HryProDivky.cz
Můj příběh je tu!
Ahoj holky, mám tady ten příběh který jsem chtěla napsat. Pěkné počtení! (jestli se bude líbit, díky za plus!)
Ingrid a její příběh
Tento příběh se odehrává v lese. Bude o tom jak … No to vám raději prozrazovat nebudu! Ale začneme tímhle … Takže byla jedna dívka Ingrid, která žila v lese. Nikdy neviděla člověka, i když vlastně člověkem byla. Jen si to neuvědomovala. Nikdy nemyslela na nic jiného, než na to jak přežít a také myslela na svoje kamarády zvířata. Byla překrásná.
Jednou, když zrovna sbírala lesní jahody, uslyšela zvuk. Tenhle neznala … Schovala se do houští a dívala se, co bude dál. Najednou uviděla, jak po lese jel muž na koni. Nevydala ani hlásku, ale přece jen šlápla na větvičku, která zapraskala. Muž se otočil a teprve potom poznala jak je krásný. Jak tak vykukovala, muž si jí všiml a byl ohromen její krásou. Nastalo ticho. Ingrid chtěla utéct a tak běžela, co jí nohy stačily. Muž seskočil z koně a šel rychlým krokem za ní. Najednou se Ingrid ocitla ve slepé uličce a muž ji dohonil. Chvíli se na sebe němě dívali, ale potom Ingrid řekla: „ Co po mně chceš?“. Muž se zarazil a řekl „ Kdo jsi? “. Ingrid se začala bát a vzala rychle do ruky svou dýku. Muž zvedl ruce a Ingrid řekla: „ Kdo jsi a co po mě chceš?“. Muž odpověděl: „ Jsem Viktor, princ z blízkého království a jel jsem lesem a … „ A co?!“ řekla již rozzuřená Ingrid. „ Lo-lo-lovil jsem zvěř a narazil jsem na vás.“ řekl vystrašeně Viktor. Ingrid se pomalu uklidňovala a najednou Viktor řekl: „No, tak já už asi půjdu, no a mějte se!“ a odešel. Ingrid se vrátila domů (tedy do svého příbytku v jeskyni) a hlavou se jí honilo tisíce myšlenek. Co po ní ten Viktor chtěl? Proč šel za ní? No zkrátka stále myslela jenom na tohle. Schylovalo se k večeru a Ingrid šla spát. Lože měla ze slámy.
Brzy zrána se probudila. Slunce bylo ještě pod obzorem. Když vstala, uviděla u své „postele“ kytici. Byla hrozně udivená, nemohla se vzpamatovat. A potom si vzpomněla na včerejšek. „Viktor….?“ řekla. Těm tisícům otázek přibylo ještě dalších tisíc. Po tom, co se vzpamatovala, si řekla, že se půjde uklidnit do svého lesa. Jak tak šla, uslyšela šramot, a jak víme, taková lesní dívenka dokáže šramot pěkně rozeznat. Nejdříve si myslela, že je to jen nějaký zajíc, který si poranil tlapku. Když ale přišla blíž, nějak se jí to nezdálo a hodila do toho křoví malý kámen, aby se přesvědčila, co tam je. Najednou se ozval tichý výkřik. Šla blíž a blíž a tu spatřila Viktora. Byla úžasem bez sebe a omdlela. Viktor jí vzal do náručí a odnesl jí do svého zámku. Když se probudila, s pomocí doktorů samozřejmě, tak ležela v krásné zlaté posteli, a nad ní stál Viktor. „Viktore?“ řekla udiveně. „Co tu dělám?“ už trochu zakřičela. Viktor jí řekl o tom, jak omdlela a tak se o ni chtěl postarat. Ingrid se divila všemu, co slyšela a neustále se ptala otázkou proč. Viktor se na ni uvolněným pohledem podíval a po chvíle ticha pravil:
„Moje milá Ingrid,
nenechám tě zabít tygry,
jsi překrásná a milá,
vezmeš si mě prosím za manžela?“
Ingrid se z vykuleného obličeje udělal uvolněný úsměv. Pokývla hlavou jako ANO. Viktorův obličej se náhle usmál. A nastal polibek…
A teď už jsme na svatbě! Viktor a Ingrid se vzali. Měli honosnou svatbu a brzy se jim narodilo dítě. Bylo to děvčátko. Pojmenovali ji Ester. Byla po mamince překrásná. Po oslavě svých desátých narozenin musel její tatínek jet do války. Obě byly smutné, moc smutné. Po týdnu se jim dostala strašlivá zpráva – prý Viktora zabili. Ingrid se zhrozila. Okamžitě si vzala svoje bývalé lesní oblečení a řekla Esterce : „Moje milá Ester, ty tu musíš zůstat. Zem musí mít královnu, chůvy se o tebe postarají. Na památku, kdybych se už nevrátila, si vezmi moji dýku. Vrátím se co nejdříve.“ a odešla. Ester byla zpočátku smutná, ale potom už si uvědomila, co jí maminka dala za zodpovědnost. Ingrid bloudila lesem – jejím plánem bylo dostat se k hrobu jejího manžela a pomodlit se nad ním. Šla a šla, když tu uviděla nějakou klec zavěšenou na stromě. Přišla blíž a uviděla v ní Viktora. Byl celý od krve a vzdychal bolestí. Šla za ním a zakřičela úžasem ale zároveň i štěstím „VIKTORE!“. Viktor si jí všiml a tiše vykřikl „Ingrid! Jak jsi mě našla?“. Ingrid však ignorovala jeho otázky a pokoušela se otevřít tu klec. Byla sice pořádně uzamčená, ale Ingridina síla zvítězila. Ingrid vzala kapesník a okamžitě mu ošetřila ránu.
