Stopy zvířat

Povídky - Nežiji, pouze existuji

Bazinga!

Dostala jsem nápad na jednorázovou povídku. Ten nápad jsem dostala před chvilkou, když jsem seděla na záchodě (já vím, jsem nechutná...). A zatímco jsem si hrála s toaleťákem, vymýšlela jsem slova. =D

Je to abstraktní povídka (jestli něco takového existuje =D). Nebude se tam nic dít, bude to spíš k zamyšlení.

Sakra, měla bych přestat vás odstrašovat od čtení... No nic, tak začnem.

A to pyžamo doopravdy mám (dozvíte se v povídce).

Seděla jsem na posteli a dívala se na své kalhoty od pyžama. Byly na nich růže.

Jedna byla odstrčená, sama. Všechny růže se od ní odkláněly, smály se jí, odstrkovali ji. A to jenom proto, že byla jiná. Že nebyla tak krásná, jak jiné růže. Že nemá tak elegantní a nádherně zbarvené okvětní lístky, že nemá tak ostré trny, že její listy nejsou tak svěží a zelené, jak by být měli...

Kdo tady určuje, jak má kdo vypadat?! Kdo jsou, že určují pravidla?! Kdo jsou, že ji soudí?!

Bylo jí smutno, chtělo se jí brečet. Ale nebrečela, na to byla moc smutná.

Jedna růže se k ní ale naklonila. Nevěnovala jí pozornost, přišla ve zlém, jak jinak.

Trpce se ušklíbla.

Růže ale nepřišla ve zlém, chtěla si s ní povídat. Osamocená růže jí nejdřív nevěřila, ale pak to vzdala a povídali si. A tak byla růže poprvé v životě šťastná.

Zanedlouho si byly vším. A tak jí, dříve nešťastná a smutná růže, teď ale plná života a elánu, řekla, jak moc jí vadí, jak se k ní chovají ostatní.

Druhá růže zkřívila tvář do zlomyslného úšklebku a první růže měla na obličeji nechápavý výraz, když ta nová vykřikla přes celé kalhoty:

,,Tak slečinka je smutná z toho, že se do ní navážíme! "

Zaskočená růže se na ni podívala a řekla jí své ,,proč? " .

Potom jí všichni nadávali ještě víc. Znovu z ní byla nešťastná růže. A to se nezměnilo, než za dlouhou dobu dočista uschla...

Vždycky jsem si myslela, že zvířata a rostliny jsou upřímné, nevinné, že nejsou pokrytecké. Nic ale není tak nevinné, jak se zdá.

Moc dobře jsem věděla, jak se ta růže cítila. Až moc dobře.

Natáhla jsem přes sebe peřinu.

,, Další smutný den je za námi... " , zašepla jsem svému plyšákovi.

,, ... a další smutný den za chvíli začne... "

,,Těch ještě bude... " , vzdychla jsem. Pomalu jsem usínala.

Tak to bylo vše. Nevím, jestli se vám to líbilo nebo jestli to byla naprostá blbost...

Prosím, napište mi do komentářů váš názor na to. Napište mi, co se vám na tom nelíbilo, jaké jsem tam udělala chyby (nemyslím i/y a tak).

Žijte blaze. Chilli

+8

Příběhy a povídky

Autor: Chilli   |   Publikováno: 03.01.2016   |   Zobrazeno: 644x