Čarodějka 5

«Nejnovější články | Sjůzin blog

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj. Je tu další díl. Po dlouhé době, nějak e mi do toho nechtělo, ale teď už jo.

Šly jsme do něčeho, co bylo nejspíš sklep. Byly tam knihy, lektvary a další věci. Ředitelka se zastavila před velikou tmavě hnědou skříní. Dvakrát a třikrát dlouze na poklepala. Skříň se sama od sebe otevřela a za ní byly mříže. Užasle jsem na to koukala a Skyler taky. Ředitelka dvakrát dupla na dno skříně a mříž se otevřela. Potom řekla: ,,Dispecto." a všude so rozsvítily pochodně a uvolnily se kouzelné stěny, které chodbu chránily. Šly jsme asi dvě stě metrů a potom tam byla další kouzelná stěna. Ředitelka naťukala jakési heslo na takovou tabulku ve zdi. Kouzelná stěna zmizela. Před námi byla ta překrásná hůlka. Byla chráněná ochrannými kouzly. Šly jsme k ní, omámené tou krásou. Ředitelka stála u vchodu. Najednou se hůlka modře rozzářila. Lekly jsme se a o kus uskočily. Hůlka pořád zářila. Ředitelka ohromením promluvila: ,,Jedna z vás je čtyřvládce." ,,Co, že?" vyhrkla Skyler. ,,Lesley jdi k té hůlce a ty pojď sem Skyler." rozkázala ředitelka. Šla jsem k hůlce a rozzářila se ještě jasněji. ,,Lesley jsi čtyřvládce." vydechla Skyler. Jako omámená jsem pro hůlku natáhla ruku a ochranná kouzla, jakoby by tam nebyla. Nic mě neodhodilo stranou. Najednou jsem hůlku držela v ruce. Tu překrásnou hůlku. ,,Lesley, máme obrovskou výhodu, že máme na škole čtyřvládce .Ty ovládáš všechny živly." Potom jsem si hůlku vzala, stejně ji nikdo jiný mít nemůže. Ale pořád nevím, kdo to chtěl, aby se mi o ní zdálo. Už zítra se začnu učit, těším se až budu umět kouzla a ovládat živly. Odpoledne jsem se rozhodla, že půjdu za Mikem. Zaklepala jsem na jeho dveře. Nikdo neotvíral, tak jsem otevřela. Mike tam nebyl. Šla jsem tedy do pokoje Mariane. Zaklepala jsem. Otevřela mi nějaká černovláska. ,,O, ty jsi Lesley. Dáš mi autogram? A popovídáš si se mnou? Mám tě hrozně ráda!" vychrlila na mě. ,,Ber mě prosím jako normální holku. Je tu Mariane? A jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se. ,,Promiň, jsem Lily a Mariane ti zavolám. Zavolala na ni a odběhla do pokoje. Mariane přišla: ,,Co, potřebuješ?" zeptala se s nezájmem. ,,Poslyš, ty jsi na mě taky naštvaná?" zeptala jsem překvapeně. ,,Ne, ne jen mi je nějak divně. Já se s tebou budu bavit i když Mike nechce. Řekla jsem mu, že je za to blbec. Ale pořád ho miluji a chci být s ním. Co teda potřebuješ?" ,,To jsem ráda. Nevíš kde je? Chtěla bych si s ním promluvit. Znovu. Jay a Skyler jsou jedni z neúžasnějších lidí, co jsem kdy potkala.," odpověděla jsem. ,,Šel si zaběhat k jezeru.," řekla a rozloučila se se mnou. Rozběhla jsem se, jako blesk k jezeru. ,,Miku!" zakřičela jsem na něj. Doběhl ke mně. ,,Přišla jsi se omluvit?" uchechtl se. ,,Ne, chci si s tebou promluvit.," odvětila jsem nejistě. ,,Co je teda?" odsekl a zahleděl se mi do očí. Jeho oči byly tak krásné. ,,Hele zachoval jsi se špatně a ani si to neuvědomuješ. Vždyť je ani neznáš. Už nejsou zlí, změnili se. Lidé se mění. Ať už k dobrému nebo ke zlému. Já nechci zahodit, co jsme spolu zažili. A proto jdu za tebou znovu. Tak co mi na to řekneš?" dořekla jsem to. Mlčel a hleděl mi do očí. Potom spustil: ,,Jak jim můžeš věřit? Lidé se mění a od kdy? Možná ke zlému. K dobrému výjimečně. Trvám na svém. Buď se mi omluvíš a je necháš být nebo sbohem." Vyhrkly mi slzy do očí. Ledově na mě koukal. ,,Jak můžeš být takový? Jsi úplně jiný než dřív. Jsi fakt pitomec.," řekla jsem, ale neodešla. Pořád jsme se na sebe dívali. Mně tekly slzy. ,,Tak čau." řekl po chvíli tak hnusně. A odcházel pryč. Nechápala jsem, co se s ním stalo.