejdeš?" zeptala jsem se jí a ona mi odpověděla "No,protože ani nevím ve které části školy jsem, natož kde je jídelna." Sakra! To mi vypadlo.

Mávnu jí tedy rukou na znamení,že ji tam vezmu.Ona se celá rozzáří jak vánoční stromeček a řekne "Děkuji, ehm..Zelenovlásko?" To mě docela vytočí ale za chvíli jsem zase klidná. "Takže ty ji Ai,pokud se nemýlím." začnu rozhovor. "Ano, to jsem.A jak se jmenuješ ty?" zeptá se a já se nadechnu a s výdechem povím "Mayu". "Mayu?", zamyslí se Ai a na to pak odpoví: "Mayu znamená pravda a něžnost pokud se nemýlím.Ráda tě poznávám Mayu." Hmm.Pravda a něžnost? Nevím jestli se tato dvě slova hodí na mě.

"A kde vlastně bydlíš Mayu?" zeptá se mě Ai na obědě.Té holky mám pomalu plné zuby.Za těch 10 minut,co jsme sešli do jídelny a sedli jsme si k poslednímu volnému stolu, se mě zeptala snad na víc než 1000 otázek.

S plnou pusou zamumlám odpověd. "Wow! Tak to bydlíme blízko sebe. Mohly bychom takhle chodit spolu do školy a zase domů.." rozplývala se Ai ale její snění jsem zatrhla slovy "Ani náhodou.Copak jsi si nevšimla,že už takhle na sebe upoutáváme více pozornosti,než je normální.Ještě tak s tebou chodit do školy!" Vstanu od stolu a odejdu směrem do třídy. Čekám,že teď jsem tomu kamarádíčkování vážne zatrhla, ale za jsem se mýlila..

Ai mě pronásledovala všude kam jsem šla.Dokonce i na WC! V tělocviku musela být se mnou ve dvojici a ona byla celá šťastná.Já však ne.Po poslední hodině tělocviku,po které jsme měli jít domů, jsem slyšela šeptat si holky v šatně: "Ach ta zelenovláska! Vsaď se ,že tu chudinku vydírá aby se s ní bavila.Prý s ní musela i obědvat.Fůj! I prase jí stylověji jak ona.Holky, zítra tu chudinku Ai vezmeme někam pryč od té ošklivky..." Víc jsem nechtěla slyšet.

Vykročila jsem rychlým krokem ze školy.Ai tam čekala. "Ah,tady jsi Mayu! Vím,že si s tím nesouhlasila,ale mohly bychom spolu jít domů?" Nechtělo se mi odpovídat.Cítila jsem se mizerně. Vykročila jsem směrem domů a Ai vykročila taky. "Mayu?" zeptala se ,ale já začala zrychlovat."Stalo se něco?" Mlč! Cítím,že začínám brečet a ještě zrychlím."Co se stalo, řekni mi to Mayu!" ptá se mě Ai,která taky zrychluje. V tom momentě mi už stékají prameny slz a v hlavě se zase ozývají hlasy spolužaček: I prase jí stylověji jak ona.Ošklivka,Vydírá jí..

Mlčte! Mlčte všichni! Začnu utíkat a Ai za mnou něco křičí, ale já ji neposlouchám.Hlasy se mi už v hlavě doslova křičí a já vbíhám na cestu.Chtěla bych,abych mohla zmizet.Zmizet z totoho světa a objevit se v nějakém neznámém,přesně takoý jako v knížkách,které jsem četla.Ve světě, kde mohu žít..

Najednou uslyším hlas Ai která do mě strčí se slovy "Bacha!" Rychle se otočím.Vedle mě je řítící se auto.Rychle zavřu oči.Už slyším jen skřípění brzd a křik....

(Konec 2. dílu)