Stopy zvířat

Povídky - Zrcadlem pána

Bazinga!

Konečně (bylo načase =D ) jsem se rozhodla dokončit tu povídku, co jsem vám slíbila. Je dlouhá, tak se nelekněte (tak moc vás mám ráda =D ). Ale snad stojí za ten čas, který musíte obětovat přečtením těchto ... řádků (počítat to nebudu =D ). Tak ENJOY IT! ( Já vím, jsem s tím trapná, to sem dává každej... =D )

Ležel v přepravce v autě. Nevěděl, kam jede a co se bude dít, ani nad tím nepřemýšlel.
Měl páníčka a z celého srdce ho miloval. Ale James si to nezasloužil. Sice svého psa nebil, netýral ho, ale dělal něco horšího, mnohem horšího. Dělal z Hagena monstrum. Povzbuzoval jeho pudy lovce morbidním způsobem, dával mu prášky na zvýšení zuřivosti, cvičil ho v zabijáka.
James zaparkoval před zkrachovalou továrnou a vystoupil z auta. Otevřel přepravku a z ní vyskočil Hagen. Důvěřivě se podíval na svého páníčka.
Když James uviděl jeho pohled, na mysl se mu drala vzpomínka. Vzpomínal, jak si kupoval Hagena jako malé štěně od překupníka. Nekupoval si ho pro potěšení, koupil si ho, aby ho mohl vycvičit na psí zapásy. Ale Hagen mu za chvíli přirostl k srdci a on ho teď miloval.
James zatřepal hlovou, aby se zbavil vzpomínek. Dřepl si k Hagenovi a pohladil ho.
,, Tak pojď, budeš zápasit . " , vcházeli do budovi.
Zanedlouho stáli v aréně a v druhém koutě byl jeden rotvajler se svým páníčkem.
James si dřepl k Hagenovi.
,, Ne abys prohrál, vsadil jsem na tebe 10 tisíc. " , pošeptal mu.
Ozvalo se zacinkání zvonku.
,, Trhej ! " , křikl James.
Hagen vyrazil vpřed a vrhl se na rotvajlera. Rotvajler ho kousl do ucha a teď z něj odkapávala krev, ale Hagen si bolesti nevšímal. Kousl rotvajlera do nohy, on zaskučel, ale taky se hned vzchopil.
Hagen se mu zakousl do ocasu, on znovu zaskučel. Využil momentu, kdy ho rotvajler nesledoval a zakousl se mu do krku. Stiskl. Z krku se řinula horká krev. Rotvajler znehybněl. Pustil ho.
James se radoval. Někteří lidi v ,,hledišti" se taky radovali, jiní nadávali a vztekali se, jelikož rotvajler, na kterého si mnozí vsadili, prohrál.
Najednou všude zhasla světla. Všude byla tma. V Hagenovi ale pořád kolovali myšlenka lovce : zabíjet.
Nepřemýšlel a hned vyběhl ve snaze dostat se ven. Cestu sice neznal, ale podle čichu se dostal ven, jelikož venku stálo auto Jamese.
Když už byl venku, běžel po polní cestě, kterou sem přijeli, do města. Běžel obrovskou rychlostí, běžel dlouho, nebral v potaz vyčerpání a únavu.
Mezitím na zápasech...
Světla se zase rozsvítila. Jamesovi se zúžili zorničky pod tým světlem. Párkrát zamrkal a bylo to dobrý.
Až teprv teď si uvědomil, že Hagen tu není.
,, Hagene! Kde jsi? " , křičel. Nikdo neodpovídal, jen páníček rotvajlera odklízel nehybné tělo svého psa.
James opustil arénu a vyběhl do ,,hlediště" . Všech se poptával, jestli ho někdo neviděl.
,, Já jsem ho viděl " , vykřikl jeden obtloustlý chlápek.
James se na něj otočil.
,, Běžel k východu. "
James už chtěl běžet k východu, ale zastavil se.
,, Jěště vybrat peníze. " , ušklíbl se a běžel si pro ně.
Ve městě...
Hagen stál před asi třicetiletým chlapem, který měl v očích zděšený výraz. Hagen měl vyceněné tesáky, vrčel. Skočil na něj a prokousl mu hrdlo. Pustil ho. Z míst, kde zaryl své zuby, vytékala horká krev. Pod obětí se tvořila kaluž krve. Netoužil najíst se masa. Netoužil napít se krve. Toužil zabíjet.
Nebyl takový odmalička, neměl to v genech. Monstrum z něho udělal jeho páníček.
Běžel dál ulicí. Zahlédl matku s šestiletým dítětem. Vrhl se na paní.
Stejný výraz, stejná krev.
,, Mami! " , zvolalo dítě nešťastně. Hagen ukončil jeho trápení.
Zase běžel dál. Každý, koho potkal, skončil nad louží krve. Ale stále neměl dost. Jakmile jednou ochutnal slast zabíjení, nemohl přestat. Už z něho nebyl ten milý pejsek, jaký byl před tím, než si ho koupil James...