Zatím to na zámku vypadalo dobře, ale na dlouho. Někteří se dychtili po království, a tak plánovali vraždu Esterky. Každý si vzal nějakou zbraň a šli k ní. Zaútočili po ní všichni najednou, a Esterce nepomohla ani její dýka. Sice jednoho zranila, ale to bylo jen škrábnutí. Ester zemřela. Neznámí si vzali její korunu a uháněli pryč. Ester tam nehybně celá od krve ležela. Když jí ráno sluhové přinesli snídani, tak jí tam spatřili. Byli moc smutní. Ještě ten den se konal pohřeb. Ale jak to zkoušeli, jak chtěli, rakev se nedala otevřít. Bylo jim to divné, a proto zatím Ester uložili do její ložnice a vydali se hledat Ingrid a Viktora. Ti zatím byli pořád u klece, protože Viktor byl hodně poraněný a nemohl chodit. Naštěstí nebyli daleko od zámku a stráže je našli. Okamžitě vzali koně a nosítka a vzali je zpátky domů. Cestou do zámku jim stráže pověděli, co se stalo Ester. Byli z toho celí pryč a byli od té doby žalem skonáni. Bylo jim také divné, že rakev nejde zavřít. Když se najednou Ingrid v noci probudila a uslyšela v ložnici Esterky nějaký hlas. Šla tam a nevěřila svým očím. Byla tam Esterka jako duch a pravila: „Moje milá maminko, dám vám hádanku. Když ji uhodnete, budu zase člověkem. Takže, co je na světě nejkrásnější? Přijdu ještě jednou zítra, máte tedy jen jednu možnosti. Teď už musím jít, přijdu zase zítra o půlnoci. Dobrou noc.“ dořekla a zmizela. Ingrid byla celá bez sebe radostí ale i starostmi. Šla zpátky do postele a celou noc na to myslela. Ráno to pověděla Viktorovi a ten dal ihned vyhlásit, že ten kdo odpoví na otázku co je nejkrásnější, bude boháčem. Přihlásili se dva muži a jedna žena. Nejprve vyslechl prvního muže. „ Já myslím, že nejkrásnější je moje žena Veronika.“ I vyslechl druhého muže: „Nejkrásnější jsou přece penízky ze zlata, pane králi!“ Byl už skoro beznadějný ale tu k němu šla žena, která byla poslední. „Milý pane králi, co by bylo hezčí než vaše dcera Ester! To ona je nejkrásnější na světě.“ Viktor se zarazil a řekl, že to je to pravé. Ihned jí dal plno zlata a drahých kamenů. Žena spokojeně odešla. Ingrid byla radostí bez sebe a už se nemohla dočkat půlnoci. Když ubylo několik hodin, hodiny zatikaly k půlnoci. Najednou se objevila Ester. „Máte odpověď na moji otázku maminko?“ Ingrid pokývla hlavou jako že ano a pravila: „Nejkrásnější na světě jsi ty milá Ester, Nikdo ani nic není hezčí.“ Náhle se Ester proměnila opět v člověka. Ingrid i Viktor ji okamžitě objali a začali plakat štěstím. Láska zvítězila. Lidé tento den oslavovali každý rok pečením koláčů a oslavováním princezny Ester. Dlouho si pak lidé vyprávěli o tom, že vypátrali vrahy a ti skončili v šatlavě, také o tom že se princezna Ester vzala s prince Petra a žili šťastně až do smrti!
Sice je to trochu delší, ale stojí za počtení!
Hodně čtecí nálady vám přeje MakinkaV! :D
