HryProDivky.cz
Anime povídky atd.
Alenčin soud (úvod)
Všechno to začalo velmi nečekaně.Ta šperkovnice,kočka Šklíba,soud.Bylo to,jako bych se dostala do nějakého snu.Nikdy jsem nepomyslela,že mi ten den změní celý můj život...Ale měla bych začít od začátku...
"Takže,to je asi vše,co potřebuji nakoupit.."mumlám si pro sebe,když procházím klidnou chůzí kolem aleje růzdných obchodů,které obklopovaly celou zdejší ulici.Bylo zrovna 5 odpoledne,ale slunce pražilo pořád stejně silně,jako dopoledne.Člověk by v takovém hicu trávil nejvíce času doma ve stínu a nešel nakupovat,jako já.
"Huh?" upotá něco moji pozornost a zastavím se.Vedle mě je obchod,kde ve vitríně ležely přenádherné skleněné sošky,vázy a jiné věci ze skla.Prostě takové věci,na které mám slabost.Že bych šla dovnitř? Slunce se mi opírá o záda,a tak vstoupím do chladného obchodu,který voněl po liliích.
"Wow!" užasnu nad regály napěchovanými všerůzdnými okouzlujícími věcičkami,které jsem jaktěživ neviděla.Byla zde skleněná zrcadla posetá barevnými kamínky,stojany z rudo-zlatéto skla,baletka velká jako palec,kytka z čirého skla,cukřenka ve tvaru jablka a mnoho dalšího.Navíc k tomu to ostré sluneční paprsky,které procházeli oknem,doslova osvětlovalo celou místnost.Bylo to nádherné.Ale nejvíc mě upoutala šperkovnice,na které byl velký rudý drahokam ve tvaru srdce.Všechno zde bylo pěkné jenže tohle mě úplně očarovalo.Každý kamínek odrážel jinou barvu a ten sametový potah...Nikde však nebyla cenovka.To je snad jen na obdiv?
Opatrně vezmu šperkovnici do rukou a začnu si prohlížet drahokam na víku šperkovnice.Moje oči neviděli nic krásnějšího..když v tom se stane něco,co jsem nečekala.Moje nohy při prvních krocích s šperkovnicí narazí o sebe,já ztrácím rovnováhu a padám společně sšperkovnicí,kde se při dopadu drahokam roztříští na tisíce kousků."Co jsem to udělala!" vyděsím se a všimnu si stínu osoby,která stojí za mnou.Bez ohlédnutí se začnu omlouvat:"Já se tak hrozně omlouvám.Zaplatím to!" a až pak si prohlídnu prodavače.Byl to muž,který měl na sobě kočku vyhlížející kápi,která mu schovávala tvář."Děkuji ti." řekne a nevěřícně zírám."Proč mi děkuješ?Vždyť jsem to byla já,kdo ji rozbil." Nemohu jen tak odejít a nechat tu rozbitou šperkonici."Kolik vlastně stojí.Nech mi ji si koupit."zeptám se a prodavač se usměje."Za to,co jsi udělala ,ti ji nechám.Jen si ji vezmi." Nechápu sice,o čem mluví ale spokojeně přikývnu a dám šperkovnici do tašky a vyjdu z obchodu směr domů..
A tak,když jsem se vrátila domů...
"Uáh" zívnu a pomalu vykládávám poslední věci z tašek.Nakonec vytáhnu šperkovnici.Sednu si na postel a znovu si ji prohlížím..Co je na ní tak vzláštního?A jato,že jsem ji jen tak najednou rozbila?Oči se mi ale pomalu klížila a já tedy odložila šperkovnici na stolek a sama lehla do postele.To byl teda den..Chvíli ještě přemýšlím o šperkovnici a o divném prodavači,než se moje víčka pevně zavřou a mě se začal zdát divný sen,když v tom..
To všechno teprve začalo...
