HryProDivky.cz
Přinesl kytky, aneb jak jsem k nervozitě došla.
Hi... Ne, to je seriózní. Zase se na scéně objeví Šmitec. Jo, furt on. Jdem na to.
Jsem zas těžce otřesená, jako už snad vždycky, když ho vidím. Přinesl tulipány. Sice hezké gesto a tak, ale mě by pomohlo, kdyby mi vysvětlil proč. Je to mnohem lepší než jen opakovat pro mě bezvíznamné slovo promiň. Nevysvětlil mi proč. Jen že se scvoknul. Já mu samozřejmě jasně řekla, že už to nebude jako dřív. Cítila jsem, že se smutkem za chvilku rozbrečím. Tím smutkem, který v sobě zkrátka mám. Nakonec jsem diplomaticky navrhla, aby mi vrátil, co si vzal, a pak uvidíme. Tyhle šrámy vydrží. Věc, co mě nejvíc štve je, že když ho uvidím asi tak dva a míň metrů přede mnou, začnu se třást jak ějaká chudinka. Což není pravda! Snažím se být silná, ale občas to nejde. Nikdy Semi nezvládne omluvit za všechna ta hnusná slova, nikdy mi nenahradí mé slzy, a nikdy mi nespraví od teď rozbitou psychiku. Jak má psychika, tak i já jsem ztratila rovnováhu. Nevím, co chci. Asi aby vypadl z mého života. Jednoho dne jsem se dozvěděla odpověď na otázku proč. Málo cukru. Jo, vzpomeňte si na tu dobu, kdy jste měli fakt brutální chuť na něco sladkého, a doma zrovna nic nebylo. Jak jste se cítili? Samozřejmě jste nebyli veselí. A Šmitec to má stejně. Je sice mohutnější, ale odříznout ho tak náhle od cukru není chytré. Pak si to nevímproč začal vybíjet na mě. Takže to bylo hnusné, podlé, podrazářské, a kruté. Už jsem za tím udělala tečku, a pokud se něco výrazně nezmění (abych měla chuť o tom psát XD) tak o tomhle tématu neuslyšíte.
Takže, to by bylo, ještě mám novou informaci: Jsem teď dost na Eriniamus, neváhejte se zaregistrovat a napsat. (Jo, chtěla jsem o tom jen povědět, nevykládejte si to špatně) Hraju pod jménem Spirit. A... ahoj.
