Stopy zvířat

Povídky s příslovím (1)

Bazinga!

Tak mě tak napadlo (mě to teda napadlo mnohem dřív, ale moje lenost - hm... =D ), že udělám povídky s příslovím. Vždy napíšu povídku, která bude mít  skrytý význam nějaké přísloví.

A to nejlepší (nebo nejhorší?) na tom je, že vám neřeknu jaký je tam to přísloví... =D

Haha! Jsem to ale zlá! =D

Tak tohle je moje první povídka s příslovím:

POZOR: Někomu se z této povídky může udělat špatně, bude tu nehezké zranění, které bude popsáno.


Seděla jsem na plotě a pozorovala dění kolem. Zdálky zaštěkal pes, po chodníku přešla nějaká paní a mravenec v úhledně posekané trávě nesl drobeček sušenky do svého mraveniště.

Seskočila jsem z plotu a protáhla jsem si hřbet. Vtom se ozval můj žaludek.

No jo, jdeme na lov, uklidňovala jsem ho v mysli.

Nahlas jsem to říct nemohla, nemluvím.

Vydala jsem se tedy na nedaleké pole.

Prodírala jsem se obilím o něco vyšším něž jsem já. Vtom jsem ucítila prudkou a nesmírně velkou bolest na zadní tlapce. Vmžiku jsem se otočila, abych se podívala, co se děje. Svou černou tlapku jsem měla chycenou v jakési kovové zubaté věcí, která mě teď drtila kosti a řezala svaly.

,,Mňau! ", zaskučela jsem nad tou nesmírnou bolestí.

Zatahala jsem za nohu a jako odezva se mi ozvala ještě větší bolest. Lehla jsem si a uvolnila se.

Prohlídla jsem si zranění. Zlomená kost, svaly vyčnívající ven, šlacha přeříznutá, krev se řinula ven...

Znovu jsem zamňoukala. A pak znova. A znova. A znova.

Nic... Nikdo... Nic...

To je zlý, to je zlý, co budeme dělat?! , honilo se mi hlavou.

Nervózně jsem švihala ocasem ze strany na stranu.

Pode mnou už byla kaluž krve. A hlad se hlásil, ale to bylo to nejmenší, co mě trápilo.

Točila se mi hlava a špatně se mi dýchalo, všechno vypadalo jinak, než kdy předtím...

Upadla jsem do bezvědomí.

Byl už další den, když jsem se vzbudila. Škubla jsem tělem, ale hned jsem se zase uvolnila, když se dostavila bolest. Aspoň že mi z rány už netekla krev.

Nenapadlo mě nic lepšího, než přivolat pomoc.

Tak jsem zamňoukala. Za chvilku zase. A zase. A zase. A zase.

Zase nic... Nikdo mě nezachrání... Umřu v nesmírných bolestech...

Nikomu nebudu chybět, až umřu, jsem na světě sama, nikomu na mě nezáleží...

Sice jsem si to přiznala, ale nedokázala jsem se s tím smířit.

Hrudník se mi zběsile zvedal nahoru a dolů, dělalo mi obrovskou potíž se nedechnout.

Jemně jsem si položila hlavu na zem. Nepřítomně jsem koukala dopředu. Kdyby tu někdo byl, v mých očích by vyděl pouze bolest, strach a beznaděj.

Nevím, jak dlouho jsem tak ležela, ale asi několik hodin.

Vtom jsem uslyšela kroky. Zvedla jsem hlavu a natočila uši směrem, odkud zvuky pocházely.

Ucítila jsem člověka.

Zamňoukala jsem tak hlasitě, jak jsem dokázlala, ikdyž jsem byla na pokraji sil.

,,Co to bylo? " , ozval se hlas.

Znovu jsem zamňoukala, ale stálo mě to hodně sil.

,,To zní jako kočka... "

,,Mňáu... " Už to dlouho nevydržím.

Uslyšela jsem kroky, které se ke mně blížily.

Naposledy jsem zamňoukala. Už jsem neměla žádlou sílu. Udržet oči otevřené bylo pro mě namáhavé jako vyšplhat na strom.

Našla mě.

,, Bože! " , zhrozila se postava, když mě uviděla.

