HryProDivky.cz
7 - pan Pediian otravuje
Šla jsem za ní a pak zpět, ale nakonec nás pobíhání přestalo Bavit.
„Nepůjdeme už na zahradu?“ zeptala jsem se. „No tak dobře.“ pokrčila rameny Jijoplaska. „stejně nevím co tady dělat, tak doma třeba na něco přijdem.“ Šly jsme tedy domů, ale jen pár metrů před plotem se nám do cesty připletl nějaký člověk ve skafandru a povídá„ Dobraučký denieček. Jsam ja pan pedían z divozemie a přinesu vám velikého bohatstia!“ „Víš co“ odsekla jsem. „MY žádný tvoje podfuky nechcem!!!!!“ „gdíbi jsete si to rozměsilali tak piíšte či volajte. Jsem Jouza Pedían, psáno pediian z divnozemě. A cenětte sij tohó že jsam s vama mlouval vašom jaziko. “ „Tak ještě jednou a naposledy!“ řekla jsem. „Nechceme tvoje hloupé nabídky.“ „A z divnozemě nejsi, protože nic takovího neexistuje!“ dodala Jijoplaska. (Já si to taky myslela, ale příliš jsem se v tom nevyznala, takže jsem mu to neřekla).
Jenže tím jsme Pediiana rozzuřily. „Tak to jste teda hloupý! Já vám ukážu vy protivný cimpernády! A opovažte se-“ Ale nemohl dopovědět, protože mu Jijoplaska skočila do řeči. „Není žádný důvod na nás řvát jak rozzuřený krajích chleba pane troubo. A mimochodem jste se sám prozradil, neboť v rozčilení mluvíš normálně. “
Pan pediian ještě chvíli zuřil, ale potom řekl: „Tak dobře. Když myslíte...“ vzal obří větrák, zapl ho, a náhle se byla obří vychřice. Rozkývala se tráva, ale my pevně zaryly prsty do hlíny. (Za plotem nic nerostlo). Jijoplaska se zamyslela a řekla: „Čím se ten větrák asi pohání?“ jenže pediian měl dobrý sluch a tak odpověděl, jenže ve větru tomu bylo špatně rozumět »no to ne....í..... ........ce kaž.......ý, je t........ ..........ms..ý, ale je ....o seme...o .....mu, v dne....í době Sk……o nese.....lné………« ale víc už jsme neslyšeli. Plížily jsme se co nejblíž, prsty zarývaly do země, aby jsme lépe slyšely, a v té chvíli jsme se nepořádně chytly, a vítr nás odnesl kdoví kam…
