HryProDivky.cz
Až moc odvážná #1
Narodila jsem se 13.dubna jako prvorozená dcera Olze Washingdoské z Old Yorku a Eduardovi Ketskému z Lontýna. Pojmenovali mě Ria. Řekla bych vám toho víc ale to je všechno co vím o mé minulosti. Ani nevím proč ale nic co je starší než 5 let si nepamatuji. Matky i otce jsem se ptala na spoustu věcí ohledně minulosti, třeba na to proč mám na svém levém prsteníčku ten nádherný zlatý prsten s tím obřím diamantem. Ti mě vždy odbili heslem: „Nekoukej na minulost, žij přítomností“. Nic víc. Holky říkaly, že prsten na levém prsteníčku znamená, že jsem s někým zasnoubená. Což nedává smysl. Já jsem se přece s nikým nezasnoubila!
Brzy mám 13. narozeniny a moc se těším. Budu mít tu největší oslavu, kterou kdy město vidělo. Což je divné. Proč budu mít zrovna na třinácté narozeniny tak velkou oslavu. Někde jsem slyšela, že ta oslava má stát asi 50 000 Katiu (asi 100 000 Kč). Proč by někdo dával za oslavu tolik peněz? Otec se ještě k tomu rozhodl, že pozve celé město. Tedy to dal spíše jako povinnost na oslavu dorazit. Chudším občanům dal peníze na to, aby si mohli pořídit slušné šaty a všichni občané musí navštívit kurz slušného chování. Na oslavě bude vystupovat spousty významných i méně významných lidí. Jídlo samozřejmě nesmí chybět. Chlebíčky, jednohubky, sendviče, tatarák, všechny druhy sýrů na které si jen vzpomenete, sushi, slanina, šunka, těstovinový salát, mořské plody, třinácti patrový dort, koláčky, vdolky, buchty, perníčky a to je jenom pult s jídlem navíc. Na večeři ta toho bude mnohem víc. Něco kolem 14ti chodů. Není to šílené?! Navíc má přijet někdo výjimečný. Někdo kvůli komu je to taková paráda.
Ačkoliv jsou toto jen drby co jsem slyšela od služebnictva a od měšťanů tak z toho mám tak trochu strach a hrůzu....
Komentáře
Just Emma
(✎ Svet kreslenia a maľova...)
Vyzerá to super! Má to zaujímavý nápad, ale myslím, že tomu niečo chýba.
Má to pekný úvod, také predstavenie. Jadro to má celkom dobré, ale jaksi tomu chýba záver. Veta, alebo viac viet, ktorými by si túto časť zakončila. Nejaké záverečné pocity, niečo, čo má pokračovať, alebo niečo také, dúfam, že ma chápeš.
Podľa mňa to je na jeden článok trochu krátke, bolo by super, keby si to písala trochu dlhšie a veci viac rozpisovala. Pridávať prídavné mená, vedieť sa vžiť do situácie, opisovať pachy, vône, farby, vzhľad a podobne, to sú veci ktoré robia z dobrého príbehu úžasný!
Tiež mi trochu príde, že je tam pár zbytočných viet, ktoré by sa dali nahradiť nejakou zaujímavosťou alebo pocitom, napr. ''Není to šílené?!''.
Veľmi neviem prísť na to, či je to epika alebo lyrika.
Dúfam, že si moje rady vezmeš k srdcu, samozrejme, je to len môj názor, nemusíš sa tým riadiť alebo ma poslúchať a tak, len sa ti snažím pomôcť.
Každopádne, teším sa na ďalšiu časť!