Upírala jsem na ní své oči plné prázdnoty. V mých očích viděla nejen bolest a strach, ale i prosbu.

Ikdyž jsem viděla rozmazaně, v jejích očí jsem spatřila lítost.

,,Ó, broučku." , řekla sladce a jemně mě pohladila po hlavě.

,,Počkej, pomůžu ti."

Dřepla si k té železné věci a snažila se jí otevřít. Šlo to težce, ale nakonec se jí to podařilo.

Když opatrně vyndávala ostré zuby s mé tlapky, ucítila jsem prudkou bolest. Slabě jsem zasténala.

,,Klid, jen klid. Všechno bude v pořádku, uvidíš... " , ztrápeně se na mě usmála.

Zavřela jsem oči, už to nevydržím. Poslední, co jsem slyšela byla její zoufalá prosba:

,,Prosím, neumírej..."

Probudila jsem se na čemsi bílém. Nebyla jsem v nebi, v nebi to přece nemůže smrdět různými chemikáliemi. Nikdy jsem tu ale nebyla.

,, Pane doktore, jestli to tak bude lepší, uspěte ji."

Poznala jsem hlas mé zachránkyně. Brečela.

,, Víte, paní, vždycky se pozná, když to to zvíře vzdá. Tělu klesne teplota a zvíře pomalu umírá.

Ale tahle kočka to nevzdala. Je to bojovnice. Udělám, co budu moct, abych jí pomohl. "

Paní mě jemně pohladila po hlavě. Můj výraz v očích jí řekl děkuji. Povzbudivě se na mě usmála.

Ucítila jsem, jak mi pod kůži proniklo něco velmi tenkého a studeného a tělem se mi rozlila mrazivá tekutina.

Teď už umírám. Nevadí mi to, někdo na mě bude vzpomínat. Šťastná jsem ztratila vědomí.

Probudila jsem se na pohodlném místě.

Cože, já jsem neumřela? V hlavě jsem měla pořádný guláš.

Porozhlídla jsem se kolem. Ležela jsem na dece v kleci. Naproti v kleci spala bílá kočka, vedlejší klec obýval pes s kornoutem kolem krku. Bylo tu hodně zvířat.

Podívala jsem se na své zranění. Už jsem neměla onu zraněnou nohu, amputovali mi ji.

Jak budu chodit? Ale žiju, to je hlavní.

Předníma nohama jsem se zapřela o zem, chtěla jsem vstát. Byla jsem ale slabá po operaci, tak jsem s žuchnutím spadla na deku.

V kleci jsem byla několik dní, ale moc mi to nevadilo, protože mi sem pravidelně nosili jídlo.

Po pár dnech sem přišla moje zachránkyně. Na tváři se jí rozzářil úsměv.

Zvedla jsem se na všechny tři nohy, aby mě mohla pohladit. Celkem jsem si jí oblíbila.

Chviličku mě hladila. Pak mě vzala do náruče, moc mi to ani nevadilo.

Dala mě do přepravku, kde bylo tak akorát místo pro mě. Čekala jsem co bude dál.

,,A přijďte za týden na kontrolu. "  Poznala jsem hlas doktora, co mě dal tu injekci.

,,Děkuj, že jste ji zachránil." , poděkovala mu paní.

,,Za málo."

_____________________________________________________________________________________

Byl to opravdu hrozný zážitek. Ale kdyby se neudál, nikdy bych neměla tak úžasnou paničku, jakou mám teď - moji záchrankyni.


Tak, to je vše. Doufám, že se vám povídka líbila.

A k tomu přísloví:

Pište mi do zpráv (!), jaké si myslíte, že je v tom skryté přísloví, kdo na to přijde, dostane ode mě poukázku na 300 mincí do skupiny.

Jak se tak na to koukám, ty přísloví tak jsou dvě, možná i víc.

Přísloví, na které už někdo přišel:

Čas všechny rány zahojí.

Mějte se pěkně a ať je rok 2016 takový, jaký si přejete!

Chilli.♥

Komentáře

ChilliVIP(ANIME!)

Eliška123a přišla na jedno přísloví, které z toho vyplívá.
Dostává 300 mincí do skupiny.
Ale znám ještě aspoň dvě přísloví, které tam sedí, takže zkoušejte dál.

ChilliTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.