HryProDivky.cz
Čarodějka 7
Mike seděl na zemi. Já si sedla vedle něj a pokoušela se ho nějak uklidit, že to bude lepší a tak. Napadlo mě, že přinesu ty růže. Doběhla jsem pro ně a dala mu je. ,,Já nic nevidím. Děláš si srandu?" zeptal se udiveně. Tak jsem mu řekla, jak jsem našla a tak. ,,Může je vidět jen ten, kdo budeš chtít, aby je viděl. A pro tu osobu většinou hodně znamenáš. Když řekneš, chci aby je viděl a cítil a jméno osoby nebo bytosti. Tak je ucítí a uvidí.," odpověděl pořád smutně. ,,Chci aby je viděl a cítil Mike.," řekla jsem a on se usmál. ,,Díky. Cítím se mnohem líp a jsou nádherné!" poděkoval už uvolněněji.
,,Chceš se jít projít?" zeptala jsem se. ,,Tak jo.," přikývl a podíval se do země. Odnesla jsem ty růže zpět a on stál u mého pokoje a tekly mu slzy z očí. Vypadal, jakoby měl každou chvíli umřít smutkem. ,,Omlouvám se. Já ti tolik ublížil a teď někdo ublížil mně a já jsem úplně na dně a ty jsi se mnou. Ty jsi mě v tom nenechala, jako já. Nezasloužím si, aby mi pomáhal tak úžasný člověk.," vyrazil ze sebe a podíval se mi do očí. ,,Já chci, ale být tvá kamarádka kamarádi si pomáhají, každý dělá chyby. Když nebudu s tebou bude mi to ubližovat mnohem víc.," řekla jsem, ale pak mi došlo, co jsem řekla. Možná to je trochu trapný.
,,Vážně? Díky moc. Tak jdem.," řekl udiveně. A chytil mě za ruku a pokynul mi ať jdu. On mi ji, ale hned pustil a podíval se jinam. Co to znamená? Ptala jsem sama sebe. Šli jsme k jezeru a dál do lesa. Najednou se tam objevili ti lidé, co mě chtějí dostat. ,,A to jste vy dva? Vás jsme tu nečekali, ale tak proč ne. Chytneme tě a jeho zničíme!" řekl jeden z nich. ,,Ne, to ne! Já s vámi budu bojovat!" prohlásil a vytáhl hůlku. ,,Já taky!" řekla jsem.
,,Ale ty neumíš kouzlit! Uteč prosím!" řekl a tím mě naštval. ,,NE! Já to dokážu!" odmítla jsem a vytáhla z kapsy Jayovu hůlku, kterou mi půjčil. ,,Dobře.," souhlasil, i když neochotně.
Oni se jen zasmáli a začali po nás střílet červené ohnivé koule. Mike je odrážel. Ty to dokážeš říkala jsem si, ale žádné kouzlo jsem neudělala. ,,Nejde mi to.," řekla jsem sklesle. ,,Běž! Neudržím ten štít věčně!" vykřikl v tom hluku. ,,Neuteču, jako zbabělec.," odmítla jsem znovu. Vtom se štít prolomil.
A po mě jeden z nich vymrštil modrý paprsek. Úplně jsem zkameněla. Už to bylo skoro u mě. Ale Mike zakřičel: ,,NÉÉÉÉ!" a skočil přede mě a kouzlo odhodilo o metr dál a zůstal bezvládně sedět na zemi. Proč jsem ho neposlechla? Chtěla jsem hrát hrdinku? Najednou jsem se zase mohla hýbat, běžela jsem k němu.
Klekla jsem si k němu a on měl zavřené oči. ,,Miku vzbuď se! Prosím! Vy to je vaše vina!" zakřičela jsem a najednou cítila neskutečný vztek a sílu. Oni se jen smáli. Najednou jsem viděla všechny krásné zážitky s ním a i ty zlé a jakoby mě prostoupila jejich síla a já proti nim poslala modrou vlnu, která šla z mých rukou. Odhodila je neznámo kam. To mi bylo jedno. Já ho nesmím ztratit.
S klepajícíma se rukama jsme vytáhla mobil a vytočila Jayovo číslo. Hned to zvedl. ,,Jayi pomoc, Mike je v ohrožení života a já už nemůžu! Jsme v lese na takové mýtině. jmenuje se myslím Měsíční! Pomoc přiveď pomoc! Mike nesmí umřít a já už nemůžu.," vypadlo za mě. ,,Hned jsem tam.," řekl a zavěsil. Viděla jsem přibíhat ředitelku, Jaye, Skyler, paní Bagleyová a za nimi nějaké postavy. Víc už jsem nevnímala. Omdlela jsem.