Náhle otevřu oči a spatřím,že nejsem ve svém pokoji ale někde úplně jinde."Kde to jsem?To je soudní síň?" zmateně se koukám kolem sebe.Nade mnou ,na vysokém podstavci,seděla na trůně ve tvaru srdce žena,kterou jsem nikdy dřív neviděla."Co?Co u všech čertů dělám na podobném místě?" začnu vyšilovat,když v tom žena ke mně promluví hlasem,který zněl velmi naštvaně a důstojně."Jak jses opovážila zničit moje srdce,Alenko? Za to tě odsuzuji k SMRTI!"Vyděšeně zírám."K-kdo je Alenka?Počkat!To myslíte mě?"Moje srdce se chvěje strachem,když žena ukázala prstem na mě a zvolala."Kardinále Cardio,setněte obžalované hlavu." Muž,který byl oblečen do brnění s černým srdcem na hrudi se poklonil."Jistě výsosti." a spolu mě s dalšími muži popadli a odvekli ke gilotině,která stála opodál.Tohle není sen,nýbrž noční můra! "Ne!Zastavte to!Nechte mě jít.Nic jsem neudělala!"křičím a snažím se vykroutit oboum mužům.Žena se tvářila překvapeně."Neříkej mi že nevíš o svých činech,kterými se odsuzuješ na smrt.Protože to si byla TY,kdo rozbila moje srdce.Jakmile ses ho dotkla,rozbilo se na tisíc kousků a to tvojí vinou."
Vtom mi to svitne.Ona myslí ten drahokam?V tom momentě mi došla slova a žena se usmála."Už sis vzpoměla?Nuže,za to,že si mi ho zničila zaplatíš tedy svým životem.Nuže,stráže.."rozkáže a kardinál Cardia už chystá povel a já koutkem oka se podívám na ostrou břitvu gilotiny.Tohle nemůže být sen!Strachem je zavřu a čekám na smrt,když někdo vykřikne:"Zadržte!"
Otevřu oči.Co se stalo?Přede mnou stojí muž,kterého jsem už viděla.Byl to onen prodavač,co byl v tom obchodě se sklem."Co chceš,kočko Šklíbo?A varuji tě,cokoliv vypustíš z tvých úst bude mít dopad na tuhle obžalovanou" zeptá se žena a Šklíba řekně:"Jak víte vaše Výsosti,vaše srdce bylo zničeno,avšak bych byl radši,kdyby tato dívka dostala druhou šanci.Co kdyby zkusila vytvořit nové srdce?Je mladá a k tomu žena.Jen ženy dokážou vytvořit srdce.Jak tragické ale pravdivé." při těch slovech se královně rozsvítily oči."Ty myslíš,že ona dokáže vytvořit srdce?"zeptala se a koška Šklíba odpověděl."Koneckonců srdce je drahokam který je vytvořen čistou a pravou láskou.Takže zde vidím možnost.Ale pokud by to nedokázala,můžete ji klidně zabít.Věřím v tom,že v určitém časouvém rozpětí by to mohla dokázat.Stačilo by vybrat pár potencionálních mladíku a srdce by bylo vaše!" Královna se zamyslela a pak řekla."Nuže dobrá.Alenko,tím to máš JEDEN MĚSÍC života.Pokud do té doby vytvoříš srdce a dáš mi ho,nechám tě jít."
Nenacházela jsem slov."A-ale,já nevím jak!" Královna se usmála."Je to jednoduché!Pošlu do tvého světa pět mladíků a s jedním z nich vytvoř srdce." "Počkat,co?!" nechápu,ale královna mluvila dál:"Není to dobrý.Máš docela štestí.Většinou nejsem tak tolerantní.A pokud by si při tvorbě srdce zklamala,ještě téhož dne bude tvoje hlava odseknuta od těla.Rozumíš?"Tohle bylo šílené.Vůbec se mi to nelíbilo,ale ve stachu o svůj život,jsem mlčela.Aspoň jsem teď v bezpečí...Najedno se však něco bílého blesklo.Co?! Pak příjde tma a já se s trhutím proberu..
"Mmm.Kde jsem teď?" řeknu a všimnu si,že jsem zpět ve svém pokoji.Díku bohu to byl jen sen...Říše Divů,soudní síň,královna,kočka Šklíba...a srdce...Všechno to bylo jeden hrozný sen.S radostí si oddychnu,když vtom se někdo ozve."Konečne jsi se probrala.Čekat na tebe,až se probudíš,bylo unavující."Celá se vyděsím.Až teď jsem si všimla,že kolem mé postele stojí pět mladíků.Takže to nebyl sen?!Jeden z mužů,který vypadal jako nějaký princ vypadal,jako by se o mě strachoval."To mi láme srdce,když vidím,že tak roztomilá dívka jako ty musela být v soudní síni srdcové královny."Druhý mladík,který měl zelené vlasy se usmál."To si celý ty,Sakuto.Musíš se hned o každého strachovat.Někdy si říkám,proč jsem tvůj partner."
