♥♥♥

Povídka - Jenom sen?

Ahojky!!!

Vždycky jsem chtěla zkusit napsat nějakou povídku, ale říkala jsem si, že to neumím atd...Ale chtěla jsem to zkusit, tak jsem to zkusila!! Ale vážně nevim jestli se vám to bude líbit..Bylo by to na kapitoly..Nebudu vám říkat o čem to bude, protože to můžu kdykoliv změnit xD Ale bude to fantasy, v tom vás ujišťuji ;D Nemám to ještě moc promyšlené xD Tady je první kapitola, pokud se bude líbit, tak bude pokračovat a pokud ne (a s tím počítám :D) tak to pokračovat nebude! V téhle kapitole zatím o nic nejde, ale to je jasné když je první, teda většinou bývají ty první kapitoly takové jakoby úvodní ne? xD  :D A ocením klidně i od těch, co povídky píšou, aby mi nějak poradili, takže se nebojte, budu jenom ráda! Moc ráda!  :) 

Povídka se jmenuje "Jenom sen?" Ehm jiný název jsem nevymyslela a nechtělo se mi dlouho přemýšlet xD 

Tak snad vás to neunudí k smrti ;) :'D Ale nedivila bych se :/ 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Probudím se kolem deváté ráno. První co udělám je, že se jdu podívat na svůj balkón. Dnes bude určitě příjemný den, slunce je už teď v plném proudu a na nebi není jediný mráček. Po chvíli stání na balkóně a pozorování okolí si uvědomím, že zde stojím jen v tričku a spodním prádle. A ačkoliv bydlíme ve vesnici, kde není tolik lidí, uvědomím si, že k našemu domu přijíždí nějaké auto, pravděpodobně na návštěvu za rodiči. Pro jistotu už z balkonu zmiznu a mířím do koupelny. Opláchnu si obličej a vyčistím si zuby. Pak si na sebe natáhnu kraťasy, ale jdu si zase lehnout s notebookem v ruce. Dnes pujdu ven až s Macy a Paulou. Domluvily jsme se, že se půjdeme projít. 

 Po obědě se mi jako vždy chtělo spát. V tomhle jsem někdy jako miminko. Taky jsem si chtěla jít ještě lehnout, ale když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že je půl jedné odpoledne, to znamená, že zase nebudu stíhat, jako vždy. S holkami jsme se domluvily, že se setkáme v jednu před našim domem. Aspoň že tak, sice budou muset čekat, ale aspoň to bude u nás a mezitím, co se budu chystat, si budeme moci povídat. 

 Přišla jsem do pokoje a nemohla jsem se rozhodnout, co si obléci, nakonec jsem se rozhodla pro kraťasy s vyšším pasem a do nich si zakasala světle modré tílko. Potom jsem se rychle nalíčila, takže trocha make-upu a řasenka, možná je zbytečné se líčit, stačila by jen řasenka, ale cítím se líp, když nějaký make-up na obličeji mám, sama nevím proč. Pak jsem si učesala své do půlky zad dlouhé blond vlasy a zjistila, že stíhám naprosto v pohodě. Proto jsem si na chvili sedla a podívala se na notebook. Po chvíli jsem si obula boty a vyrazila ven, ale než jsem zabouchla dveře, rozloučila jsem se s rodiči. 

 Paula a Macy už na mě čekaly. "Jdeš zase pozdě," řekla Paula. "Nejdu!" Opáčila jsem, ale když jsem se podívala na svůj mobil, vážně bylo už několik minut po jedné. Jak jsem to dokázala? Pomyslela jsem si. "Tak kam půjdeme?" Zeptala jsem se holek. "Nevím, někde kolem potoka do lesa?" Navrhla Macy. Když jsme s Paulou souhlasily, vrátily jsme se po naši kamenité cestě zpátky k domu, odkud jsme kolem dvorku šly směrem k potoku, který se nachází blízko našeho domu. 

 Ze začátku jsme jen mlčely, ne že bychom na sebe byla naštvané nebo něco, ale občas nám trvá, než se rozkecáme, ale když už se rozkecáme, je občas težké nás zastavit. Nakonec se mě Paula zeptala: "Vanesso, přinesla si mi konečně tu gumičku?" Achjo ta její gumička, před týdnem u nás holky spaly a Paula si u mě nechala svou oblíbenou gumičku. A já ji celý týden slibuji, že jí ji přinesu, ale ještě jsem to neudělala. "No...Zase jsem ji zapomněla, měla jsi to říct, když jsme byly ještě blízko domu," výmluvně jsem se usmívala. "Já tě asi něčím přetáhnu," smála se, ale nedivila bych se, kdyby to vážně udělala, protože to neví, že já tu gumičku ztratila."No jo no, tak možná příště," zasmála jsem se, "možná" jsem řekla schválně, protože vím, že už svou gumičku asi nikdy neuvidí. Ale ona to vědět nemusí. Vlastně nevím, proč řeším takovou blbost jako je gumička. Asi proto, že když mi kdysi na základce jedna holka mou oblíbenou gumičku ztratila, vadilo mi to. 

 Potom nám Macy začala vyprávět, jak si do noci psala s jedním klukem, který se ji líbí, nebo spíše líbil a jak ji naštval. Celou dobu to totiž vypadalo, že i ona se líbí mu. Ale včera zjistila, že začal chodit s Tammy. Jako zákryt mu pak Macy říkala, že by jim jejich vztah stejně nevydržel, protože on rád čte knihy. Samozřejmě to ale myslela z legrace a vztah s Tammy mu přeje. 

 Smály jsme se a procházely, z ničeho nic se ale zatáhla obloha.. Začal foukat celkem silný vítr. "Co to má být?" Zeptala se nechápavě Paula. "Nevim, je to divné," řekla Macy a malinko se uchechtla, i když to říkala spíše nechápavě. Podívala jsem se na nebe, bylo úplně zataženo a začalo pršet. " Nepůjdeme radši domu?" Zeptala se Paula. Nestihly jsme ani odpovědět, když nejednou začalo hřmít a lítat blesky. Ani jedna jsme neměly rády bouřku a tak jsme se na sebe vylekaně podívaly a namířily si to zpátky k nám. Ale vítr začal být silnější a silnější. Bylo težké proti němu běžet. Dívala jsem se na holky, které se taky marně snažily proti větru a dešti dostat zpátky domů.

Najednou ale Macy zmizela, zvedl se silný vítr, vypadal skoro až magický...Jako by ji odneslo tornádo, které ale taky rychle zmizelo. Paula se na mě vyděšeně podívala, její pohled jsem opětovala. Potom ale stejným způsobem zmizela i ona. 

Nevěděla jsem, co se to děje.  Co to má být? Ony zmizely, vážně zmizely! Mám halucinace! Nebo je to sen!? V hlavě jsem křičela, ale je taky dost možné, že jsem křičela i zvenčí. Když vám lidi jen tak bezdůvodně zmizí před očima, komu by se to zdálo normální? V tu chvíli jsem si myslela, že to je jen sen a já zrovna teď spím. Ale najednou se kolem mě ovinul vítr, cítila jsem ho kolem sebe až moc dobře a najednou jsem nic neviděla a necítila. 

+9

Příběhy a povídky

Autor: teris204   |   Publikováno: 22.03.2016   |   Zobrazeno: 1097x