Bylo to v televizi. Záběry, jak Hagen trhá neviné lidi, samozřejmě pod cenzurou. Policie nařídila lidem, aby nevycházela z domovů. Policejní jednotky se vydali na lov. Na lov Hagena.


James běžel ulicí, hledal ho. Ve vedlejší uličky si všiml krve. Vykročil tam a zděsil se z toho, co viděl.
Klesl na zem vedle oběti.
,, Bože, to ne... " , zroutil se.
,, Hagene, cos to udělal...? " , zašeptal.
,, Co jsem to udělal...? " , špitl do ticha. Pochopil celou pravdu. Pochopil, že on může za všechny oběti...
Brečel a bezmyšlenkovitě se díval dopředu, na mrtvé tělo nějaké paní.

Zavětři, ucítil strach. Velmi intenzivní. Běžel tím směrem. Asi patnáct metrů před ním stála nějaká holka. Bylo jí tak čtrnáct.
Jakmile ho uviděla, zděsila se. Jako všechny jeho oběti. Věděla, že to je konec, ale nechtěla to tak. Nechtěla se vzdát života. Po tváři ji stekla slza.
,, Prosím... " , zašeptala s prosbou v očích.
Hagen se rozeběhl k ní.
,, Prosím! " , zoufale vykřikla. Po tvářích ji tekly vodopády slz.
Hagen byl už metr u ní.
,, Prosím. " , naposledy zašeptala.
Chtěl se na ní vrhnout, ale jakoby si jejím zoufalstvím uvědomil, že už nechce zabíjet. Už netoužil po zabíjení. Zkrotila ho.
Hagen si sedl a jen tak ji pozoroval. Když dívka zjistila, že mu z očí zmizela zabijácká jiskříčka a že už jí nechce ublížit, byla překvapená.
,, Děkuju. " , zašeptala a usmála se na něj.
Chvíli tak na sebe koukali, když se dívka opovážila k těmu přiblížit. Opatrně se dotkla jeho hlavy.
Nic. Hagen ani nezavrčel, ani ji nekousl. Usmála se na něj a pohladila ho. Už z něho nebyl zabiják.
Najednou ale uslyšeli těžké kroky a záhy uviděli pět ozbrojených policistů.
,, To je on! " , vykřikl jeden.
Běželi k nim. Hagen čekal. Nevěděl, co se bude dít. Už od nich nebyli daleko a dívka dostala strach.Vždyť oni ho zabijí! , tepalo sí hlavou.

,, Počkejte, nezabíjejte ho! On není zlý! " , vykřikla.

Ale jakoby ji neslyšeli. Možná jen nechtěli.

Byly už pět metrů od nich, když jeden zařval:

,, Teď ! "

,, Ne ! " , vykřikla dívka a pohotově si stoupla před Hagena.

Tři kulky vyletěli ze zbraní. Jedna si jako svůj cíl vybrala dívčinu nohu, dvě minuly. Dívka vykřikla a spadla na zem. Z rány lehce vytékala krev, bolest byla silná. Zatímco si prohlížela zranění, dvě kulky znovu hledaly svůj cíl.

Hagen zaskučel, padl na zem. Z břicha mu lehoulince odkapávala krev a chlupy ji zachytávaly.

,, Ne! Ne! To ne... " , dívce se v očích leskly slzy. Nechala je volně téct.

Hagen přerývavě dýchal a díval se na dívku, moc času mu nezbývalo.

,, Klid, to nic. " , roztřeseným hlasem ho uklidňovala.

Jemně mu zajela rukou do srsti. Nevnímala čas, nevnímala, že u ní stáli policisté, že za chvíli přijela sanitka, že se okolo utvořil malý hlouček lidí, nevnímala zvuky, pachy nic. Užívala si poslední chvíli se svým novým přítelem, kterého ihned ztratila. Tak si s ní osud hrál.

Hagen jemně položil hlavu na zem a naposledy vydechl.

,, Sbohem. " , zašeptala dívka.

Tak, vážení, to bylo všechno. Doufám, že se líbilo. A žádám vás, abyste napsali komentář. Ať kladný, neo záporný, co se vám tam nelíbilo, co mám zlepšit. Komentáře mě strašně potěší. A vy přece nechcete, abych byla smutná, že ne?

Žijte blaze. Chilli

+7

Příběhy a povídky

Autor: Chilli   |   Publikováno: 15.01.2016   |   Zobrazeno: 633x