Pak ale vešli na scénu další kluk,který se opřel o dalšího kluka,který vypadal velmi unaveně."Promiň,Alenko.Nechtěli jsme tě takhle vyděsit.Myslím tím,že se znenadání objeví kolem tebe pět cizích mladíků bez jakéhokoliv oznámení či pozvání."řekl kluk,který měl na hlavě velký klobouk."Uh,um..máš pravdu."řeknu a v duchu souhlasím.Kluk,který napůl spal,dodal."Hm,jinak to je poprvé,co vidím Alenku." Nemám ponětí,co tím myslel."Je tu něco špatně?" zeptám se a muž s kloboukem se usmál."Nic,jen jsem nedokázal uvěřit,že nekdo tak NÁDHERNÝ a ROZTOMILÝ existuje." řekne a já cítím,jak rudnu.Poté se otočí na ospalého kluka."Hej,Ashi,nemyslíš si totéž?"Kluk zvedne zrak a řekne."Co?Hm...jo." Kluk s kloboukem se začal smát."Ten náš Ash!Hahaha!" Já se opatrně zeptám."Jestli rozumím,tak tohle je Ash a ty jsi kdo?" On se na mě podívá a řekne:"Oh promiň,že jsem se nepředstavil.Já jsem Mad,ten v tom bílém je prin z Gardenie,Sakuto.Ten zelenovlasý je Bill,princ z Normandie a tamten co stojí u okna je Joker." teprv teď si všimnu,že u okna stojí další kluk.
"Takže abych si to ujasnila.Ty jsi Mad a tohle jsou Joker,Ash,Bill a princ Sakuto?"řeknu a Bill zesmutní."Proč říkáš Sakutovi princi a mě ne?" To mě vyvede z míry."No,ehm,on na to tak vypadá." a všichni se začnou kromě Ash a Jokera smát."Haha!Alice,ty jsi teda vtipné děvče." řekne Mad a já se pak zeptám nejistě:"Já jsem vtipná?" A Mad přikyvoval."Ano,ano!Jsi velice živé,vtipné děvče a ktomu milá a...doufám že si užijeme mnoho srandy ten měsíc."Přikývnu "Dobře..".Proč mi vlastně všichni říkají Alenka? "Hej." zavolá pak na mě od okna Joker,který se svým kameným obličejem díval do mých očí. "Řekni svoje jméno."řekl a já chvíli mlčela.Co?"No..asi Alenka?"řeknu ale on zavrtí hlavou."Já myslím tvoje pravé jméno." Moje jméno?"Já..já jsem Michiko Akamaru."řeknu a on zopakuje."Takže jsi Michiko." Mad se celý rozzáří:"Nádherné jméno pro nádherné děvče.Je mnohem lepší než Alenka."Já se pak zeptám:"Ehm,Made,chci se na něco zeptat.Proč mi vlastně říkáte Alenka?" on se podrbe na hlave a řekne."No,původně Alenka je návštěvník který se dostane do Říše divů z jiného světa.Ale nejspíš jsme i my takové Alenky,ne?" Pak se ozval Ash,který do té doby spal."To je hluku.Tady není moc možností spát." Sakuto pak dodal."Vlastně bych ti měl vlastně vysvětlit cestování do Říše divů." To mě zaujme."Cestování?" a přikývne."Vždycky ,když usneš v tomto světě,se dokážeš ve snu dostat do Říše divů,avšak cokoliv e ti stane tam,stane se i zde.Takže,pokud by si neudělala to srdce a umřela si,umřeš i v tomto světě."To mě vyděsí.
Pak se však ptám dál."Jinak,potkala jsem někoho,kdo si říká kočka Šklíba.Kdo to vlastně je?"Pokud tohle nebyl sen,tak i tn prodavač musel existovat."Kočka Šklíba?Ten chlap..nikdy člověk neví,kde a kdy se zjeví. Je jak stín."řekl Bill a Sakoto souhlasil"Máš pravdu.Nikdy nezůstane na jednom místě."Ash se dal taky do řeči:"Nevím,jestli je nebezpečný ale rozhodně je tajemný." Mad však změnil téma:"No,ale tak či onak tu s tebou budeme do konce toho dne,kdy vyprší jedne měsíc.Tak se neboj ano?"
Oh bože,tohle bude teda měsíc!A proč vlastně potřebuje královna to srdce?Hlavou mi procházelo tolik otáze,na které bych chtěla odpověď avšak vše bylo utajené...
A tak vše začalo...
konec úvodu (o kom z kluků bude příběh zvážím, ale klidně napište,kdo je vám nejatraktivnější)
